Seznamte se s Seanem Hayesem - prvním skejtovým trenérem

Tahle zpráva nás zarazila asi stejně jako teď vás, když si tohle čtete a říkáte si, co to je za blbost. Nicméně Sean Hayes je povoláním skate trenér a to pro týpky jako Ryan Sheckler, nebo Paul Rodriguez. Co taková práce obsahuje a vše kolem ní se dozvíte z rozhovoru, který vám přinášíme ve spolupráci s magazínem Vice.

Když mi poprvé někdo řekl, že bývalý amatér za Toy Machine Sean Hayes je „skate trenér“, začal jsem se smát. V tu dobu ale Sean trénoval mého kámoše a dřívějšího lamače srdcí na MTV Ryana Shecklera, tak jsem se ho zeptal, co kurva skate trenér je. A Ryan na to: „Pomáhá mi trénovat, dostat se do formy a připravovat na contesty“.

Jestli moc nevíte o skate průmyslu, tak asi nepochopíte, proč jsem byl tak zaražený ohledně nápadu skate trenéra. Pro mnoho z nás je myšlenka skateboardingu jako soutěživého, nebo teamového sportu důvod k hádce. A protože slovo „trenér“ je automaticky spojeno s představou starého upoceného pitomce s píšťalkou, který tě drtí, tak je jasné, že ve světě skateboardingu to asi nebude moc uznávaná funkce.

Ale týpci jako Ryan Sheckler, Paul Rodriguez a dalšího tohoto druhu jsou v pozici, kdy můžou ročně na contestech vyhrát obrovský balík peněz, takže chápu, proč třeba potřebují osobního trenéra. Pravdou je, že jsou v každém sportu a jestli se někdy skateboarding dostane na olympiádu, tak tito kluci budou potřebovat trenéry. A budu radši, když to budou lidi jako Sean Hayes, kteří kdysi zabíjeli, než nějaký děda na kolečkovém křesle, který už sotva zvedne svou prdel.

Srandovní na Sean Hayesovi je to, že je Kanaďan. Vždycky jsem si myslel, že jsou Kanaďani veselí, kvůli  jejich zmrzlému úsměvu, pitomému vystupování, nedostatku vojska a zdravotní péči zadarmo.

Ani Sean Hayes samozřejmě není jiný. Před 13ti lety snil o kariéře Pro skatera, ale skončil jako skate trenér a začal novou profesi.

Je to už 13 let co jsem s tebou dělal rozhovor pro Big Brother (tehdejší skate magazín). Co se stalo v cestě za tvým skate snem?

Přepokládám, že navazuješ na sen o tom stát se pro skaterem, který vydělává spoustu peněz a nemusí jediný den v životě pracovat. Jsem rád, že jsem byl tak chytrý a brzo jsem si uvědomil, že tohle já nebudu, tak jsem se začal více starat o práci ve skate průmyslu. Navíc jsem lepší v tom, co dělám teď, než když jsem skejtoval. Takže vše, co se stalo bylo rozšíření mého skate snu, což mi dalo příležitost pracovat s těmi nejlepšími profíky a cestovat s nimi po celém světě.

Co se stalo potom?

Šel jsem na výšku, pořád skejtoval a jednou se mě Colin McKay zeptal, jestli bych nechtěl dělat manažera Plan B. Chtěl jsem pořád pracovat v průmyslu a se skejtry, takže šance pracovat pro Plan B byla pecka. Miloval jsem cestování se všemi kluky z Plan B, organizování tour a pomáhání jim s čímkoliv, co od svého sponzora na skejty potřebovali. Po pár letech manažerování pro další firmy jsem zjistil, že se více zajímám o úspěchy skaterů, než o to, aby značka prodávala více zboží. A takhle začalo mé trenérování, viděl jsem příležitost a šel za ní.

Jak ses stal prvním světovým „skate trenérem“? Od představení agentů ve skateboardingu mi to připadá jako nejhorší termín.

To možná je, pokud nevíš, co dělám. Poprvé si mě najal Ryan Sheckler v roce 2010, abych mu pomohl se dostat zpátky na X-games, protože byl zraněný. Tohle téma bylo ve skateboardingu více tabu, než kdy byli agenti. Ale chápu, trenér? Ve skateboardingu? Vysvětlím ti to. Lidi se kterýma pracuju, jsou nejlepší profíci na světě. Neučím je jak mají dělat kickflip. Pomáhám jim využít jejich schopnosti ve chvíli, kdy je nejvíc potřebují. Většinou je to na velkých contestech jako X-Games, nebo Street League. Není to jen o tom, že skejtují před plnou halou lidí a je to vysíláno ve státní televizi, ale navíc můžou vyhrát až 100 tisíc dollarů za první místo. Některým skaterům to možná připadá debilní a opovrhují tím, ale pravda je taková, že stát na vrcholu stupni vítězů je super pocit. Pocit, že skejtuješ lépe než kdokoli jiný je prostě super.

Nejsem si jistý, jestli úplně rozumím tomu co vlastně jako trenér děláš pro lidi jako Ryan Sheckler a Paul Rodriguez. Připadá mi, že si spíš drtící učitel, než novodobý nápomocný skate guru.

Spíš to vypadá, že se trochu zamotáváme ohledně toho, jaké je správné označení pro to, co dělám. Preferuju trenér, ale upřímně každý s kým pracuju mi říká Sean, takže to zas není takový problém jak si myslíš. Náplní mé práce je, že trávím hodně času skejtování s nimi ve skateparcích a ulicích a pozoruju je, jak jezdí. Pomáhám jim, když se chtějí dozvědět víc o správné výživě, nebo o tělesných cvičeních, protože všechny tyto věci pomáhají. A někdy zase navrhnu nějakou práci, která souvisí třeba s určitým formátem contestu na který se chystají. Je to takový mix věcí, který jsem sám sebe naučil ohledně trénování a atletické přípravě a mým přáním je, aby tito kluci vyhrávali, a když vyhrávají, tak jsme všichni spokojení.

Pořád to zní divně. Jako „trenér“ jsi pomohl Aldrinu Garciovi překonat světový rekord v ollie. Jakou radu jsi mu dal?

Kámo, tohle je fakt silný příběh. Powell Peralta si mě najala dva měsíce před contestem Maloof high ollie ve Vegas. Zjistil jsem si všechny poslední svalové cvičení, které používají hráči NBA jako Kobe Bryant, aby zvýšili svůj skok do výšky a mohli víc dokázat. Když jsem sledoval zpomalený pohyb ollie Danny Wainwrighta (předchozí držitel nejvyššího ollie), tak jsem si všiml, že pružnost je taky důležitá, tak jsme společně s dalším cvičením dělali hodně jógy. A pak, deset dní před soutěží byl best trick contest v Black Box parku. Aldrin tam při dopadu uklouzl na potu Mannyho Santiaga a bouchl se hlavou o zem. Musel být letecky převezen do nemocnice a skončil se zlomenou čelistí a otřesem mozku. Když byli jeho rodiče v nemocnici, doktor jim řekl, že nebude moct skejtovat nejméně šest měsíců, protože kdyby se znovu praštil do hlavy, mohlo by to být smrtelné. Když přijel domů, máma mu vzala skejta a schovala ho ve své skříni. Zbýval týden a Aldrin mi volal, co má dělat. Řekl jsem mu, že je pořád připravený a všechna dřina a úsilí, které do toho vložil je pořád v něm.  Ještě než jel do Vegas, tak se za mnou zastavil a říkal mi, jak je nervózní, protože každý si myslí, že už mu je úplně dobře, ale nevěděli, že je přitom v bolestech. Tak jak to dělám se všemi skatery jsem i Aldrinovi připomněl, že není důležitý výsledek, ale to, jak moc dá do toho pokusu. Říkal, že do toho chce dát všechno. Pamatuju si, jak jsem byl šťastný, když mi volal po tom, co vyhrál, protože to byl pro mě důkaz, že něco užitečného na mém trénování je.

Trochu Seanového skateboardingu uvidíte od 1:00 z legendárního video RDS - skateboard party: