Jerry Hsu o Chocolate, odchodu z Enjoi a skate průmyslu

Jerry Hsu šokoval svět skateboardingu svým odchodem od Enjoi a přechodu do Chocolate. Jerry už se v odvětví pár let pohybuje a nepatří mezi skatery, co by se někam tlačili a byli dennodenně vidět. Proto jsme pro vás přeložili jeho rozhovor z Jenkemmagu, protože Jerry má rozhodně co říct.

Byl jsem zblázněný do Enjoi stejně jako všichni z vás. Neumím si tuto značku představit bez té vyblité oranžové barvy, pandy a obličeje Jerryho Hsu, který mám v hlavě. Možná to je jen proto, že měl poslední profil v Bag of Suck (poslední Enjoy video), ale vždycky mi přišlo, že Jerry nejlépe ztělesňoval tuto značku, stejně jako Reynolds Emerica, nebo Nyjah Element. Pro mě, Jerry byl Enjoi a právě proto pro mě bylo těžké uvěřit, že po desetiletí ježdění pro ně Enjoi opouští. Nyní je součástí Chocolate rodiny a převážil tak mladší skupinu a já jsem zvědavý, jak bude kariéra polo starce Jerryho pokračovat.

Právě jsi opustil Enjoi po deseti a něco letech. Řekl jsi mi, že jeden z důvodů byl jejich brand manager, Matt Eversole, který od nich odešel. Proč byl pro tebe Matt tak důležitý pro značku a proč ses po něm rozhodl taky odejít?

Matt a já jsme přátelé přes 15 let a tak se oba dobře známe. Po tom co odešel Marc Johnson, Matt byl tou tváří Enjoi. Mnoho lidí si myslelo, že jsem to byl já, ale opravdu to byl Matt, kdo byl mozkem a nikdy nedostal dostatek uznání. Nebyl pouze náš brand manager, ale dělal taky reklamy, mnoho designů (společně s Winstonem Tsengem, naším návrhářem), dělal videa, řídil team – měl kolem 4, nebo 5 prací. Bylo to pro něho hodně stresující řídit firmu, protože nedělal jenom všechny tyto věci, ale také bojoval za lepší pozici ve vedení (ve společnosti, která vlastní Enjoi). Co oni chtěli a co my chtěli, ne vždycky sedělo. Snažil se udržet Enjoi jaké je jak jen to bylo možné.

Věděl jsem, že bez Matta by se mohlo Enjoi vyvinout do něčeho víc a cítil jsem, že už jsem nebyl tam kde jsem patřil. Chtěl jsem být napřed před čímkoliv, co přijde a jestli zde někdy byl čas na změnu, bylo to teď. Nebylo to pro mě lehké rozhodnutí. Věci, se kterými jsem nesouhlasil, se staly vnitřně a za ta léta by se mohly nahromadit. Toto mé rozhodnutí trvalo hodně dlouho a nemá to co dělat s mými felláky v teamu, které hodně respektuju.

Jak jsi odešel? A jakou odezvu jsi dostal?

Byl to šok pro hodně lidí a taky pro mě. Lidé se mě ptali, jestli pořád jezdím za Enjoi a já na to, „Já nevím, zeptej se mě později“. Něco jako z těch věcí když se rozcházíš s holkou, se kterou jsi byl ve vážném vztahu, ale už to nefunguje. Nechtěl jsem tomu čelit. Ten definitivní „Já končím“ moment proběhl tak rychle jak jen to bylo možné, dokud každý nepochopil, že toto je konec. Byl jsem tak nerozhodný. Bylo to dojemné, nakonec se mě zeptali, jestli chci být v rozpočtu na příští rok a konečně jsem řekl, nedávejte mě do rozpočtu. Mluvil jsem hlavně s Louiem (Barlettou) a nebylo lehké mu říct, že končím. Jezdili jsme za stejnou značku skejtů kolem 14 let, takže tyto rozhovory pro mě byly dojemné a špatné.

Viděl jsem reakce dětí na internetu, které nebyly šťastné s mým rozhodnutím. V určitém bodě to vypadalo jako soutěž, kdo mě může lépe urazit. Myslím, že spousta dětí není fanouškem změn, ale můj styk s Enjoi byl silný, takže jim to nemůžu dávat za vinu.

Jak to funguje se smlouvama? Nemusel jsi čekat, až ti skončí smlouva s Enjoi, aby jsi mohl odejít?

To je pravda pokud máš smlouvu, což já s Enjoi neměl. Cítím, že zde bylo něco co Matt (Eversole) navrhl pro nás všechny. Věděl, že naše místo bylo ojedinělé mezi značkami v distribuci. Měli jsme určitou zodpovědnost, a když by nás vedení zkusilo vyhodit, tak by to udělal, takže jsme neměli smlouvy. Mohl používat team jako vliv, když by se věci hodně zhoršily, tak mohl jít a prostě vzít team ještě někam právě teď. Ne vždy to fungovalo. Byl to vždycky boj s vedením a to způsobovalo napětí pro každého z teamu až k lidem, kteří byli úplně nahoře.

Jaké změny konkrétně myslíš, když jsou strážci jako ty a Matt pryč?

V podstatě, skateboarding je byznys a podstatou byznysu je vydělávat peníze. Mnoho firmám nakonec šéfují „Dark men“ (volně by se to dalo přeložit jako temní muži pozn. Red.). Prostě lidi, které nikdy nepotkáš, lidi kteří dají peníze do věcí a očekávají z toho více peněz. Všechno co je zajímá, jsou výsledky. Moji šéfové v Enjoi měli šéfy a ti měli další šéfy. Mezi skatery a Dark men je mnoho lidí, kteří se jen snaží dělat svou práci, nakrmit své děti a dělat radost svým šéfům. Navzdory tomu jak říkají, že chtějí, aby bylo Enjoi kórové, jsou zde určité požadavky, aby bylo vyrobeno a prodáno tolik produktů, jak jen to je možné. Expanze! Matt byl ten typ, který řekl, že nemůžeme vyrábět 17 různých barev kalhot (ačkoliv jsme vyráběli). Nemůžeme vyrábět kalhoty s 30ti centimetrovou pandou vyšitou na zadku. Management chce neustále trvale rostoucí výkon. To je problém na který všechny skate firmy s myšlenkami na úspěch nakonec narazí: Co dělám pro to, abych pomohl všem mým riderům a zaměstnancům a nesnížil se k velkému byznysu?

Pro většinu lidi je to lehká odpověď: Jo, větší je lepší! Myslím, že když lidé mluví o těchto problémech, tak je důležité vzít v úvahu program každého zúčastněného, a jak je každý jiný. Chlápci uprostřed vrchního managementu se v noci nebudí s obavami, jestli je jejich firma ve které pracují dost kórová. A proč by měli? Budí se v noci s obavami ohledně jejich práce a dospělých sraček. Nakonec padne mnoho divných rozhodnutí a nikdo už není tam, kde byl. Tvůrčí a skateři chtějí jednu věc, ale Dark Men nesouhlasí. Většinou říkají, tvůrčí nevlastní ani hovno, takže hádej, kdo vyhraje. Každý přichází do tohoto světa skate byznysu s principy, a nakonec skončí otupělý.

A taky, není to tak, že každý pro skater si myslí to samé. Většina by se podívala na tento problém a řekla by, „Co je kurva takový problém? Přestat brečet, obléct si duhové kalhoty a uzavřít dohodu s Walmartem (velký obchoďák v USA), abych mohl dostat zaplaceno a jel točit do Číny!“ Jen chtějí mít ošéfované jejich platby za Audi a nestarat se o tyto sračky a tomu já rozumím. Snažil jsem se ignorovat mnoho takových rozhodnutí, protože to bylo jednodušší a vážil si své výplaty, která byla v Enjoi velice štědrá. Pro skatera je deprimující zjistit všechny tyto věci a Matt je především skater. Když odešel, věděl jsem, že to byl čas i pro mě.

V poslední době hodně skaterů opouští své dlouhodobé sponzory. Proč myslíš, že každý najednou vyskakuje z lodi?

Myslím, že to je směsice hodně věcí. Myslím, že to je reakce na to jak se lidé a firmy chovaly v posledních 5 letech, nebo taky, jakou cestou šel skateboarding, že velké firmy znovu přichází a cítí v nás naději – což se vždycky stává. Myslím, že to vytváří kulturu ve skateboardingu, kterou hodně lidí cítí jako negativní. Protože jsme vyrůstali, když byl skateboarding ještě nic. Bylo to 500 dollarů za měsíc a věc za kterou tě ve škole mlátili. Tento typ výchovy vytvářel skejtry, kteří si dokážou věcí více vážit. Teď jsi hrdina. Pro mě je to opravdu divné. Je to jako když jdeš zpátky a díváš se na Pomstu šprtů (komedie z roku 1984) a všichni ti frajírci jsou skateři. Každý miluje skateboarding a to pozývá větší kulturu do naší podkultury. To nutí skatery reagovat a vstávat, jako a sakra, musím s tím něco udělat – abych řekl, co chci říct, dělám to, co chci dělat a ukazuju lidem, jak já cítím, že by skateboarding měl vypadat. To jsou ti lidé, kteří zakládají své malé skate firmy a to je hodně dobře. Ukazují lidem, že toto není všechno co tady je a co ti skateboarding může nabídnout. A taky když se pár kluků začne rozhýbávat, tak se to stane nakažlivé. Hodně změn se stalo v poslední době a mnohem více jich přichází potrubím.

Je to divné, protože děti, které si mysleli, že skateboarding byl cool v roce 1992 nejsou děti, kteří si myslí, že skateboarding je cool v roce 2013. Samozřejmě to zobecňuju, ale dnešní děti jsou jiné. Nedokážu si představit, co bych si teď o skateboardingu myslel, kdyby mi bylo 12. Byl bych schopen poznat jak super to je? Neznám na to odpověď. Cítím, že bych si myslel, že je to trochu divné a komerční.. Možná bych nikdy nezačal. Pamatuju si, že důvod proč jsem začal skejtovat byl, protože jsem uviděl děcka se zelenými vlasy a velkými kalhotami, kteří vypadali tak debilně a já chtěl být takový taky. Cením si všeho, co mi skateboarding dal, ale chybí mi ten přístup.

Jerryho představení v Chocolate teamu:

Myslíš, že průmysl může podporovat tento příliv nových nezávislých a začínajících značek?

To záleží na děckách. Nakonec děcka rozhodují, jaké firmy přežijou a jaké ne. Myslím, že odpověď je ano, určitě je zde hodně místa pro tyto firmy k přežití a je to dobře, že jsou tady a dobří lidé se snaží dělat takové věcí a nezáleží na tom, jak je to riskantní. Myslím, že pro skateboarding je to pozitivní.

Myslíš, že některé ze starších značek z 90. let bude schopné se držet a zůstane významné ještě další desetiletí, nebo dvě?

Myslím, že jestli chce firma zůstat naživu tak dlouho, tak nemusí nutně měnit svou image, ale záleží to hlavně na nových děckách, ze kterých udělají profíky. Záleží to na další generaci skaterů a jestli dokážou hrát podle těchto pravidel, tak zůstanou významné a přežijí. Taky je důležité nespoléhat tolik na trendy. Všechny tyto bublinové trendy prasknou, takže je chytré to zkusit a dívat se dopředu, ne jen skočit na módní molo.

Jerryho Emerica Stay gold B-sude plné bolesti a radosti:

Zvažoval si někdy založení nové značky na skejty?

Nikdy jsem to vážně nezvažoval. Je to srandovní, protože lidi mi říkali, „založ si firmu, proč něco neuděláš kámo??“ Jen jsem se na ně podíval a myslel si, že skateboarding nepotřebuje další firmu na skejty, která byla založena z nudy, nebo protože nemám sponzora. Tohle není důvod k založení firmy. Důvod k založení firmy je, když máš opravdu super nápad, jako ten „aha“ moment, který tě posedne. Nemůžeš spát, protože jediné na co myslíš je ten nápad – což se mi nestalo. Nemusíš mít ten nejlepší nápad jaký kdy, koho napadl, jen každého nedus s prostřednostmi. Prosím nedělej skateshopy nepohyblivé. Je zde určitě množství zodpovědnosti, které by měli lidé při založení mít, přemýšlet o tom aspoň sekundu, jestli svět potřebuje další z těchto firem? Nemluvím o malých nezávislých firmách, protože ty podporuju. Mluvím o tom, když si velké firmy založí značku, která nemá žádné srdce a nepřispívá ničím naší kultuře, ale naopak nám ji bere.

Proč Chocolate a co máš rád na téhle značce a na Crailtap?

Odpověď je samozřejmě Mike Carroll a Rick Howard. Od té doby co jsem začal skejtovat jsem obdivoval, co dělají a to, co za ty roky vytvořili, je vlastně odpověď na všechno o čem jsem v celém tomhle rozhovoru mluvil. Je to rodina. Když přijdu do Rickovy kanceláře a jsou tam na zemi tisky grafik, které zrovna vybírá, tak vím, že to je to, kde chci být. Je tady taky Marc Johnson, který mi sehnal všechny sponzory na skejty jaké jsem kdy měl, tak myslím, že tady patřím. Díky kluci, musel bych začít Donkey Punch skateboards (Skopaný Osel), kdybyste mě nevybrali, protože to byl jediný nápad, jaký jsem měl. 

Originální znění rozhovoru najdete na Jenkenmag.com.

Sledujte Jenkem Magazine na Facebooku a Twitteru!