O životě PRO skatera a team managera s Aidanem Campbellem

To, že život PRO skatera nemusí bejt vždycky jen samý skejtování a autogramiády, je starej známej fakt. Profíci, který neprodají svoje jméno každý limonádě, nebo neobjíždí jeden závod za druhým se často musí ohánět. Pracují v distribucích a skladech, nebo jsou jinak činný u svejch sponzorů. Jedním z nich je právě Aidan Campbell, kterýho je v poslední době vidět, a kterej má, alespoň za mě, jeden z nejlepších stylů vůbec. Zajímavej náhled do života PRO skatera a team managera přináší Jenkem a my se ho pro Vás rozhodli přeložit. 

Řekl bys, že jsi první team manager, který má ender ve full-skate videu?
To je dobrá otázka. vlastně nevím. Vím, že existuje spousta TM´s, který zabíjej. Chris Pfanner – jsem si docela jistej, že taky dělá nějakýho team managera. Taylor McClung je taky dobrej a je to Primitive TM. Ale nedovedu říct. Neznám team managera s enderem.

Jak jsi se dostal z role profesionálního skatera na manažera týmu?
No, před COVIDEM jsem žil jen ze skateboardingu. A pak během COVIDU museli v RVCA udělat škrty. Takže mě pustili, vykopli, ať už to nazveme jakkoliv. A tak to pro mě byla finanční rána a už jsem nemohl vystačit s penězi. Chci říct, mohl jsem se zařídit tak, aby to fungovalo, ale žil bych od výplaty k výplatě a žil jen ze zkurvenejch drobků, a to jsem od života prostě nechtěl. Takže to trochu urychlilo proces smiřování se s tím, že mě skateboarding na věky živit nebude, víš? Věděl jsem, že se to jednou stane, ale bylo to o trochu dříve, než jsem čekal.
Prostě jsem se kousnul a našel si práci ve stavebnictví. Vždycky mě bavilo opravovat věci a pak jsem si uvědomil, že je to trochu jako skejtování. Vyžaduje to tolik času stráveného nad jednou věcí, abyste se něco naučili nebo se posunuli o úroveň výš. Pak jsem taky pomáhal v asistovaným bydlení, než jsem dostal nabídku pracovat pro Etnies, a stal se jejich týmovým manažerem. Teď, když jsem TM, hodně mi to pomáhá, protože mám dost času být na streetech s týmem. Pomáhá mi to být produktivnější, co se týče natáčení vlastního partu.

Přirovnal bys team managerství k hlídání dětí?
Řekl bych, že třeba na tripech je to ze 75 % jako hlídání dětí, haha.



Myslíš si, že by skate značky měly vyvinout nějakej program, kterej by pomohl připravit jejich ridery na život po sponzoringu?
Přemýšlel jsem o tom. Mám pocit, že když se dostanete do týmu, mělo by existovat nějaký zaškolení, který seznámí skatery s nevyhnutelným vývojem kariéry a nezbytných krocích, jak se vypořádat s tím, že to není na vždycky. Ale to se řekne, co?
Stejně tak jsou ale lidi, kteří se budou skateboardingem živit na vždy a tohle se jim nemusí stát.
Ale myslím si, že by mělo být implementováno něco, jako pomoc při přechodu ze skateboardingu do „skutečnýho světa“, ikdyž vůbec nevím, jak by to fungovalo. Žijeme si v týhle naší bublině, jak dlouho to jen jde, a pak nás to prostě vyplivne do skutečnýho světa. Pravděpodobně budete mít ve svý další práci šéfa a budete muset být na jednom místě od devíti do pěti a jednat s někým, kdo vám říká, co máte dělat, což si myslím, že spousta skaterů nedává. Je to celkem hnusný probuzení.

Co kdyby brandy měli k dispozici poradce pro profesionální skatery, kteří chtějí pomoci s přechodem z běžnýho života?

Byl bych 100% pro, protože chci říct, kurva, o tom se moc nemluví, že ne? Mělo by to tak bejt, ale je to prostě slozitá věc. Nakonec si všichni řeknem "co teď mám kurva dělat?".

Máš nějaký zajímavý příběhy s Ryanem Shecklerem?
Byli jsme na pár tripech, ale nevzpomínám si na nic moc zvláštního. Řeknu, že si toho kluka vážím. Jednou jsme jeli na trip do Texasu, a kurva, bylo to asi ve 3 hodiny ráno po celým dnu na cestě , všichni byli špinavý seděli jsme v restauraci a přišli nějaký fanoušci a on byl hrozně šťastnej, že se mohl podepisovat a fotit. Bylo úchvatný to vidět, zvlášt když vím, jak jsem se tam, ve 3 hodiny ráno uprostřed ničeho v Texasu, cítil já. Sledovat ho při tom s úplně  chladnou hlavu byla síla. Zapomněl bych, že byl „Ryan Sheckler“ a všechny ty věci kolem něj. Vypořádal se se  sračkama z minulosti a vždycky si zachovává chladnou hlavu.

Zažil si s ním nějakej rockstar shit? Jako obléhání žíznivými fanoušky nebo blbosti s červeným kobercem?
Ne, haha. Pamatuju si jen jeden trip kdysi dávno, když ještě kalil a jeli jsme do Japonska. Ve VIP sekci v nějakým klubu jsme měli šílenej servis chlastu. Jediný, co si pamatuju, je, že jsem byl v tom VIP salonku obklopenej lahvema, z kterejch šlehali zkurvený ohňostroje.

Etnies si prošel vzestupy i pády. Někdy je to horší, někdy zase lepší. Máš obavy o budoucnost značky?
Myslím, že se to děje u všech starších skatovejch značek. Jsou ve hře tak dlouho, že si musí projít svými vzestupy a pády. Ale myslim si, že je fakt super, že Etnies přežil příchod velkejch korporací, kvůli kterejm spousta původních značek padla. Už jen udržovat odkaz starejch časů v chodu je velká čest. Myslím, že dokud budeme vyrábět dobrý boty, bude to v pohodě.

Byli jste s Foundation na King of the Road v roce 2018. Byla to pro tebe zábava, nebo to bylo až moc chaotický, než aby to za to vůbec stálo?
Ty vole, kámo, fakt moc jsem si to užíval. Ve skutečnosti jsem byl docela dost nervózní, že jsem do toho šel, ale zpětně se na to dívám jako na hodně speciální zážitek. Nevím, jestli bych to dneska ještě zvládnul, ale v té době to byla hrozná prdel. Když jsem byl malej, vymysleli jsme si s mýma kámošema vlastní „King of the Road“, takže být na tom skutečným bylo něco šílenýho. Všichni moji kamarádi z dětství mě bombardovali s tím, že: "To mě podrž! Pamatuješ, když jsme o tom jako děcka snili?!"

Jaké výzvy jste vymýšleli jako děti?
Co si tak pamatuju, na městký radnici, tam kde jsme vyrůstali, byla taková fontána a jeden z mých kámošů tam do ní skočil jenom v trenkách. A pak, že jsem si nechal udělat dost blbej sestřih. To jsou jediný dvě, na který si vzpomínám. prostě jsme si vytvořili vlastní malou knížku s úkolama, rozdělili jsme partu na skupinky, ve kterejch jsme jezdili všude možně a dělali různý kraviny.



Stali jste se slavnejma po tom, co show vysílali na Vice?
Jo, kámo, fakt že jo. Tohle se mi děje do teď. Prostě někde jsem, objednávám si smoothie nebo nějakou jinou kravinu, a ta holka, co mi dělá smoothie, prostě ví, kdo sakra jsem. Většinou mě poznávají lidi, který vůbec nejezdí na prkně. Řekl bych, že je to tím, že ta show byla směsice Jackassu a skejtování. Bylo to zkrátka dělaný pro široký publikum, né jenom pro skejťáky.

Vyšlo ti díky tomu nějaký rande?
Rande? ne to ne. S randěním to není jen tak, haha. Vlastně to teď byl rok, co jsme s přítelkyní spolu. Za nedlouho se budeme k sobě stěhovat.

Už se chystáš pod čepec?
Haha, ne, myslím, že to až tak po dvou letech.

Jednou jsi řekl, že Foundation bude muset shořet do základů, abys z týmu odešel. Je to stále pravda?
To si sakra piš. Jednou za čas se ohlédnu a přemýšlím o tom. Lidi se mě často ptají, jestli by bylo moje dvanáctiletý já šťastný z života,kterej teďka mám a když se nad tím zamyslim, tak jo, moje dvanáctiletý já by teď bylo zatraceně nadšený. Je to pro mě splnění dětskýho snu a moc to pro mě znamená.

Jaký jsou tvoje nejoblíbenější tři videa Foundation, ve kterých sám neskejtuješ?
První je určitě That’s Life. Druhým je asi Cataclysmic Abyss a pak Art Bars. That’s Life a Cataclysmic Abyss jsou určitě ty, který znám nejlíp, protože jsem nimi žil jako dítě. Byl jsem tím úplně posedlej.

Vliv Coreyho Duffela na 13letý děti byl neuvěřitelnej. Měl jsem na sobě ty nejtěsnější kalhoty, jako on.
Ty vole, to já taky! Pamatuju si, že jsme já a můj kámoš šli a koupili si dívčí džíny. Myslím, že to bylo těsně předtím, než Kr3w přišli s úzkýma džínama a my jsme běhali v dívčích kalhotách a byli za to ve škole šikanovaný. Měl jsem pruhovanou bundu, kterou jsem uplně miloval. Znáš to, prostě klasickej Duffel Freddy Krueger.

Máš pocit, že všechny značky mají svojí omezenou životnost?
To je skvělá otázka. Vlastně jsem o tom mluvil s Donem (Luongem, kameramanem z Foundation). Nedovedu upřímně říct, zda značky mají životnost, ale návazně na to, co se stalo Dwindlu, jsem slyšel, že každej, kdo to vedl, to posílal víc a víc do kytek. Nemyslím si, že značky jako Enjoi ztratí svůj odkaz, ale jen financování. Takže možná v tomhle ohledu jo, ale Foundation a Etnies tak trochu obstály ve zkoušce času. Je to opravdu dobrá otázka, ale nedovedu na ní odpovědět.

Jaký rady, který jsi v průběhu let dostal od jiných team managerů, bys předal nově sponzorovanýmu skaterovi?
Jedna věc, kterou vyzdvihnu, je - odpovídejte na telefony! To je jedna z věcí, který jsem pochytil díky Sinclairovi. Komunikace je něco moc důležitýho.
Taky bych řekl, že se nesmíte nikdy spokojit s tím, kde jste. To je něco, co mi řekl Heath Brinkley z Primitive, protože podle něj v tu chvíli začnete zpomalovat a nemáte takovej tah na branku jako dřív. Nikdy si nemyslete, že jste to „zvládli“.

Byl jsi u toho, když jsme přelezli plot a skejtovali na Roosevelt Islandu a dostali pokutu. Co bylo pak?
Jo, dostali jsme pokuty, ale hlavně jsme se museli vrátit domů do Kalifornie. Říkal jsem si, že to snad půjde zaplatit přes Zoom. Obvolával jsem všechny newyorský úředníky od soudu a všichni řekli: "Ne, musíte se fyzicky dostavit k soudnímu řízení v New Yorku." Letěli jsme teda zpět do New Yorku na necelých 24 hodin, abychom to zaplatili. Přistáli jsme v 9:00, dostali jsme Airbnb, prošli jsme soudní budovou, vyplnili papíry, posadili se a pak nás zavolali a řekli: "Jo, žádnou pokutu platit nemusíte." Seděli jsme tam a veřejný obhájce nám přečetl, co jsme udělali, a řekl: "Co tady vůbec děláte?"
Pak jsme vypadli a šli do zoo, kde jsme byli až do odletu domů.

Dostal si někdy nějakou jinou pokutu za skejtování?
Kámo, to byla moje úplně první. Byl jsem z toho ve smyku. Když jsem se dostal ven, říkal jsem si: "To byla ale sračka", ale je to tak trochu surrealistický, že to byla moje první pokuta. Uvědomil jsem si, že skejtuju tak sakra dlouho a nikdy jsem žádnou nedostal. To je celkem šílený.



Přestal si kouřit i pít, je to tak?
Už jsem asi osm měsíců bez chlastu, takže jo, nekouřím a nepiju. Je to celkem blázinec. Je to obrovská součást skejtování a člověk si to neuvědomí, dokud nepřestane.

Kolik cigaret musí člověk vykouřit, aby se dostal na Foundation?
Haha, sakra, jako za den? Hah no, Řekl bych půl krabky. Jak jsem řekl, nekouřím, ale půl balení zní docela reálně. odvykám si od toho. Vlastně jsem na těch nikotinových sáčcích.

Pocítil si nějakou změnu, ať už na svým skejtování nebo svý duševní pohodě, co nepiješ a nekouříš?
Jo, jsem mnohem víc odhodlanej a motivovanej. Rozhodně mám čistší mysl. Mám pocit, že moje emoce a život jsou stabilnější, zatímco když jsem pil, tak byl jsem jak na horský dráze. Namísto všech těhle vrcholů a pádů mám teď pocit, že jsem víc na stabilní linii a mám mnohem utříděnější myšlenky a emoce i všechno další.

Jsem rád, že tolik lidí ve skateboardingu začíná žít zdravě. Zároveň ale doufám, že skejtování bude dál přitahovat i darebáky, protože ty maniaky na skatu vidím rád, chápeš?
Nemyslím si, že tahle stránka skateboardingu někdy vymře, protože všichni skateři jsou blázni. I ve střízlivosti jsou zatraceně urvaný. Skejtování prostě přitahuje šílence. Bezesporu to ten chlast umocňuje, ale říkám ti, že skateři jsou prostě od přirody takoví.

Myslíš si, že je ve skateboardingu víc alkáčů než jinejch subkultur?
No, já bych řekl, že jo. Myslím, že je to docela součást skatovýho životního stylu. nevím proč.

Myslíš si, že je to proto, že spousta videí, na kterých jsme vyrůstali, měla sestřihy z kaleb?
Může bejt, taky už mě to napadlo. Říkám si, sakra, hodně jsem žral Baker 3 a neříkám, že ta videa zničila generaci skaterů nebo tak něco, ale mohlo to tam bejt podvědomě zasazeno. Nevím.

Myslíš si, že v budoucnu budeme koukat na videa, kde budou skejťáci pít kombuchu a snažit se být pozitivními vzory?
Haha, vlastně v to doufám kámo. Ale upřímně, u těhle mladejch děcek jsem neviděl tolik pití. Například na tripech s Foundation jsou některý young gunz hodně krotký ve srovnání s tím, když jsem v jejich věku jezdil po tripech já. Myslím, že časy se mění.

Byl jsi zapšklej, že tě skate průmysl už nemůže podporovat, abys to dělal naplno?
Ne. Říkám si, že mám obrovský štěstí, že jsem měl možnost živit se skateboardingem, cestováním a tak. Myslím, že jsem viděl lidi, který byli zapšklí, když jejich čas vypršel, a já zkrátka nikdy nechtěl být jedním z nich.
Bylo to rozhodně těžký, ale nechápejt mě špatně. V době, kdy se to stalo, to na mě celý dosedlo a měl jsem tak trochu krizi identity, protože, ty vole, sotva jsem dokončil střední školu. Skateboarding je to jediný, co jsem kdy znal a najednou jsem v podstatě musel začít znovu v zasranejch 27 letech od nuly. Byl jsem v rozpacích, chápeš? Kde mám sakra začít? Ale nikdy nemůžu bejt zhrzenej. Měl jsem to štěstí, že jsem byl placenej jen za skejtování  nějakejch 10 let. Nemyslím si, že je fér bejt nevděčnej.

Interview by: Larry Lanza & Ian Michna
Photos by: Tim Aguilar