Petr Löwy se vrací s projektem street art skateboarding

Vydáno: 06.11.2018
Petrovo jméno by měl znát každý a pevně věříme že tomu tak je, nebo bude. Jak po tomhle rozhovoru, tak i s věcmi které právě přišly. Původní rozhovor jsme doplnili aktuálním videem Petra Löwyho a zároveň i promodelem na který čekal Petr třicet pět let a vyšel ve spolupráci se značkou Ambassadors. 

 

Video Petra Löwyho představující projekt Art Skateboarding: 

 



 

Promodel Petra Löwyho u Ambassadors: 

 

 

Rozhovor s Petrem Löwym na téma "Art skateboarding"

 

 

Ahoj Petře, tak jsme tu opět, u dalšího rozhovoru a vlastně kde začít. Možná od podlahy. Ve kterém roce jsi si poprvé stoupnul na skejta a co tě na něj postavilo?
Bylo mi teprve 8 let, rok 83,84, když někdo v naší ulici přišel s nějakým plastovým , jako sktateboardem. Hrozně mě to nadchlo. Na vánoce, toho roku, mi rodiče koupili moje první prkno. Bylo to takové plastové šidítko, které se v té době začalo prodávat.

Rovnováhu jsem získával při slalomu z kopce mezi trámy lešení. Tenkrát mě ani nenapadlo, že se můj celý život bude točit kolem skateboardingu. V té době se mi líbil i cyklotrial. V novinách byla zpráva o nové cyklotrialové dráze na Strahově, že se se tam snad kolo dá i půjčit. Když jsem tam přijel, tak dráha tam byla ale kolo mi nikdo nepůjčil. Stalo se ale něco úplně jiného. Z dálky jsem slyšel hlasitou hudbu. Šel jsem se tam podívat a ocitl jsem se na prvním mistrovství republiky ve skateboardingu. Poprvé jsem viděl co se na prkně dá dělat. Viděl jsem tehdejší českou elitu, která jezdila na úplně prvních překážkách, které se kdy v Čechách postavili. Od té doby jsem na Strahově trávil každé volné odpoledne. Úplně jsem se do prkna zbláznil.

 

Poprvé, když jsem tě viděl, to mohl být rok 1992 cca a závody na Vyšehradě. Pamatuješ si je?
Jo, jo. V té době už jsem jezdil asi 8 let, takže polovinu mého života. Závodil jsem od 9. let. Závody na Vyšehradě byly super ale je škoda, že se v tom nepokračovalo další roky.

 

 

Další, kde tě lidi mohli znát, je legendární polet u Federálního shromáždění, který vyšel v Boardu.
Jo jo, to byl myslim rok 96, 97. V té době jsem přestal závodit. Už mě to prostě nic nedávalo. Víkend co víkend pořád to samé. Začal jsem jen fotit a točit videa. A protože jsem nedělal nic jiného, tak jsem do toho dal všechno. Schody u Federálního shromáždění jsem znal dlouho. Kolem toho spotu jsem pak chodil často pěšky domů. Vždycky jsem se nahoře zastavil a psychicky jsem se na to nastavoval. Potom to nějak dozrálo a já věděl, že do toho půjdu. Zavolal jsem fotografa, někoho s kamerou a šlo se na věc. Věděl jsem, že už necouvnu. V té době už to bylo tak, že fotku nafotím nebo mě odvezou v sanitce. Nic mezi tím jsem nedovolil. Kdybych to vzdal ze strachu a né kvůli úrazu, měl bych pocit, že ten spot nade mnou vyhrál.

 

A dal jsi to! I když s masakrálním dopadem. Rok šel za rokem, závody stíhali závody, desetkrát vítězem mistráku, to vypadá že jsi v téhle etapě jen závodil a jezdil na skejtu. Stíhal jsi ještě něco jinýho?
Nestíhal jsem nic jiného a ani jsem stíhat nechtěl. Nic jiného než skateboarding jsem neznal.

 

 

Pak přišla první pauza, proč vlastně a co jí ukončilo?
V té době jsem se v Liberci oženil a začal jsem žít trochu nový život. už poslední roky před tou pauzou jsem přemýšlel, co bych dělal nebo co bych vlastně byl, kdybych přestal jezdit a vnitřně jsem cítil že nějakou životní změnu potřebuju. Neuměl jsem si představit, že přestanu ale na druhou stranu jsem chtěl aby se můj život po všech těch letech hnul někam dál.

 

Návrat nastal v podobě team managera Funstormu a ocením i dalších pár slov na toto období.
Nejezdil jsem asi 3 roky a asi tisíckrát mě to lákalo. Nakonec jsem si prkno koupil a chtěl jsem si jen tak jezdit soukromě pro zábavu. Rychle se to rozkřiklo a dozvěděl se o tom i Míra Trojan z Funstormu. Když jsme se potkali, tak mi navrhnul jestli bych nenafotil nějakou reklamu z nostalgie. Souhlasil jsem a asi do měsíce vznikla reklama pro časopis Board. Nějakou dobu potom, co ty vyšlo jsem se s Mírou sešel někde u jídla ve městě a začal se vyptávat, jak prý to teda se mnou bude, jestli teda budu jezdit znova nebo ne. Navrhnul mi spoluráci s jeho firmou a já se pořád trochu bránil. Nakonec souhlasil s tím, že i když nebudu závodit, tak můžeme nějakou spolupráci nastartovat. Začal jsem jezdit za Funstorm, kde jsem se později pracovně staral o celý tým a podepsal jsem i smlouvu v DC shoes. Následovala nová etapa, kdy jsem cestoval s týmem po světě a užíval si znovu naplno skateboardingu. Dalších asi 7 let jsem se skatebordingem živil a paradoxně jsem měl nejlepší sponzorské podmínky od doby, co jsem začal.

 

Až nastala další pauza, kdy jsi se pustil do vietnamštiny. Proč právě tenhle jazyk?
Jo, jo. Vietnamština. Abych to trochu vysvětlil. Vietnamština není zrovna jazyk, který se lidi běžně učí. To je pravda. Od roku 98 jsem pokřtěný Svědek Jehovův. Asi 20 let studuju Bibli a biblickou historii. V organizaci Svědků Jehovových je mnoho lidí, kteří se začal učit cizí jazyk, aby pomohli Bibli studovat cizincům, kteří by jinak v Čechách tu možnost neměli. Jazyky jako Arabština, Perština a pod. Potkal jsem jednoho kamaráda, který se učil Vietnamsky. Nechal jsem se trochu hecnout a ze zvědavosti jsem se do toho pustil. Obecně mám rád velké výzvy a tohle mi připadalo docela velký. Časem jsem začal pomáhat Vietnamcům na úřadech, v nemocnicích a nakonec i na policii. V roce 2013 jsem dostal kulaté razítko a stal jsem se soudním tlumočníkem.

To moje hlavní současná práce. Tlumočím právní záležitosti při soudních jednání. Všechno se to točí kolem soudů a policie. Často se jedná o velmi vážné případy. Jsou líčení, která se táhnou i rok. Je to náročná práce na psychiku.

 

 

Chápu že po takové praxi to chce něco na očištění hlavy a skate je na to úplně super. Jaké jsou tvé plány pro třetí skate období Petra Löwyho?
Opustil jsem skate abych začal trochu jiný život, ale právě ten nový život a stres s tím spojený mě dovedl k samotnému jádru toho, co mě na ježdění bavilo, když mi bylo tak 8, 9 let. Vracím se ke kořenům. Nechci závodit ani se s někým porovnávat. Vnímám skateboarding, jako opravdovou formu umění a kreativity. Jako když někdo namaluje krásný obraz nebo složí skladbu, která se zapíše do historie. Každá fotka, každý video part je něčím takovým. Chci si jezdit svým stylem, kterému říkám street art skatebording. Chci používat a kombinovat triky, které vznikaly od 80. let až do dnešní doby. Chci bejt zas ten malej kluk, který jezdí, protože je to prostě super. Plánuju točit videa a fotit. Věřím, že to nejlepší ve skatebordingu mám teď před sebou.

 

Na kdy plánuješ něco viditelného od tebe jako je video?
Začala sezóna, tak se dotoho hned pustím. Právě jsem se vrátil z Vietnamu, kde jsem si vyhlídnul nějaké spoty a chtěl bych se tam asi v září vrátit a něco natočit. Do té doby budu jezdit a točit v Čechách. Brzy by s tedy na internetu měli objevit první videa.