S Paul Rodriguezem o jeho nové firmě, Primitive skateboards

Jistě vás před pár dny stejně jako nás zaskočila zpráva o nové firmě na skejty Paula Rodrigueze. Po svém odchodu od Plan B bylo hodně spekulací, kde by mohlo skončit, ale Paul si vybral vlastní cestu. A jestli vás zajímá, čím je tato značka tak výjimečná a chcete se o nic něco víc dozvědět, pak je pro vás tento rozhovor ve spolupráci s Jenkem magazínem jako stvořený.

Nová firma Paula Rodrigueze nevypadá na první pohled jako nic ojedinělého a výjimečného. Malý team a dizajny skejtů vypadají podobně jako ty staré od Plan B, takže skateři to možná berou jako něco stejného. Upřímně jsem si to taky myslel, dokud jsem nedal Paulovi šanci, aby nám o tom pověděl něco víc. Tady jsem pochopil, že nevytváří jen další klasickou skate značku, ale snaží se vytvořit úplně nový druh skejtové firmy. V roce 2014, kdy je značka všechno a pro skateři mají více sledovatelů na Instagramu, než ty největší časopisy a firmy ve skateboardingu, už stará pravidla prostě nefungují.

Odešel jsi od Plan B, abys mohl začít svou vlastní značku Primitive skateboards. Jak jsi odešel?

Přiznám se, že jsem neodešel úplně klasickým způsobem, jak bych měl. Byl jsem hodně nervózní, protože jsem se všemi v teamu skvěle vycházel. Měl jsem radši počkat, až přiletím domů a sednout si s nimi osobně. Byl jsem zrovna v Evropě na X-games a během závodu jsem už nejezdil na Plan B skejtu. Volal mi Colin McKay a ptá se „Hej kámo, co se děje?“ a v tu chvíli jsem si řekl, že je to v prdeli a musím to udělat tady a teď přes telefon. Chtěl jsem se mu omluvit, ale pak mi došlo, že mu to dlužím a musím mu říct, že odcházím. Nejsem kvůli tomu na sebe zrovna hrdý, ale později jsem mluvil s Colinem a Dannym a snad je vše v pohodě. Vlastně jsem Dannyho  nedávno viděl a byl v pohodě, máme se rádi.

Na představení značky si nechal vyrobit sto skejtů. Prý se prodaly hodně rychle.

To jo, prodaly se za 49 sekund. Celá Berrics stránka zkolabovala a prodalo se o 50 kusů víc, než jsme plánovali, takže jsme vyrobili dalších 50, abychom se ujistili, že každý, kdo si koupil desku ji taky dostane.

Zmínil jsi, že Primitive skateboards se bude od ostatních značek lišit vyšším honorářem ze skejtů pro tvé ridery, než u jiných firem. Jak to funguje? Kolik je standard?

Standard je, že ti firma platí každý měsíc minimum, což je záloha na tvé honoráře ze skejtů. Průměrný profík dostane asi 2 dollary z každého skejtu. A když neprodáš tolik skejtů, aby ti zaplatili zálohu, tak za měsíc nedostaneš nic navíc než to minimum.

Proč je teda ve tvé nové firmě výhodou dávat svým riderům vyšší honorář ze skejtů?

Upřímně netuším, jestli to pro mou firmu bude výhoda, nebo ne. Ale jsem skater, a ne jen business man. Vím jaké to je, když tomu dáváš vše. Ale chci, aby to bylo tak, že když máš své jméno na daném produktu, tak chci, abys z toho vytěžil velký zisk. Je to furt to samé dokola. Chci taky svým jezdcům dopřát, aby mohli pohodlně žít a byli sami sobě pánem. Samozřejmě se chci ve skateboardingu zapsat hlavně díky tomu, co jsem udělal na skejtu. Ale jestli můžu, tak chci pomoct skateboardingu něčím, díky čemu bude spousta jezdců moct pohodlně žít a ne jen pár konkrétních.

Takže tví jezdci Nick Tucker a Carlos Ribeiro jsou jakoby svými značkami ve tvé firmě. Jsi něco jako distribuce, je to tak?

Jo, přesně tak, to byl můj cíl. Můžou se na tom podílet, jak jen budou, nebo nebudou chtít. Jestli si chcou své grafiky řešit sami, tak jsou více než vítání. Právě proto jim neplatíme základní plat. Prostě cokoliv, na čem budou mít jméno, jim umožní z toho co nejvíc vytěžit. Samozřejmě máme nějaké provozní náklady, takže budeme potřebovat malý podíl, ale je to hlavně určené k výhodám pro ridery. Několikrát jsme to znovu a znovu řešili s naším účetním a na papíře to vypadá, že by to mohlo fungovat, tak teď se jen modlíme a doufáme, že bude.

Jsi majitelem skate firmy a taky jsi věřící. Tak samo je i Jamie Thomas a dal náboženské znaky na několik Zero skejtů a produktů. Plánuješ udělat někdy něco podobného?

Jo i ne. Neřekl bych, že jsem věřící. K nikomu se nemodlím, ani nikomu neříkám, že musí žít tak a tak, protože nejsem žádný anděl, nebo svatý. Mám ale silnou víru v nějakou vyšší sílu a netvrdím, že jsem tohle, nebo tamto náboženství, ale věřím, že je zde vyšší síla. Věřím, že spousta věcí v mém životě se stala z nějakého důvodu. Věřím, že Ježíš byl úžasná bytost s velkou duchovní mocí. Nejsem proti duchovním grafikám, ale není to můj cíl. Nebylo by divné, kdybych vydal desku s náboženským symbolem? Snažím se vydělávat na náboženství, nebo na Bohu? Mě to teda divné přijde.

Máš obrovskou sociální skupinu sledovatelů, větší než většina skate značek a časopisů. Myslíš, že časopisy už jsou zastaralé, protože můžeš získat své fanoušky i bez nich?

Nevím, jestli já dělám časopisy zastaralé, ale spíš technologie sama o sobě ničí tisk, to jo. A není to jen ve skate průmyslu, ale v každém průmyslu. GQ časopis je určitě zaujatý proti sociálním médiím. Nahrávací průmysl má ten samý problém, když začaly mp3 a online stahování. Ale snaží se podle toho zařídit a tak samo je to i se sociálními médii, například to můžeš vidět u Thrasheru. Jsou společně s  The Berrics  jedni z hlavních značek s největší mediální publikací ve skateboardingu. Díky firmám jako Thrasher a The Skateboard Mag jsem ve skateboarding už hodně dlouho a mám je fakt rád. Nemám problém se propagovat ve více médiích.

V novém promo videu máš hodně nových záběrů. Jak dlouho jsi je šetřil?

Některé záběry jsou kolem 2-3 let staré. Všechny ty záběry jsem si schovával do nového Plan B videa. Mám o hodně víc starých záběrů, ale už jsou tak staré, že mi ani nepřijdou jako pecky, tak jsem si vybral triky, na které jsem hrdý a které mi pořád přijdou dobré. To je další věc týkající se internetu, prostě v dnešní době musíš všechno dát hned ven, jinak to zestárne.

První Primitive skateboards promo:

Jak jsi to měl s právy na své záběry, když jsi odešel od Plan B? Nemohli si ji nechat a říct, že je to materiál do Plan B videa, nebo jste se už předtím na něčem domluvili?

Naštěstí pro mě vše co jsem kdy natočil, bylo s mým osobním kameramanem, takže všechny záběry byly moje. Plan B samozřejmě má svého kameramana, ale já měl už předtím toho svého a fungovalo to. Nebyl to žádný plán, a když jsem najímal svého kameramana, tak jsem netušil, že odejdu od Plan B, abych začal svou firmu. Prostě jsem měl štěstí.

Na Street League se před každým trikem modlíš do své čepice, je to nějaká mantra? Říkáš pokaždé něco jiného?

Je to modlitba a pokaždé říkám to samé. Čím víc jsem nervózní, tak o to víc cítím, že to musím udělat. Je to podobné jako v NBA, když hráč dostane trestný hod, tak zadribluje, roztočí míč, zadribluje znovu a vystřelí. Když skejtuju ve skateparku, nebo na streetu, tak to dělám taky a někdy už o tom ani nepřemýšlím. Dělám to už odmala a přijde mi to přirozené.

Máš hodně sponzorů mimo skate průmysl (Target, AT&T, Mountain Dew). Plánuješ nějak tyto sponzory? Jezdil bys třeba za pivo, nebo za tabákovou značku?

No já už v jedné firmě na pivo jsem. Není to přímo sponzor, ale jsem jedním ze zakladatelů. Mám své limity a nikdy bych nešel do ničeho, co nemám rád, nebo nedělám. Například co se týče Mountain Dew, tak mám hrozně rád sodovku a věřím, že každý kdo ji pije, tak ví, že je to sakra dobré. Rád si dám i pivo, ale ne že bych se úplně ztřískal a dělal blbosti. Těžko říct, jestli bych šel do tabákového sponzora, ale příležitostné si rád dám i nějaký doutník. Snažím se angažovat ve věcech, které souvisejí s mým životním stylem a co se týče Targetu, tak jestli žiješ v Americe, tak tam pravděpodobně nakupuješ celý život. Musím cítit, že to nějak souvisí s mým životem.

Vždycky jsi byl hodně otevřený, co se týče tématu vyhrávání, chtít vyhrát, 1. místa atd. Neštve tě, když lidi říkají, že je to debilní myšlení, které nepatří do skateboardingu?

Ne, vůbec, protože vím, co pro mě skateboarding znamená a nikdo mi nemůže říct, že nemiluju skateboarding, nebo že si ho neužívám. Snažím se hledat nové cesty ke zdokonalování a posunování sám sebe. Za celý život jsem už natočil 12, nebo více partů a už mi tento proces přijde trochu jednotvárný.

Teď je to pro mě nová výzva, protože když jsem vyrůstal, tak jsem nikdy nebral skateboarding jako soutěživý. Ale teď je tady moment soutěžení a neberu to tak, že soutěžím proti někomu, ale jestli ten trik můžu odjet tady a teď, pod tlakem. To je ta výzva, kterou si užívám. Lidi si o tom můžou myslet, co chtějí, ale každý si vytváří skateboarding takový, jaký chce a takový si ho chci vytvořit já. Každý má svou možnost a tohle je můj pohled na něho. Vím, co pro mě skateboarding znamená.

Nějakou chvíli jsi bydlel s Shanem. Můžeš nám potvrdit, že Shane Oneill aka ZIGRAM23 je opravdu robot?

Hahaha, jo je. Viděl jsem, jak se zapojuje do zásuvky, aby se nabil.

Text: Ian Michna

Sledujte Jenkem Magazine na Facebooku a Twitteru!