S Jakem Johnsonem o Alien Workshop, PRO skateboardingu a businessu

Ve spolupráci s německým Skateboard magem tu pro vás máme další profi rozhovor, tentokrát s Jakem Johnsonem. Hlavním tématem samozřejmě bylo objasnění rozpadu Alien Workshop, ale přišla řada i na business a jestli je tak super být profíkem.

Jake Johnsona jsem potkal v červenci během Bright Tradeshow v Berlíně. Jeho sponzor Alien Workshop právě skončil a nechtěl o tom mluvit. Pak ale najednou viděl článek v našem časopise a změnil názor. Kecali jsme asi hodinu a většinu z toho si můžete přečíst níže. Je to trochu delší čtení, ale nevěděl jsem, co vynechat a myslím, že se vyplatí přečíst každé Jakeovo slovo.

Pacific Vector (Akciová společnost, která koupila AWS) měl být majitelem, ale zkrachovali.

Dyrdek to koupil zpátky.

Kdy?

V tu samou dobu, kdy koupil Habitat. Nemůžu o tom moc mluvit, ale vím, že to pořád existuje. Mohlo by to být lepší, ale taky horší. Kdyby z toho chtěl Dyrdek udělat značku v nákupáku, tak může, protože na to má právo. Jestli to ale Mike Hill nechce znovu oživit, tak pak je to konec. Nechci o tom víc mluvit, ale je to divné. Nikdo ještě neřekl sbohem a Mike Hill to taky ještě nezabalil. Prostě divné, navíc to bylo na netu.

Ty jsi na internetu zjistil, že už nemáš sponzora na skejty?

Už od Alien nedostávám ani korunu, to je pravda, ale nikdy jsem neodešel. Vkládám do nich naději, protože uznávám Mika Hilla. Jsou z toho dost špatní a pořád se to řeší, navíc Mike Hill a Rob Dyrdek spolu moc dobře nevycházejí a jsou na sebe naštvaní. Naštěstí Joe Castrucci ošéfoval s Pacific Vector, aby Habitat spadlo pod Tum Yeto distribuci. Kdyby se to samé stalo s Alien Workshop a spadlo by to pod jinou distribuci, tak by stále mohla fungovat, ale možná už je pozdě. Je to jako nějaké špatné zranění, které se možná nezahojí. Kdyby se ale více starali a dali tomu více času, tak zde ještě pořád nějaká naděje je. Alien Workshop ale nikdy neumře, reprezentuje kreativitu skateboardingu, ale je to smutné. Nemůžeš sebe, nebo něco zaprodat jen kvůli penězům, a jestli už se toho nechceš účastnit, tak radši přestaň. Je to škoda, že se to furt takhle prodává a kupuje pořád dokola.

Jakeův profil z Alien Workshop videa Mindfield:

Je to ten hlavní důvod, proč to teď tak je, nebo co se stalo špatně?

Důvod je celkem komplikovaný. Když DNA distribuci koupil Burton, tak vše bylo v pohodě. To bylo poprvé, co Alien zariskoval a dovolil nějaké jiné firmě, aby ji vlastnila a řídila a majitelé Mike Hill a Chris Carter se stali jejími zaměstnanci. Byly spokojení, dokud Burton nezačal mít problémy a chtěli se Alien zbavit. Tehda nastoupil Dyrdek, který měl prachy, respektoval tuto značku, vyrůstal s ní a chtěl ji podporovat, takže ji koupil. Pak se ale se svým partnerem, který má rád MMA bitky, rozhodli, že bude nejlepší dát ji pod La Jolla Group. Zajímali se hlavně o Habitat boty a Alien hadry. Po Burtonu však museli Mike, Carter a Dyrdek udělal zásadní rozhodnutí a to jestli propustit nějaké zaměstnance a značku zmenšit, nebo jestli jít do nějakého společného partnerství. Nakonec to však vymysleli jinak. Ironie je, že Dyrdek spolupracoval s MMA týpkem a snili o tom, jak Alien hadry a Habitat boty pozvednou výš, ale nakonec se nějak nepohodli a Dyrdek ho vyhodil. Takže La Jolla Group skončila, protože se Dyrdek nepohodl s tím týpkem a firma neměla žádná práva. Takže ji Dyrdek koupil znovu. Nakonec to asi šest, nebo sedm měsíců platil sám ze své kapsy, ale zároveň na něho tlačilo DC, protože nemohl vlastnit firmu na boty, když jezdí za DC. Takže byl pod tlakem a přicházel o prachy.

Slyšel jsem, že přišel o hodně peněz.

To nevím jistě, je kolem toho hodně nejasností. Slyšel jsem jednu takovou story, kdy měl hodně starostí, protože se chtěl zbavit Alien, aby už za ni nemusel být zodpovědný. Tak znovu zariskoval, tentokrát s Pacific Vector, kteří mu nakecali, že mu vydělají spoustu peněz, protože mají 32 obchoďáků v celé zemi a udělají DNA obchody. Vsadili na to, prodali sklad v Ohiu a začali distribuovat z nového skladu v Kalifornii. A tak kvůli této změně zmizel celý duch Alien Workshop, spousta skateshopů z toho nebyla nadšená, protože jim volali noví prodejci a bylo více papírování. Už jsem s tou značkou necítil takovou spojitost. Všechno šlo dolů, až nakonec zavřely všechny obchody, Pacific Vector se začal propadat a vlastnil peníze Alien Workshop. Asi šest, nebo sedm měsíců neplatili své jezdce, připadalo mi to jako hodně špatný vztah. Rob, Mike a Carter spolu nemluvili, protože byl Rob moc zaměstnaný. Za celý život jsem s ním osobně ani jednou nemluvil.

Nikdy jsi s Dyrdekem nemluvil?

Osobně ne. Dal jsem si s ním pět a před Mindfield premiérou jsme měli společnou teamovou večeři, ale to je tak vše. Připadá mi, že kromě své šekové knížky nemá se značkou žádné spojení. Je to blbé, protože není spojený jak s tebou, tak ani se mnou a se všemi skatery tady v Berlíně, nebo v Americe. Nemůže těmto věcem rozumět, protože je ani nevidí. Je pro něho důležitější být v televizi, nebo vlastnit módní značku na brýle, nebo tak něco. Byl jsem rád, když někteří team rideři odešli, protože jsem myslel, že značka bude opět malá a můžeme začít znovu. Nakonec to je ale vše rozhodnutí Roba a není to v mých rukách. A v tom je ten vtip, protože kdyby chtěl, tak pořád vlastní Alien a může to dát zpátky Mikeovi, stejně jako dal Habitat zpátky Joeovi. Ale pochybuju, že to chce znovu udělat, protože už jsou z toho asi pěkně nasraní a chtějí toho nechat a mít klid. Už mají svůj věk a své rodiny, už nežijí skateboardingem, vydělávají svoje prachy a je jim dobře, už je to prostě nezajímá. Kdyby ale chtěli, dalo by se to změnit. Je to trochu ostuda, ale tak to asi chodí. Prostě se změníš, jednoho dne ztratíš tu vášeň a druhý den už to nesnášíš. Nerozumím tomu.

Slyšel jsem, že když Dil a AVE odešli, tak jsi měl vést team novým směrem, je to pravda?

Ne, ale doufal jsem v to a byl jsem ochotný to udělat. Problém byl ve špatném vztahu s Mikem a Carterem, moc spolu nemluvíme. Chtěl jsem se na chvíli přestěhovat do Ohia, protože jsem měl nějaké návrhy pro team, ale problém byl v tom, že můj první návrh byl úplně odříznout Dyrdeka. To byl můj požadavek. Buď přestanou vyrábět Dyrdekovy, nebo moje skejty. A oni souhlasili, protože už nechtěli mít tuhle image a nakonec měli možnost mu to vzít a pořád tuto možnost mají. Pak ale každého vykopli a na to asi oni čekali, bylo to jejich vysvobození, konečně bylo po všem. Mě ale nikdo nevolal a neřekl mi, že je to konec. Jezdím za Alien pouhých šest let, ale jsem ji posedlý a chci s ní být až do konce, protože jsem věřil v Mikea a Chrise, kteří nakonec nic neudělali. Takže mi nezbývá, než se posunout dál a pamatovat si Alien nejlépe, jak to jen jde. Mike Hill je fakt chytrý a Chris Carter je super businessman, ale když vidíš, kolik svou vášní skutečně vyděláváš, tak je po všem. Je to, jako bys neměl žádné spojení se světem, se skateboardingem, svými kámoši a děckama ve skateboardingu. Skateboarding je pro děcka, aby jim vnuknul super nápad, ne abychom jim prodávaly produkty. Jasně, že potřebuju vydělávat prachy, ale až vyrostou, tak se z nich díky skateboardingu stanou osobnosti. Mike Hill je osobnost jako nikdo jiný. Vždycky má sílu pracovat se skateboardingem, ale teď si asi potřebuju dát tak rok pauzu, zapomenout na to a pak se možná vrátí. Já ale nikdy neměl sílu na založení značky, protože nepodepisuju šeky, jsem jen skater.

Kolovaly nějaké zvěsti, že teď jezdíš za Polar a nedávno jsi byl u Pontuse na návštěvě a jezdil na Polar skejtech. Znamená to, že za ně jezdíš?

Ne, jen jsem navštívil svého kámoše Pontuse.

Nehledáš žádného nového sponzora na skejty?

Jsem teď nějaký nerozhodný a spíše se snažím znovu najít tu zábavu na skejtu. Až se to stane a zase budu mít tu vášeň pro skateboarding, tak se pokusím najít nějakou firmu, která mi bude vyhovovat. Chci jen skejtovat se svými felláky, ale všichni jezdí za jiné firmy. Vždycky se mi líbilo Polar, protože vzhlížím k Pontusovi a k jeho umělecké práci a nápadům, ale nikdy jsem ho nepotkal. Takže když jsem začal jezdit za Converse, tak jsem hrozně chtěl na nějakou tour, abych Pontuse poznal. Dal mi nějaké skejty, ale jezdím taky na Krooked a Anti Hero skejtech. Jezdím na jakýchkoliv skejtech, jaké mi kdo pošle, je mi to fuk. Dávám se teď do kupy z havárky na motorce, takže se chci co nejdřív uzdravit.

Kdy se to stalo?

Asi před třemi měsíci mě tak pitomě srazil nějaký starší děda a zle jsem si poranil koleno. Všechno se to stalo ve stejnou dobu. Prostě když se sere, tak pořádně. Musím se teď dát do kupy, abych mohl zase skejtovat a ukázal světu, co umím. Nepotřebuju ani tolik peněz, navíc mi teď dost pomáhá Converse. Platím hlavě daně, žiju pohodový život a snažím se tolik neřešit skejtový průmysl. Protože i sám průmysl mě trochu zranil. Každá firma za kterou jsem jezdil odešla z businessu a vysrala se na mě. Proto se mi teď nechce se zrovna dvakrát přetrhnout pro nějakou značku, je to hlavně o tobě a tvém prkně.  Jestli tě skateboarding nebaví, tak bys toho radši měl na chvíli nechat. Mám teď plno smíšených pocitů a přemýšlím, že se možná vrátím zpátky na výšku. Každopádně Pontusovy skejty jsou super a každý byste si měli nějaký Polar skate koupit. Radši ve skateboarding podporuju malé firmy a myslím, že tohle je nová éra. Velké značky upadají, protože už zašli příliš daleko a malé značky rostou, stává se to pořád dokola. Všichni skateři na světě mají stejný cíl. A Rob Dyrdek není ta nejhorší osoba na světě. Je jenom skater, který měl příležitost a stal se v Hollywoodu slavným, stejně jako Jason Lee, nebo jiní skateři. Problém je ale v tom, že už nebyl tak chytrý, aby pomohl skateboardingu a začal se zaměřovat více na sebe. Chtěl pomoct Alien Workshop vydělat více peněz a taky to dokázal. Bez Roba by nebylo žádné Mind field video, protože prodej jeho skejtů to celé zachránil. Myslel, že to může udělat znovu a opět vydělat Alien peníze, lépe platit jezdce atd. Jestli funguješ na své vlastní triko a se svými plány, tak to možná může vyjít, když do toho dáváš vše, ale je to taky hodně o komunikaci s tvými nejbližšími přáteli a právě v tom byl problém Alien, byli jsme jako dysfunkční rodina. Nikdo s nikým nekomunikoval.

Říkal jsi, že jsi přišel o své sponzory, protože odešli pryč z businessu.

Neodešli úplně z businessu, ale rozhodli se, že odejdou od skateboardingu, protože už jim nevydělává tolik peněz.

Práce pro nějakou značku není tak lehká. Jak se k tomu stavíš ty? Vidíš se jako mluvčí značky, nebo ti značka pomáhá ke splnění tvých cílů, což pomáhá firmě v její image? Jak se s tím vypořádáváš, nebo jak ses rozhodl jezdit za Converse?

Vždycky jsem měl kámoše podle svých sponzorů. V Gravis jsem kámošil s Dylanem a vzhlížel k Artovi, ale časy se mění a už s Dylanem nejsme kámoši. V Quiksilver to pak byl Alex Olson a u Converse to je kvůli Pontusovi. Nejsem zrovna nejlepší příklad, protože nad tím tak nepřemýšlím. Jezdím na tour, skejtuju, snažím se, co to jde, bavím se s děckama. K Alien jsem se dostal kvůli Dillovi a protože jsem chtěl být součástí Mindfield videa. Úlohou skejtra je skejtovat a to by mělo stačit. Ale v této době mě sponzoři hrozně soudí, třeba v Gravis mi řekli, že nesedím do image značky, protože nenosím vulkanizované boty, které vyrábějí. Chtějí prostě něco víc a je to směšné. Navíc sponzoři říkají jezdcům, aby dávali více věcí na Instagram, aby měli více sledovatelů. Je to tak očividné, že to je jak na střední škole. Když jsi oblíbený, tak jsi super a když ne, tak jsi idiot. A vůbec nezáleží na tom, jak skejtuješ, to fakt ne. Je tolik skejtrů, kteří jezdí stokrát líp a mají lepší styl a nápady, než ti, kteří jsou nejlépe placeni. Se mnou to bylo trochu divné, protože jsem se až tolik nesnažil, abych dostal všechny sponzory. Přestěhoval jsem do New Yorku, protože jsem chtěl a zhruba po roce jsem měl každého sponzora. Nemusel jsem dělat nic, než jen skejtovat a to je pro mě nejtěžší. Skateboarding totiž nikdy, nikdy, nikdy není práce. Můžeš o tom takhle přemýšlet. Stává se to fenoménem a vydělává to spoustě lidem peníze, ale když skejtuješ, tak to není práce. Je to posvátné místo v tvé mysli a pro každého je to osobní věc. Třeba pro mě je to dětské, prostě žádné povinnosti. Když začneš pracovat a být za to placený, tak ti sponzoři začnou říkat, že jsi zodpovědný za mnohem víc, než jen skejtování, což je blbost a akorát tě to stresuje. Nikdy mě nenapadlo, že ve skateboardingu udělám kariéru, ani jsem nepřemýšlel, co bude za deset let. Je mi 26 a jsem více pod tlakem to udělat, ale necítím se na to. Mohl bych jezdit za Red Bull, nebo za nějakého sponzora na hadry, mít Instagram, Facebook, nebo být ve Street League, ale je mi to fuk. Nevidím v tom štěstí. Nevlastním ani dům. Mám tak akorát dluhy, protože když jsem byl mladší a vydělával tolik a tolik peněz, tak jsem si myslel, že v budoucnu budu vydělávat víc a víc. Nepřemýšlím ale o své budoucnosti nějak kriticky, peníze přicházejí a odcházejí. Až skončí, tak nebudu mít z čeho platit daně a dostanu se do dluhů a to se stane zase další rok. Měl jsem ale štěstí, protože jsem žil rok jenom z šeků od Alien Workshop a dostal jsem se ke Converse měsíc před tím, než Alien šeky přestaly chodit. Tehda jsem si říkal, že bych si měl najít práci, jít zpátky na vysokou, nebo se vrátit zpátky do našeho malého města ke své rodině. Přijde mi znepokojující, když je skateboarding moje živobytí. Skateboarding je zábavnější, když ho děláš ve svém volném čase, takže trochu závidím lidem, co nemusí pořád jezdit. Já taky nemusím jezdit furt, nemám žádný rozpis, ale skateboarding je nemoc.

Jakeův nejnovější part z videa Static IV:

A ty se nemůžeš vyléčit?

Haha, já fakt ne. Nemůžu přestat myslet jako skater. Proto mě společnost kritizuje, že nešetřím žádné peníze, nejsem tohle, nejsem tam to. A když už se snažím s penězi zacházet správně, tak prý tolik neskejtuju. Nemůžu dělat obojí, můžu jen skejtovat. Když půjdu na výšku, tak pak bych možná zacházel s penězi správně. Ale skateboarding je jiný, není tu žádný rozvrh a dává ti to svobodu, jako bys byl dítě. A když jsi jako dítě, tak se nezajímáš o peníze. Dáš mi zmrzku? Super! Takhle to vidím. Beru si, co mi lidé dají a jsem za to vděčný, ale neberu to tak vážně. Neberu to tak, že jsem si to zasloužil, ale že se to stalo a já mám prachy. Nebyl to žádný plán. Jako malý jsem si říkal, že by bylo super být profíkem, ale byl jsem malý a hloupý, nevěděl jsem, co to znamená být PRO. Je to v prdeli.

V jednom rozhovoru jsi řekl, že dáš skateboardingu svá nejlepší léta a pak zkusíš něco dalšího. Pořád to tak vidíš?

To je pravda. Možná půjdu zpátky na výšku a stane se ze mě inženýr, nebo vystuduju průmyslové návrhářství. Zkusím svou kreativitu v jiném odvětví, protože jinak je to na hovno. Skateboarding se stává součástí našich kultur, ale naše kultura je v prdeli. Skejtři ovlivňují naši kulturu, ale jen do určité části. A to je má vášeň, proto tak moc miluju skateboarding, protože zpomaluje svět. A kdykoliv mě skateboarding neinspiruje kvůli cestě, jakou se ubírá, tak chci změnit svět z jiného pohledu. Chci navrhovat budovy, nebo veřejná místa. Být inženýrem pro život pod vodou, nebo život mimo planetu. Prostě využít celkový potenciál lidí. A tak se cítím při skateboardingu, připadá mi, že můžu udělat vše. A když toho dosáhnu ve skateboardingu, tak toho můžu dosáhnout kdekoliv jinde. Proto jsem se chtěl dostat do skejtového odvětví, abych své pocity ukázal děckám. Miluj skateboarding tak, jak miluješ sebe. Nauč se sebe milovat víc, i když si zraněný. To je má vášeň, ale stává se z toho spíše společenská věc, než můj osobní vztah. Skateři začínají být oblíbení i v reklamách a děcka si pak myslí, že když začnou, tak budou cool, budou nosit tyhle hadry a tyhle boty, holky mě budou chtít, budu kalit atd. Akorát na střední je to jiné, každý o tom vždycky mluví a je to tak. Kdysi se ti smáli, protože jsi byl skater, ale teďka se směješ ostatním, protože nejsou skateři. Stáváme se postrachem a to není dobré. Čekujeme lidi a když nejsou správně oblečení, tak je fuckujem. Míjíme se a ani se nepozdravíme. Skateboarding už se stává menší komunitou a spíše se stáváme komunitou kritizující a materialistickou. Ztratil jsem kvůli tomu své kámoše a to mě nejvíc sere. Všímám si, že z některých skaterů se stali blbci a začali být více chamtiví, tak se od takových snažím oddělit. Teď jsem ale zpátky se svým skejtem a snažím se znovu najít potěšení jako dospělý. Jsem zodpovědný a nechci se stresovat. Můžu se rozhodnout, co chci dělat.

Pomáhá to, když vidíš, že inspiruješ mnoho lidí?

Je to super, ale každý by se měl učit sám za sebe. Jsem rád, že mám u lidí respekt, ale někdy je nebezpečné mít tolik pozornosti. Každý z tebe saje energii, ale potřebují taky svou energii. Musíš mít sám sebe rád a najít potěšení. Je to pěkné, ale nikdy jsem tomu úplně nerozuměl. Moc nepřemýšlím o tom, kolik lidí mě následuje. Ještě jsem neměl příležitost být na něco hrdý díky skateboardingu, ale jsem rád, že jsem natočil pár dobrých triků se skvělými kameramany a chci v tomhle pokračovat.  Plno lidí se pěkně oblíká a stříhá se jako Dylan, chodí do klubu, ožerou se, pak se o tom baví. To je všechno super, ale neuznávám to. Skateboarding by měl být nespolečenský. Lidé by to měli nesnášet, protože je to jiné. Mělo by to být extrémní, ale ne proto, že je to tak propagováno, ale protože sami sebe zraňujeme.

Myslíš, že bys teď byl více šťastný, kdyby ses nikdy nestal profíkem?

Byl bych teď více šťastný, kdybych byl více se svou rodinou, měl s nimi vztah, stabilitu, žádné dluhy a nějaký plán. Proto je skateboarding nemoc, je to nemoc mysli. Pro mě je to děcká nemoc. Je těžké být dítětem ve světě dospělých, začneš se kvůli tomu odsuzovat. Možná to vyzní blbě, ale přijde mi, že skateboarding už ztratil svou nevinnost. Možná se to stalo už dávno, ale lépe teď vidím průmysl a kulturu a už se s nimi nechci tolik svazovat. Možná je načase najít něco jiného, jít zpátky do školy, prostě hledat inspiraci z jiných věcí.

Text: Stefan Schwinghammer