S Andrew Reynoldsem o drogách, alkoholu a businessu

Vydáno: 14.09.2014

Ve spolupráci s Jenkem magazínem vám opět přinášíme další rozhovor, tentokrát se samotným The Bossem Andrew Reynoldsem. Andrew se hodně upřímně rozpovídal o době, kdy jel v drogách a alkoholu, ale přijde řeč také na hru Tony Hawk Pro Skater nebo na to, jak si stále udržovat skejtovatelné tělo i v 36ti letech!

 

Jen pár vyvolených se dokáže držet na vrcholu svého řemesla přes dvacet let, až už v jakékoliv činnosti. Jak všichni víme, je těžké čelit vývoji a ještě těžší jít s ním. Andrew Reynolds je však jedním z těch vyvolených, kteří pořád neústupně posunují svou kariéru už několik ér skateboardingu. Je to pořád „The Boss“, kterým byl už v 90. Letech a na rozdíl od jiných legend, které pomalu přecházejí k focení, umění, nebo k práci v odvětví, Reynolds se pořád udržuje v neustálém progressu svého skateboardingu a zůstává na vrcholu své vlády den za dnem, trik za trikem.

 

Jsi milionář?

No, jsi milionář, když máš jeden milion dolarů?

 

Řekl bych, že jo.

Tak tím pádem někde kolem jsem, pravděpodobně blízko milionu. Kdyby se v mém životě nestalo pár věcí a udělal bych plno jiných rozhodnutí, tak bych měl asi třikrát, nebo čtyřikrát větší částku, než mám. To bych ale tehdy musel vědět určité věci, které už teď vím. Tak třeba měl jsem Lexus SUV, Mercedes, BMW a moje exmanželka měla taky BMW a dům v horách. Tolik blbostí, které nepotřebuješ za tolik peněz a to jsem mohl po celou dobu řídit ten krásný Ford Victoria a být stejně šťastný. Ale to je škola života.

 

Před chvíli jsi začal zmenšovat svůj život, prodal jsi plno věcí a přestěhoval se do menšího domu. Proč?

Věděl jsem, že když žiji jen se svým dítětem, tak mít dům s pěti ložnicemi je opravdu směšné. Chtěl jsem žít v domě, v normálním domě. V jednu chvíli jsem měl hodně Cadillaců, protože mám rád gangsterské filmy a Outkast a všechno mě tak hrozně ovlivňovalo, že jsem musel mít Cadillac. Najednou se něco stalo a já už tohle všechno nechtěl. Chtěl jsem staré auto a bylo mi to jedno. Teď už se o nic z toho nezajímám, o dům, o auto, nic. Když máš jídlo, rodinu, své přátelé a nějaký přístřešek, tak už nic z toho není důležité.

 

 

Jsi střízlivý už přes deset let, ale jak ses vlastně dostal do alkoholu a drog?

Vyrůstal jsem v malém městě a tohle tam lidi dělají, prostě kalí. Lidi se nudí a hledají, čím by se zabavili a je to určitá část dospívání. Bylo mi kolem 16ti, 17ti a všichni mí kámoši byli starší, takže jsem do toho spadl. I když mi bylo 16 a pil jsem, tak vždycky dokud jsem se nepozvracel, nebo do bezvědomí. Byl jsem hrozně mladý, abych věděl něco o alkoholu. Když jsem se pak ráno probral z toho komatu, tak jsem si říkal, wow, to byla kalba! A v tu samou dobu jsme začali hodně hulit, prostě jsme jezdili v autě a hulili. Na jihu tohle dneska dělají doteď, prostě poslouchají Outkast a hulí. Jednou jsme třeba na křižovatce potkali Elissu Steamer a propojili ji z auta do auta jointa.

Pak v 18ti jsem se přestěhoval do Kalifornie, kde jsem vzhlížel k lidem jako Tom Penny, nebo Chad Muska, kteří to strašně zabíjeli a scéna v Kalifornii byla celkově více přijímána. Hulili jsme, chlastali, skejtovali a přišlo nám to normální. Dustin Dollin  bral drogy už od mala a jednou přinesl nějaký kokain, položil ho na stůl a prostě si dal. Nenapadlo mě, že je to špatný nápad, nebo tak něco, bylo to jako hulení.

Pak o pár měsíců později měl zase někdo kokain, tak jsem si dal znovu a od té doby, když mi bylo asi 19, jsem jel na kokainu. Kamarádili jsme se s trochu jinýma lidma, kteří kouřili crack a brali různé drogy. Začal jsem kouřit kokain místo hulení, prostě cokoliv tam bylo. A taky extáze… Zkoušel jsem všechno možné a dělal věci, kterých jsem každou volnou chvíli litoval. Pokaždé, když jsem vstal, tak jsem si říkal, co to sakra dělám, že to je pitomost a nechci to dělat. Ale po několika pivech a jointech každý kalil a další věc, kterou si pamatuju, že mi něco přeplo v hlavě a už nebyla žádná pravidla…

 

Pomohli ti nějak některé látky při skejtování?

To určitě ne. Můžu důvěrně říct, že hulení, chlast, nebo drogy nepomůžou nikomu, ani ničemu. A tomu opravdu věřím. Kdokoliv, kdo tvrdí, že když je zhulený, tak líp skejtuje, nebo když si dá pivo, tak zkusí všechno, tak to jsou jen kecy. Pouze s čistou myslí se můžeš nejlépe soustředit a udělat věci správně.

 

Tvého ridera a kámoše Antwuana Dixona právě propustili z vězení. Máš o něm nějaké novinky?

Nechci úplně zveřejňovat jeho věci tímto způsobem. Žije na vlastní noze a nejsem si úplně jistý, co dělá, fakt nevím.

 

 

Hodně skate firem teď zmenšuje své teamy. I ty jsi nedávno propustil Spankyho a Braydona. Myslíš, že v budoucnu budou skate teamy menší? Prostě jen 3, nebo 4 skateři reprezentující celou značku?

Tak to fakt nevím. Vypadá to tak, ale na druhou stranu jsem vyrůstal na jednotlivých teamech. A o to mi jde, je to naše rodina. Když jsem byl děcko, ujížděl jsem na Plan B videích, 20 Shot Sequence videu a říkal si, jak mají super teamy. Fellí spolu, skejtují na stejných spotech a baví se. Já se osobně snažím o to samé a přesně o tohle mi v Baker jde. Kéž by mohl být každý profíkem napořád, ale bohužel to tak nejde. Vidím to racionálně. Věci se mění a je to součást skateboardingu.

 

Před pár lety jsme dělali rozhovor s Jay Stricklandem (dřívější kreativní šéf Baker) a byl pořád nešťastný z toho, jak to s ním skončilo. Jste spolu v pohodě?

Potkal jsem ho před pár lety v New Yorku a myslím, že rozchod s Baker ještě úplně nerozdýchal. Je to spíš problém jeho osobnosti, že to pořád nechce překousnout. Vypadá jako typ člověka, kterého když někdo naštve v obchodě s tacos, nebo tak něco, tak už tam nikdy nepůjde. A stejně tak to bylo před 15ti lety, je to šílené. V New Yorku jsme se tehdy dlouho a dobře pobavili, ale nevím, každopádně já jsem jenom pro, abychom byli zase v pohodě.

 

Jamie Thomas je známý tím, že motivuje/uplácí své ridery, aby vrátili triky do svých profilů. Podplatil jsi někdy nějakého svého ridera, aby vrátil trik?

Nikdy. Nechávám každého, ať si dělá, co chce. Když ale skejtujeme pohromadě s fellákama, tak třeba zahlásíme, „Hej, sázím na tento pokus 20 babek!“ Ale žádný trik list, nebo vyplácení výplat když odjedeš ten a ten trik. Dávám každému svobodu, ať si dělá, co chce. Mám rád skatery jako Keenan Milton a Gino Iannuci, kteří natočí méně záběrů, ale jejich hodnota je o to větší. Kdo jsem, abych říkal co je lepší, nebo kolik triků by někdo měl, nebo neměl natočit.

 

Dříve jsi skejtoval za firmu Tony Hawka, Birdhouse. Nějaké vzpomínky, které ti zůstaly?

Jo, určitě. Když vidíš Tony Hawka na demu, tak to vždycky zabíjí. Někdo, kdo je možná moc cool na to, aby to přiznal, se mnou nebude souhlasit, ale podle mě je to ta nejlepší věc, jakou může udělat. Když já jdu na nějaké demo, tak se snažím to co nejvíc zabíjet, protože proto tam ty děcka přišly. Tohle jsem se od něho naučil. Viděl jsem Tonyho v hodně špatném stavu, měl zvrtlé a nateklé kotníky, byl tři týdny na tour, ale pokaždé to všude zabil ať se dělo cokoliv. I když měl rodinné problémy, nebo celá tour byla na hovno, tak si nikdy na nic nestěžoval a pokaždé do toho šel, co to šlo.

 

Cítil ses někdy blbě, nebo nešťastně díky své rozpoznatelnosti, nebo slávě?

To určitě ne. Nedávno jsem se Spankym vtípkoval, protože jsme dostali zdarma Starbucks a není to něco, co by si někdo přiznal, nebo řekl, ale když jsme odešli a smáli se, tak jsem mu řekl, že to je jedna z mých nejoblíbenějších věcí, když nás někdo pozná a dá nám zadarmo kávu. Jo, je to štěstí! A oni se taky cítí dobře, že nás mohli potěšit. Třeba kdyby Nick Cave, nebo někdo ke komu vzhlížím, přišel do mé pracovny, tak bych mu dal všechno zadarmo a oba bychom z toho měli radost. Fanoušci jsou vždycky super. Takže ne, vše je v pořádku!

 

 

Je ti 36 let a pořád skáčeš z magorských gapů a schodů.  Nějaké ozdravné, nebo fitness tajemství, o které se můžeš podělit?

Jsem z dob skateboardingu, kdy strečink, nebo zdravotní stav nebyly součástí tohoto sportu, je to úplně nová věc. Vidíš na klucích při Street League, že se protahují a možná sebou dokonce mají svého osobního trenéra. Kdybych mohl jíst jen smažené kuře, kouřit cigarety, nemusel se jediný den v životě protahovat a skejtovat, jako by mi bylo 22, tak bych to taky nedělal, to mi věř. Ale je to pro mě záchrana, díky které pořád skejtuju. Taky jsem střízlivý, nekouřím cigára, neberu drogy, nechlastám a to mi hodně pomáhá, ale čím více z těchto věcí děláš, tím rychleji stárneš.

Momentálně jsem přestal jíst maso a mléčné výrobky a jedu si v ovocných koktejlech. Používám taky proteinový prášek Vega. Naučil jsem se, že důvod proč tě po skejtování bolí nohy a svaly je, že ti chybí kyselina mléčná a proto tě všechno bolí. Tvé svaly potřebují protein, aby se zahojili, hlavně po dlouhém skejtování. Dostat do sebe protein je to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat, aby tě další den nic nebolelo.

Vždycky se snažím jíst více ovoce, zeleniny, pít více vody a více se protahovat, potom se cítím nejlíp. Když to tak nedodržuju, tak pořád můžu skejtovat, ale když to dodržuju, tak se cítím o hodně líp. Když vypiju velkou láhev vody denně, řekněme tak tři za den a protahuju se každý den, tak cítím, že bych mohl dobře skejtovat až do svých 50ti. Každá práce se jednou zúročí.

 

Někteří skateři mi říkali, že když zkouší nějaký fakt těžký, nebo děsivý trik, tak mají mezi pokusy úplné zatemnění. Stalo se ti to někdy?

Určitě, nedávno jsem o tom mluvil s Jimem Grecem. Zatemnění tě neustále drží, abys zkoušel trik. Všimnul jsem si toho, když jsem byl mladší a objížděl hodně závodů na Floridě a lidé mi potom říkali, že bylo super jak jsem jel na Led Zeppelin, nebo tak něco a já vůbec neměl tušení, o čem mluví. Pro mě bylo po celou dobu skejtování ticho. Se závody jako Tampa Pro, jsem se plně soustředil na skateboarding a měl v hlavě ticho. Když jsem schopný ti po skončení závodu, nebo dema říct, jaký song hrál v průběhu, tak podle toho poznám, že jsem tam fakt nechtěl být.

 

Mimo nevnímání hudby, máš ještě nějaké zatemnění při jízdách, nebo tricích?

Prostě víš, co děláš. Proto lidi platí prachy, aby se naučili jak meditovat a cvičit jógu, aby zklidnili svou mysl. Proto, když skateři nejezdí pár týdnů, tak musí vypadnout ven a dělat něco, protože jsou celý život zvyklí na ten pocit a únik od reality. Potřebuješ to!

 

Drewův profil z legendárního Baker 3 videa:

 

 

Tvá postava byla ve video hrách Tony Hawk Pro Skater. Vydělal sis tím nějakou pěknou sumu?

No, z první hry dali všem honoráře podle toho, kolik her se prodá. Potom si každý všimnul, že se postavy staly hodně známými. Tehda mi třičtvrtě děcek na demech říkalo, že se mnou hráli v Tonyho Hawkovi a ne, že viděli můj nejnovější part. Takže z první hry dostal každý zaplaceno a já, Elissa Steamer a kdokoliv tam ještě byl jsme se hrozně smáli, protože jsme každý dostali honorář v hodnotě 190 tisíc dollarů ( tehda asi 5 miliónů Kč). Bylo to super a vůbec jsme tomu nemohli uvěřit. Pak ale nějaký pro skater, nevím kdo, přišel do kanclů a chtěl být ve hře taky. Řekl jim, že jsou mu jedno prachy a že bude ve hře klidně zadarmo. Takže management se rozhodl, že když to udělají zadarmo, dají jim danou částku v další hře. Takže za další hry začali nabízet nějak 10 tisíc dollarů, ale co na to chceš říct? Necítil jsem se, abych jim řekl, že nechci 10 táců. Byla to fakt velká hra, takže na to každý kývnul. Stejně mě nejvíc baví, že Elissa Steamer taky dostala 190 tisíc dollarů, to je nejvtipnější.

 

Na starém DVD Baker 3 jsi napsal, že s takovými videi se skateboarding nikdy nedostane na Olympiádu. Teď o pár let později, s možností skateboardingu na Olympiádě, přemýšlíš o tom nějak jinak jako starší chlap?

No, nejsem úplně úsudkový ohledně těchto věcí v této fázi života. Upřímně je mi to jedno. Když se podíváš co se na světě děje, lidé hladoví a je plno dalších problémů, tak mě skateboarding na olympiádě nijak netrápí.

Miluju, když Kareem Campbell skejtuje Hollywoodem s kalhotami hodně nízko a Reebokama na nohách, to žeru. Mám rád Baker, Palace, Jona Dixona, Rickyho Oyolu a všechny východní skatery… Wes Kremer, Grant Taylor, celý Deathwish. Tohle na skejtování miluju. Vždycky tady bude ta druhá strana skateboarding a Olympiáda to celé pouze vyrovná. Je v jiných sportech opravdu čistá, ale taky hrubá strana? Nemyslím si a je mi to jedno. Někdo si tím ale vydělá hodně peněz.

 

 

Neměli by z toho být majitelé firem rádi, protože si skateboarding získá více diváků a budeš tak schopný prodat více skejtů?

Ne. A právě v tomhle se lidi pletou. Aniž bych proti těmto značkám něco měl, tak Nike, Mountain Dew a všechny tyto značky si myslí, že z toho vytřískají spoustu peněz. Ale sám pár skate firem vlastním a není v tom zase tolik peněz, vidím to moc dobře. Současní skateři, kteří lámou deskou a nosí roztrhané boty? Tak to nevím.

Nedávno jsem byl na Zumiez závodu v Nebrasce a bylo tam kolem 30ti lidí. Lidé si myslí, že skateboarding je větší a dá se tím vydělat více peněz, ale tak to není. Každý na světě nosí Janoski a vzalo to tak, že lidé nechápou, jak se skate bota může takhle prodávat, protože má na sobě jméno pro skatera. Ale jeho bota se zařadila po bok Chuck Taylorsů, nebo tak něco. Stefan to zabil a vytvořil super nadčasový design, ale tohle se stane jednou za život. Tohle a pár dalších módních výstřelků pak nutí lidi si myslet, že skateboarding je něco, co není.

Abych řekl pravdu, skateboarding je malý. Vidím, kolik desek moji lidé prodají, kolik moji nejlepší lidé prodají a není to tak moc, což je super. Je to super pro nás skatery, kteří vlastníme své firmy v této malé kultuře a ostatní lidé, kteří se do ní snaží dostat si myslí, že z toho bude něco víc, ale to nebude. Jsem zvědav, až se peníze nezačnou vracet a jestli potom lidé změní své myšlení. Uvidíme!

 

 

Je ještě něco čeho chceš ve skateboardingu dosáhnout, než bude tvá profesionální kariéra u konce?

Cítím, že Baker, Pissdrunx a celá tahle naše crew nadělala spoustu škod a rád bych se pokusil to vše napravit, jak jen to půjde. Tak moc jak jen můžu, chci děckám poradit, aby se drželi dál od alkoholu, drog a celého tohoto stylu. Přijde mi to pro mě jako dobrá práce. Chci udržet skateboarding tak jedinečný, jak je, malý a zábavný. Přesně tyto věci.

 

Připadá ti, že dřívější Baker videa by si někdo mohl blbě vyložit a mohlo by ho to svést na scestí?

Jo, je to jedna z těch věcí, kde jsme nelhali a všechno to byla pravda. Kdyby měl o nás Beagle udělat dokument, tak takoví jsme byli. To byl Baker a už to nejde změnit. Ale abych šel teď příkladem, tak to nemusíš dělat, jen abys vypadal cool. Už několikrát za mnou někdo na demu přišel a řekl mi, že přestal dělat určité věci, začal se napravovat a už to více nedělá. Slýchám to často. Kdo ví, možná to někomu zachránilo život. Je to pro mě mnohem důležitější, než když mi někdo řekne, že jsem jeho oblíbený skater. Možná jsem zachránil dítě od předávkování heroinem, nebo tak něco. Je to mnohem větší než skateboarding.

 

Text: Ian Michna

 

Sledujte Jenkem Magazine na Facebooku a Twitteru!