Hella: Cesta do pekel

Kousek od Prahy nedaleko Komárova leží Újezd u Cerhovic. U kostela ve vesnici stojí Statek. Mrtvým se tam nedostává klidu, a tak vstávají z hrobů. Při letních nocích se ze stodoly ozývá nelidskej řev a rachot. Nemrtví berou z rakví skejty. Někdo má za to, že tam je pekelná brána. Tomu místu říkají Hella.

A co že nedává mrtvým spát? Asi to bude ta luxusní dřevěná minirampa, DIY betonovej rádius a bank s hranou. Mohlo by to taky bejt barem, kterej má neustále až nebezpečně nabitou ledničku pivama a tu nejlahodnější pálenku schovanou pod pultem. Nebo koncertama, dole pak totiž v improvizovaným sále v průběhu léta hrají kapely, povětšinou z český grindcorový a hardcorový scény.

Celá Hella je postavená na punkový etice Do It Yourself a jedná se o místo, kde dochází k meziúrovňovýmu propojení skateboardingu a kultury. Dávno před tím, než se stodolou začaly ozývat grindy, dunivý zvuky pádů a pekelnej řev kytar, bydlela tam babička a děda chlápka, kterýmu místní říkaj Vumáč. Když prarodiče zemřeli, Vumáč dostal Statek na starost. Vzal to po svým.

Ještě než začali chlapi jako Černý Petr, Vumáč, Aleš Bubla a další se stavbou minirampy, musela se stodola vyklidit. Hliněná podlaha, zaparkovanej valník, všude spoustu zaprášenýho nářadí a zemědělskýho vybavení. Nahoře v patře sýpka se zrním a dole velká hromada slámy. „Tu slámu jsem si tahal z bot ještě tejden, a vlastně ji tam mám doteď,“ dodává Černý Petr. Tohle bylo už někdy kolem roku 2005. Postavit rampu zabralo necelý dva roky. S konstrukcí partě tak trochu pomáhal starej bazénář Zrza, kterej jim dal poloměr rádiusu. Pak musel někdo zohýbat jekly. „Zašli jsme s jeklama a flaškou finský do nedaleký fabriky a tam nám to udělali, zbytek jsme splácali sami,“ vzpomíná Aleš.

Betonová část se dodělávala před zimou 2008, rok na to přišel bank a rádius. Stavba ale podle Černýho slov nikdy neskončila: „Důležitý bude do budoucna najít kompromis mezi skejtováním a akcema. Skateboarding začal totiž časem hrát druhý housle a už není možný postavit rádius až ke střeše, když se sem pak nahrne devadesát lidí na koncert. Napadlo mě třeba udělat bar, kterej bude do "L" jako rádius, ale Vumáč se na to moc netvářil. Uvidíme...“ 

Po vstupu do stodoly, až vstřebáte majestátní minirampu a betonový překážky, vaši pozornost zaručeně upoutají malby po stěnách jako vystřižený z Thrasheru. Celý to má na svědomí Černý Petr s pomocí skejtovýho veterána Pavla Liera a dalšího vysloužilýho skejtra Auředy, kterej tam dělal graffiti. A za výsledek konceptu od Černýho by se nemusel stydět ani Neckface, to vám říkám rovnou… „Všechno je to převážně Černochova práce, už několikrát jsme mu říkali, ať se tím jde živit, ale asi má radši fabriku,“ hodnotí to Aleš. A co že Černýho inspiruje k tvorbě? „Inspirace? Oheň, smrt, zmar... obecně tyhle nevratný procesy.“

Jo a ještě jsme se nedostali k tomu, proč se místu říká Hella. Na moji otázku, jestli to má něco společnýho s peklem a různejma věcma zavánějícíma okultismem, mi Černý odpovídá historkou: „Peklo? Někdy. Nebo krásný ženský jméno. Jednou jsme s Vumáčem mluvili o tom, jak tady na statku vyrůstal, o jeho dědovi a babičce. Zmínil se, že se jmenovala Hela, no a já na to, že je to hezký jméno a že bysme po ní mohli pojmenovat tu rampu tady ve stodole. A Vum řekl ok, ale prej se dvěma L.“

My se tam s Lógrem vypravili na jednu z pověstnejch Hella Punkx akcí. Ty se tam pořádají od roku 2007. Přes jaro a léto je vždycky tak deset akcí. Vystřídala se tam spousta velkejch jmen od thrashing fastcoru Lahar, přes Co-Ca, See You in Hell až k angažovanýmu rapu od Bonuse nebo brněnský formace Křikzticha. Zeptal jsem se Vumáče jakožto jednoho z hlavních produkčních koncertů, jak hardcorový publikum na Helle přijalo Bonuse: „Bonus tu zahrál výbornej koncert a ukázalo se, že lidi, zvyklý jinak poslouchat hlavně HC punk nebo hrubší věci, ten hip hop vnímaj dobře, že se naladí na tu vlnu. Určitě je to daný Bonusovýma textama. Ty slova si můžeš vzít lehce za svý.“

Tentokrát byl na programu hardcore punk Bricanyl Turbuhaler, V době moru, power-violence Prügelknabe nebo jednička světovýho fastcoru Lycantrophy. Ondra z Lycantrophy je na corový scéně hodně aktivní, pořádá koncerty a podílí se taky na Play Fast or Don´t Festu a dělá fanzin Go and Kill. Skulda z Prügelknabe je taky dost angažovanej, vydává třeba fanzin Napalmanach. Za zmínku stojí taky jeho report z turné po Jihovýchodní Asii Krupskaya.

Někteří lidi mluví o Helle jako o mladší ségra rožnovskýho Vrahu, kterej je známej na celosvětový scéně. Když jsem s tímhle vyrukoval na Černýho, dlouze se zamyslel: „VRAH. Má daleko větší přesah, kromě toho, že dělaj koncerty kapel z celýho světa, tam pořádaj výstavy, přednášky, diskuse nebo různý akce pro děti. Taky to, že tam platí nájem, je staví před závazek dělat to víc zodpovědně, ale přitom striktně DIY a s punk přístupem. Velikej respekt patří celý rožnovský HC/punk scéně a všem Vrahům.“

Hella má ale taky daleko větší přesah. Nejde jen o skateboarding, hardcore a punk. Corovou scénu doprovází nějaký ideje, především vymanění se ze stáda ovcí a hlavního proudu symbolizovanýho konzumní společností. Lidi ze Statku podporují ČSAF (pozn. autora – Československá anarchistická federace)a protirasistický akce. Můžete tam dostat letáky, brožury nebo koupit různý ziny zaměřený na punkový aktivity. Podle Černýho je spojujícím prvkem hlavně kritický myšlení: „Tak je možný koukat na svět okolo i sám na sebe. Tady může mít Hella určitej přesah v tom, že se tu potkávaj různý lidi, mluví spolu a nedrží se to toho sektářskýho modelu. Sem si jistej že 30-40% lidí sem nechodí kvůli kapelám, ale protože tu třeba někoho potkaj nebo je ně co zaujme. To, jak je to ovlivni a co si odnesou, je jen na nich. Díky všem, co podporujou nebo podporovali tenhle prostor.“

Hella: Cesta do pekel from Lógr on Vimeo.