Na pokec s Dominikem Lešičkem

Dominik Lešičko pochází ze Slovenska, ale už se nějakej čas zdržuje kvůli škole v Praze. Často se potkáváme na Stalinu, a když nám do redakce poslal tyhle fotky, neváhali jsme ani chvíli s interview. Bavili jsme se o Miley Cyrus a samozřejmě taky o skateboardingu. 

Kde ses tady vzal a co seš zač?

Sem ze Slovenska a tři roky už bydlím v Praze. Ve volným čase rád jezdím street a kromě ježdění taky natáčím, fotím. A občas i mí kámoši něco nafotí nebo natočí mně, tak nějak vznikly i tyhle fotky, které sem pak upravoval. První skejt jsem si pořídil asi před devíti lety a následky se projevují doteď.

Seš ze Slovenska, co děláš tady v Praze?

V Praze studuju vejšku a žiju svůj život, který je tady o něco lepší než na Slovensku.

Často se potkáváme na Stalinu, předpokládám, že upřednostňuješ technickej skateboarding.

Upřednostňuju streetovej skateboarding, a proto Stalin je vždy místo, kam jdu jezdit, když nejsme v partě a nejdeme někam do ulic. Baví mě tam ta atmosféra, pořád je to street a ne nějakej skatepark.

Jezdíš taky někde jinde? Co rampa?

Určitě jo, v ježdění nejvíc pomáhá to, když pořád jezdíš na nových nebo jiných místech. V Praze se toho dá najít hodně. Na rampě sem stál naposled snad asi před rokem, časem jsem jezdil i rádiusy, ale to hlavně v zimě, kdy nebyla jiná možnost.

V článku je mimo jiný backside smith na Merkurii. Jak probíhalo focení? Kolik jsi na to měl času? Nás minule vyrazili, ani jsme si nepoložili skejty.

Tak tenkrát to bylo možná 5 minut. Fotku cvakl David Kalina, šel jsem tam už trochu rozježděnej, protože tam na to není čas, pak přišel ten smithgrind a bylo po srandě. Předtím jsme tam byli asi dvakrát nebo třikrát a po pár flipech na zemi nás vyhodili, to je takovej spot, na který jdeš zkusit štěstí dvakrát za den a máš na to pár pokusů. Teď naposled o víkendu jsme tam ale jezdili asi 15 minut a kámoš nepřišel, takže mám odtamtud hezkou fotku s Jirkou Puffrem v nočním stylu. Je to hodně dobrej spot a stojí za to jít zkusit něco i na tech pár minut.

Posloucháš rap?

Ano, poslouchám rap, trap hiphop, dancehall reggae a takový ty věci, dost mě to baví. Nemám rád vysoký BPM.

Co pro tebe skateboarding znamená? Dokážeš si to v sobě nějak uspořádat?

Skateboarding pro mě znamená docela dost. Když jsem si vybíral, co budu studovat, tak jsem věděl, že to bude v Praze, ale nevěděl jsem co. Pak jsem se sem dostal a je to věc, která hodně ovlivňuje můj životní styl už od mlada, a to jak dobrým tak i špatným směrem. Možná bych měl věnovat víc času jiným věcem. Skateboardingem se živit nebudu, ale stále mě baví se v tom zlepšovat a nejspíš sem na tom jistým způsobem závislej. Taky jsou to lidi, s kterýma skejtuju, kromě nich moc kámošů nemám.

Ze skejtu je teď velkej průmysl, vlastně to velkej průmysl vždycky byl... líbí se ti, jak to na globální skejtový scéně vypadá?

Neřeším to nějak, na závody nekoukám a občas zhlédnu nějaký video ze streetu, ale moc to nepřeháním. Nemám rád, když se skateboarding komercionalizuje mimo subkulturu, kterou vytváří skejtři, ale nic s tím neudělám, takže se soustředím hlavně na ježdění a lidi v mém okolí.

Teď je hodně populární ptát se na kauzu Miley Cyrus. Co si myslíš o otevřeným dopise Sinnead O´Connor pro Miley Cyrus? Sinnead tam narážela na hypersexualizaci hvězd popkultury.

Ta holka se cpe do rapový a i dancehllový scény, a kdo ví, co ti tam s ní dělaj. Podle mě hrozný… už jenom dancehall je hlavně o sexu, takže asi ví, co chce…