Joey, vracíš na litry? Ne, dělám litry nejlepšího kafe!

Cesty boží jsou nevyzpytatelný. Vídáš celou dobu skejťáka a najednou se k tobě dostane info že si otevřel kavárnu v Brně. Trochu divokej obrat a přesně tohle se k nám doneslo od Joey Svobody. Teď je z něj barista a v pár slovech jsem ho poptali na téma co teda vlastně dělá a jak se k tomu dostal. Výsledek je mix prozření ze sna a navíc když máte po boku někoho, srdci drahýho, tak prostě není o čem. zvláště když to vidí podobně. Joey, držíme palce!

Čau Joey, co aktuálně děláš a kde bydlíš?
Čau Langu, aktuálně pracuju v Daydream CAFFÉ, kterou jsem si otevřel se svojí přítelkyní v technologickým parku v Brně. Bydlím teď ve Vranově, což je část Brno – venkov, kde jsem s rodinou přítelkyně.

Což je celkem velká změna. Proč kavárna, proč v Brně?
Z brigády, kterou jsem dělal, mám s provozem kavárny už nějaký ty zkušenosti a vždycky jsem si říkal že by to mohl být dobrý byznys. Navíc když k tomu člověk přistupuje s láskou a zodpovědně. To se prostě musí povést. A když mě k tomu baví dělat dobrý kafe, tak není o čem. Do toho všeho se nám naskytla velká příležitost co se prostorů týče. Prostě nově vybavená kavárna v novým komplexu za málo peněz. No neber to.

Kafe nepiju, takže tu lásku bych tam doloval těžko. Ale od tebe to zní dobře. Jak vypadá teď tvůj běžnej pracovní den?
V 6.00 vstanu, dám se dohromady, na 7.00 musím být v kavárně, aby se vše připravilo, uklidilo, naleštilo na osmou, kde se otvírá. Musíme ráno nastartovat zákusky, jídla a další věci. A do šesti do večera tu s přítelkyní obsluhujeme. Pak tu zase trochu poklidíme a když je potřeba tak se pak jede na nákup. Domu se dostaneme tak okolo 19.30

Víkendy volný?
Zatím jo, ale možná se to s příchodem jara změní. Uvidíme.

Kdo vám dělá jídlo?
Obědové menu vozíme z café Central, kterou vlastní mamka přítelkyně a další věci nám pečou dvě zdejší nejvíc šikovný dámy.

Ok, díky za popis a teď nejdůležitější. Co ty a skateboarding? Pověsil jsi to na hřebík totál?
Ani náhodou! Sice momentálně není moc času, ale skejtovat chci do doby, než nepřestanou sloužit nohy. Spíš jsem si vyjasnil priority a skejt už beru opravdu jen jako koníček. Už bylo na čase dát své skejtové sny stranou a věnovat se tomu, abych se nějak dokázal uživit, protože ani ve škole jsem nebyl zrovna králem učebnice. To samé přítelkyně si myslím. Ta měla jet do Sochi na olympiádu, ale před tím si zlomila obratel a teď už pro ni taky nejsou lyže priorita.

Co jezdila za disciplínu?
Freestylové lyžování, prostě slopestyle.

Když tě tak poslouchám, tak mi to přijde jako příběh dvou dětí, který se probudili ze sna do opravdový reality. Souhlas?
Přesně to tak vnímám he he, asi to byl osud.

Asi jo. Každopádně kariéra v gastronomii je celkem tvrdá, tak držím palce. Možná skončíš jako já a utečeš z ní do skejtu. Pozdravuj přítelkyni, spolumajitelku a přeju plnej lokál každej den!
Děkuju Snad se vše bude dařit hehe Díky moc Langu!