Legendy: Steve Caballero
Vydáno: 07.09.2020Po menší odmlce je tu další pokračování rubriky „Legendy“. Tentokrát si přiblížíme kariéru jednoho z nejvlivnějších skejtrů všech dob, a to Steva Caballera. Ten toho stihl za svou kariéru, která stále pokračuje, fakt hodně – byl součástí legendární party „Bones Brigade“, vyhrál nespočet závodů, vydal spoustu partů (a to jak v bowlu, tak na streetu), vymyslel a jako první odjel trik „Caballerial“ nebo má taky jeden z nejdéle a nejvíce prodávaných promodelů bot. „Cab“ i přes fakt, že letos oslaví 56. narozeniny, dál skejtuje – teda pokud nemá zrovna zranění z motorky – dělá designy a rozhodně se nenudí. A o nejzásadnějších momentech jeho kariéry se dozvíš víc na následujících řádcích!
Začátky:
Steve Caballero se narodil 8. listopadu 1964 v Severní Kalifornii, konkrétněji v San Jose, kde také vyrůstal a žil zde velkou část kariéry – až před pár lety se odstěhoval na jih do města Carlsbad. Steve zkoušel různé sporty a na skejt narazil náhodou, když mu bylo jedenáct nebo dvanáct let (1975/1976). V té době ještě skejt samozřejmě nevypadal tak, jak ho známe nyní. V sedmdesátých letech se začala vyvíjet kola z polyurethanu a desky měly ještě stále tvar ryby, často byly vyráběny z plastu a bez „kicktailu“. Kuličky v ložiskách držely pouze díky matce na trucku, takže sbírání a hledání kuliček na ulici bylo často na denním pořádku. Jeden z prvních skejtů, co „Cab“ měl, byla plastová deska, na které nebyl grip a ani neměla výše zmíněný zvedlý tail. To Steve vyřešil po svém – zašel do stavebnin, koupil šmirglpapír, který nalepil na desku, u které nejprve nad sporákem ohnul tail – a bylo po problému.
Postupem času se začal Steve z časopisů dozvídat stále víc a víc o skejtování – v té době ještě pořád skejtoval na příjezdové cestě domu, kde vyrůstal. Na první návštěvu skateparku došlo po jednom výletu do Disneylandu, kam ho táta pravidelně brával. Steve si všiml skateparku poblíž, a tak tátu poprosil, jestli by se místo příští návštěvy nemohli stavit radši do skateparku. Za nějakou dobu postavili nový skatepark blíž jejich domu, kde začal pravidelněji jezdit a všimnul si, že se v parku konají závody, pomocí kterých se dá dostat do týmu parku. To znamenalo možnost levnější permanentky a pokud se člověk dostal do A týmu, tak si mohl složit nový skejt. To se Stevovi podařilo po cca dvou letech skejtování a stal se součástí A týmu, s kterým postupně objížděl další závody, na kterých si ho vyhlídl sám Stacy Peralta a nabídl mu, že může začít jezdit za Powell Peralta a stát se členem Bones Brigade.
Sponzoři:
Steve tedy začal jezdit nejprve za tým skateparku, kde dostával taky desky od Santa Cruz, trucky Independent a kolečka od OJ Wheels. Ve čtrnácti letech pak přešel pod křídla obří firmy Powell Peralta a stal se členem legendární Bones Brigade. Už tehdy vyhrával dost závodů na to, aby Stacy, který si Steva vybral do týmu, začal uvažovat o tom, že by se z něj stal profík. To se dříve nedělo tak, jako to známe ze současnosti. Nejdůležitější bylo právě umisťování na závodech – dokud byl skejtr amatér, nemohl přijmout prize money (jak jednou vzal prize money, rovnou byl brán do kategorie PRO a už nemohl jezdit amatérské závody). Proto Stacy nechtěl nic uspěchat a Steve musel ještě rok vyčkat. V roce 1980 se tedy Steve stal v patnácti letech profíkem, poté co nasbíral dobré výsledky během série závodů „Gold Cup Series“. „Cab“ se tak dočkal první desky s jeho jménem, což ale nedopadlo úplně podle představ a Steve odmítl jeho první design, na kterém bylo v podstatě jen logo. Tenhle model tak vyšel jenom v šesti kusech, byla nafocena reklama, ale do prodeje se dostal až promodel, na kterém se podílel sám Steve. Ten vycházel z čínského horoskopu a podle roku narození k němu připadal, dneska už legendární, drak, kterého známe z jeho kolekcí a promodelů, na kterých se tento motiv objevuje dodnes. Steve si z ale z promodelu určitě nijak neuletěl a od doby, kdy začal brát peníze za skejtování, se choval rozumně a zodpovědně – pomáhal mámě s placením účtů a zbytek peněz spořil.
Steve patří k těm nejloajálnějším skejtrům a za Powell jezdí od roku 1979 doposud, tedy 41 let. Během kariéry párkrát zvažoval odchod a založení vlastní firmy, například z důvodu rozporů kvůli nenošení oblečení od Powellu nebo taky kvůli tomu, že vedení vidělo problém v cestování Stevovy přítelkyně na týmové tripy. Všechno se ale podařilo překonat a Cab je součástí týmu dodnes.
Druhou největší kapitolou, která se se Stevem pojí, je bezpochyby kariéra u Vans. Boty od Vansu nosil už od roku 1977, ale nabídku do týmu získal až v roce 1988. Do té doby střídal různé boty a Vansky dostával přes Stacyho. Časem si ale ve Vans uvědomili, že by bylo fajn, aby byl „Cab“ vídán jenom ve Vansech, a tak mu nabídli smlouvu. Dostal nabídku, aby navrhl i vlastní promodel bot, ve které ale viděl jeden háček. Smlouva říkala, že čím víc bot Steve prodá, tím víc se bude snižovat honorář za prodaný kus. To ho dost odradilo a připadal si, že se ho snaží podvést. Po promyšlení si ale uvědomil, že je lepší získat „balík“ a být trochu podveden, než na nabídku nepřistoupit a nemít nic. A tak vznikla v roce 1989 silueta „The Caballero“.
Postupem času, začátkem 90. let, začal „Cab“ jezdit čím dál více street a u ostatních riderů viděl, že si většina botu zastřihuje a oblepuje duct-tapou, aby měli větší volnost a kontrolu nad skejtem. Když tohle uviděl, vyzkoušel si boty taky zastříhnout. Po chvíli ježdění v upravených botách zjistil, že to má opravdu něco do sebe. Po tom, co takhle upravil tři páry, mu došla trpělivost, zavolal do Vans, a v roce 1992 vychází legendární model „Half-cab“, který se prodává dodnes a je to jeden z nejdéle prodávaných modelů skejt bot vůbec.
Kromě těchto dvou obřích sponzorů, se kterými je „Cab“ spjatý téměř celou kariéru, jezdí taky za Bones Wheels, Independent Trucks, Pro-Tec a další firmy.
Kariérní úspěchy:
Steve Caballero zvládl za svou kariéru vyhrát nespočet závodů – a to jak v bowlech nebo vertu, tak později na streetu. Vypisovat všechny by asi nemělo smysl, ale je dobré zmínit, že například v roce 1987 vyhrál na Mistrovství světa v Německu zároveň street i vert. Během kariéry se zvládl přeorientovat z rádiusů na street a postupem času se opět vrátit k bazénům, a i proto získal od Thrasheru v roce 1999 ocenění „Skater of the Century“ a následně byl v roce 2010 také uveden do síně slávy.
V roce 1980 jako první na světě odjel fakie ollie 360 a od té doby známe trik „Caballerial“. Ten tak nazval Stacy Peralta, ale Steve to nerad používá doteď. Téma „Caballerialu“ je dost široké – ať už se jedná o nollie cab, full cab, přejímání do jiných sportů a podobně. Jeho názor je takový, že jelikož vznikl prvně „Caballerial“, tak nazývat něco „full cab“ nedává žádný smysl, stejně tak by podle něj neměli název cab používat například lidi na kolech, protože nemůžou udělat ollie. „Half-Cab“ vznikl až později, ale „Cab“ nebyl prvním, kdo ho odjel.
Steve se taky objevil od roku 2000 několikrát ve hře Tony Hawk Pro Skater, přičemž první nabídku dostal do druhého dílu a byl z toho právem nadšený. Ještě větší měl potom radost, když mu přišel šek na 250 000 dolarů.
Mimo těchto úspěchů, mezi které je vlastně možné počítat kompletně celou kariéru, včetně úspěchů s několika promodely u Vans nebo i u Powell, kde jenom za rok 1987 stihl prodat 250 000 kusů jeho promodelu, zvládl natočit taky nespočet záběrů a být součástí řady legendárních videí.
Videa:
Cab toho stihnul za svou dosavadní kariéru natočit fakt hodně. Mezi první videa, ve kterých se objevil, patří legendární „The Bones Brigade Show“, následováno „Future Primitive“ nebo taky „The Search of Animal Chin“.
Následovaly další videa, jako byly například „Public Domain“, „Axe Rated“, „Ban This“, „Propaganda“, „Eight“, kde se „Cab“ stále věnoval především lítáním v rádiusech a broušení kopingu.
Začátkem devadesátých let, jak bylo výše zmíněno, se Steve začal čím dál více profilovat ve street skejtra. To byla z počátku velká změna, ale od doby, co se naučil kickflip, to už šlo ráz na ráz a velké raily se měly na co těšit. V téhle době vydal part do videí jako byly „Hot Batch“, „Chaos“, „Play“, „Scenic Drive“ a spousta dalších. Sám „Cab“ vnímá jako nejlepší video, co kdy vydal, part „Class of 2000“, na který se asi nejvíce natrápil. V tomhle partu ukazuje, že mu opravdu nedělá problém odjet cokoliv – od velkých railů, flipů ze schodů, triků na zídkách, až po boardslidy v bowlu nebo obří polety ve vertce.
Steve vydržel jezdit street až do svých 35 let, kdy si uvědomil, že obří raily už nejsou v tomhle věku úplně pro něj, a je spokojený s tím, co už stihl v ulicích odjet. Proto se po roce 2000 už věnuje většinu času zase rádiusovému ježdění. Za jeho street kariéru toho stihl odjet opravdu hodně, včetně legendárního nekonečného boardslidu z obřích schodů, a v redakci Thrasheru se rozhodli sestříhat ty nejzásadnější momenty, které by neměly nikomu uniknout.
Zajímavosti:
Steve se narodil s vrozenou vadou páteře, a to se skoliózou. Naštěstí tahle vada neměla žádné větší následky, kromě občasných bolestí zad, a taky nemá žádný vliv na problém s jeho krkem. Ten má z důvodu zvětšené štítné žlázy na pravé straně krku, což způsobuje omezení hybnosti jeho hlavy. Z toho důvodu ji má lehce nakloněnou na pravou stranu, na kterou se tolik nemůže otáčet. Ani to mu ale během kariéry nebránilo k vymýšlení a odjíždění nejrůznějších triků.
Mezi jeho další koníčky patří dlouhodobě hudba – v roce 1982 založili kapelu „The Faction“, kde hrál nejprve na kytaru a později na baskytaru. Jejich song se objevil taky v intru „Bones Brigade Video Show“ a kapela vydržela koncertovat do roku 1985. Mimo to se poslední roky věnuje kreslení a jeho vášní je taky ježdění motokrosu. To mu taky způsobilo v minulém roce zlomeninu stehenní kosti, která ho vyřadila na několik měsíců z ježdění, a letos si na motorce zranil kotník. To byly zároveň taky jeho nejdelší doby bez skejtování – během kariéry jinak nebyl skoro zraněný a nebyl mimo dýl jak šest týdnů po zranění kotníku.
Steve je i v pětapadesáti letech neustále aktivní, skejtuje, jezdí na motorce nebo se věnuje svým třem dětem. Za svou kariéru toho stihl vážně mnoho, ať už na poli závodním nebo ve videích, a jeho vliv na současné skejtování se určitě nedá popřít. I přes všechny úspěchy je pořád skromný a vděčný za všechno, co se mu podařilo, a nezbývá než doufat, že nás jeho přítomnost ve skejt světě bude těšit ještě pěknou řádku let.
