Dan Eliášek: Jdu do toho, co to jde

Jsou skejtři starší generace, k nimž jste jako malí vzhlíželi. Obdivovali jejich fotky v časácích a sledovali jejich sérky ve videích. Ale teď už vystoupili z toho skejtovýho mediálního výsluní a uklidili se do ústraní. To ale neznamená, že to už nedokážou těm mladším nadiktovat. Jedním takovým je taky Dan Eliášek. 

Vzpomínáš si ještě na začátky se skateboardingem?

Jasně, že jo! Bylo mi patnáct a začalo to  na parkovišti, kde jsme se scházeli s Tomášem Vintrem, Kirillem, Berrym, Fáberou a dalšíma. Měli jsme pár překážek, většinou spíš raily. Na nich jsem odchovanej. Můj první skejt vlastně nebyl můj, jenom to prkno, trucky s kolama byly Kirilla. Měli jsme ho napůl, což nebylo nic moc, ale alespoň jsme mohli jezdit. Po čase, co jsme se už zlepšovali a nějaký ty triky jsme uměli, začali jsme s Tomášem jezdit závody. A tak to pokračovalo…

Na skejtu se pohybuješ už docela dlouho, kdy pro tebe byly ty nejlepší léta?

Samozřejmě ty, když jsme jezdili jako parta, a i přestože nám to ještě moc nešlo, vzpomínám na to hrozně rád. My tím žili. Jenom, když pršelo, tak to pro nás byl malej konec světa. Nejlepší éru po tomhle bych řekl od roku 2000 do roku 2005. To už přišli sponzoři, víc závodů, cestování. To mi šlo. Po nějaký době ale přišel úraz, kterej pro mě znamenal tříroční stopku. Ale i přes zdravotní potíže jsem se k tomu vrátil a pořád mě to baví.

V posledních letech ses stáhl tak trochu do ústraní. Co v současnosti děláš? Přišla rodina a povinnosti, zařazení se do systému?

Jak už jsem říkal, je to všechno se vším. Nějaký ty úrazy, do toho práce, jak říkáš, zařazení se do systému, a taky ta rodina. Ale bez skejtu se žít nedá, snažím se k tomu vrátit naplno, ale to už kvůli těm povinnostem nejde. Člověk musí vydělávat peníze, živit rodinu, a to se skejtem na plnej úvazek skloubit nejde. Ale i přesto, nepřipouštím si věk a jdu do toho, co to jde.

Jak se ti jezdí po třicítce? Zvládá to tělo?

Je to znát, že je člověk starší a tužší, a proto se před každým ježděním protahuju. Ale co čert nechtěl, o Vánocích mě postihla plicní embolie a skončil jsem v nemocnici. Z toho jsem se už oklepal. Jinak ke skateboardingu po třicítce, jak už jsem řekl, nějak si to nepřipouštím a doufám, že to půjde co nejdýl.

Změnilo se pro tebe něco ve vztahu ke skateboardingu?

Ani ne, je to součást mýho života.

Učíš se pořád nový triky? A jestli jo, tak co ses naučil posledního?

Pořád se mám, co učit. Bez toho by to člověka ani nebavilo. Dělat pořád to samý je nuda. A to je to, o čem je skateboarding, o progresu. Co jsem se naučil naposled? Backside smithgrind, frontside feeble a fakie switch smitgrind. Jinak piluju starý věci.

Jak vznikly fotky, který jsou k vidění na těchto stránkách?

Zavolal mi Vašek Žalud, že by chtěl vyfotit něco u nás v Berouně, a tak jsme se sešli. Jednu fotku jsme udělali na Vyšehradě, to je ten switch frontside kickflip. Tam jsme se dostali do konfliktu s policajtama a ti nás vyhodili. Museli jsme teda jít pryč. Ten lipslide jsme fotili v Berouně u Hvězdy. Je tam krátkej rozjezd s dírou, ale dá se to. Odjezd je už horší, čeká tě tam metrová plošina a pak tři schody. Takže dopadneš a hnedka musíš dělat ollie. A poslední je ten var přes chodník z malýho banku, ta se mi hrozně líbí. Byla to první věc, co jsme s Vaškem fotili. Byl jsem z toho docela dost unavenej, chce to totiž mega rychlost, abys to přeskočil.

Je něco, co tě jako staršího skejtra v současným skateboardingu štve?

Když si vzpomenu na doby před tou mou pauzou… No prostě, jelo se na závody, den před tím byla menší kalba, pak se všichni přesunuli na hotel, druhej den ses ráno vzbudil a jel závod. Večer zase kalba, už o trochu větší, a ráno se jelo domů. Teď v ten den závodu přijedeš a po kontestu se všichni hned co nejrychleji chtějí dostat domů. To mě docela mrzí. Dřív to bylo takový, no, ani nevím, jak to říct. Prostě lepší…