Na Štvanici odstartoval svou životní dráhu film KING SKATE

Vydáno: 16.09.2018
Stalo se léta páně 2018 dne patnáctého září a ve skateparku na Štvanici vyrostl kinosál s plátnem, které se dotýkalo sice ne hvězd, ale střecha skateparku stačila bohatě. A jedním slovem „wow“. A film KING SKATE si nezasloužil rozhodně nic menšího. Fronta lidí u vchodu dávala tušit nevšední zájem těch každých, co hledají kam sebe vrazit. A nejen těch.

 

KING SKATE parta ve Varech na festivalu. / foto: Radim Hromádko

 

O filmu KING SKATE, který mapuje start skateboardingu v ČR v 70. letech, musel vědět každý, kdo se o skate zajímá byť jen trochu a spousta lidí jej registruje, aniž by pomalu tušili, co skate vlastně je. Parta z Aerofilms rozpoutala kolem filmu kvalitní kolotoč a i my jsme přispěli do filmové promo skládačky.

 

Pro mě osobně bylo shlédnutí filmu zakončením dlouhého seriálu o mapování vlastních kořenů, které sahaly nečekaně hluboko. Všechno u mě začalo už kdysi v letech devadesátých, kdy člověk netušil nic o lidech z filmu a aby propadl skateboardingu se stačilo na skejt postavit. Začaly první výpravy do Prachatic, protože nám nejspíš někdo řekl, že je tam v létě nějaký kemp a je to tam dobrý. Sbalili jsme s partou spacáky, legendami opředenou škodu 120 a jelo se.

 

A Prachatice super! Míru Bartoše jsem vůbec neznal, a po první návštěvě jsem ho asi zahlédl jak nejspíš něco někam nese, s někým mluví, zařizuje a nevypadá že by si to nějak užíval. Jak známý pocit ze závodů, když to na vás stojí. Díky němu byly Prachatice středobodem skejtovýho kalendáře a až po čase, s pracovní náplní zvanou Skaterock, jsem začal poznávat jak Míru, tak i další legendy.

 

 

Při jednom sychravým večeru, na Smíchově v podkrovním bytě, jsem vedl několika hodinový pokec s Martinem Kopeckým, ze kterého vznikl tento rozhovor. Jak v době prvních návštěv Prachatic, tak při vzniku rozhovoru s Martinem, nebyly žádný psaný vzpomínky a vlastně až při tom rozhovoru jsem si začal skládat v hlavě tu historickou mozaiku jménem skateboarding v Čechách. O bazénu ve Varech, o partě z Poličky, Zobák, Luděk, Simon, Vojta a spousta dalších. Poté přibyla knížka Prkýnka na maso jsme uřízli, která víc otevřela svět komunismu a undergroundu. Mezitím už probíhali běžná setkání s legendami, ze kterých časem vznikla přátelství, kterých si člověk váží a jako velké finále přišel film KING SKATE.

 

Ono je to sice finále, ale rozhodně to tím nekončí. Věřím že díky filmu se začnou o historii více zajímat i další vlastníci pocitu jízdy na vlně, kterou tak skvěle ve filmu popsal Petr Pletánek. Mimochodem ten bazén ve Varech byl naprosto dokonalý!

 

Petr Forman, Zobák, Šimon Šafránek, Kateřina Černá a Luděk Váša. / foto: Radim Hromádko

 

Samotný film je pro mne perfektní skládačkou časů dávno zašlých, které ale díky filmu už nikdy nezmizí. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že i když komunismus bylo něco strašného, odporného a v tomto duchu bohužel existuje nadále, tak ve filmu hraje vlastně druhé housle. Těm klukům a holkám se díky skejtu podařilo tu hrůzu ze života vytěsnit, minimálně na tu chvíli, kdy si stoupli na prkno, dropli rampu, nebo se pokusili o vraždu, smrt, zabití při skoku do dálky a trávili čas v Prachaticích, nebo v lese u Poličky. Samozřejmě že bolševický strašák na každého dopadl při příchodu do práce, do školy, domů, ale oni věděli jak na něj vyzrát. Jak by řekl Vec, měli svoje „zakázané uvolnenie“.

 

To byly moje pocity, které se při premiéře draly na povrch. Vzpomínky na svoje začátky, první setkání s lidmi ve filmu a srovnání se současností. Zobák když četl stanovy klubu, nabízela se paralela se současnou asociací, kdy se nejeden jistě uchechtl, včetně mě. Co by asi Martin Kopecký říkal našemu snažení se o vytváření podmínek pro kluky v Čechách. Martine byl bys teď dobrým rádcem!

 

Skaterock redakce při studiu dobových materiálů. / foto: Radim Hromádko

 

Další momenty z filmu. Závody, holky, kalby, zážitky, plus krásný pocit že se vlastně nic nezměnilo. Pořád se jezdí na závody potkat partu, zajezdit s kámošema, ale i pro pocit posunout level a třeba i vyhrát. Kempy se konají, někde víc punk, někde míň. Historie se opakuje a co se děje nyní, dělo se i před čtyřiceti lety. S tím rozdílem, že pánové a dámy ve filmu byly u základů a průkopničili něco, na co jsme my potom nastoupili, s podobnými pocity jako naši předchůdci a teď vezeme tu jejich káru dál. Keep flying old bastards!

 

KING SKATE je pro skejťáky povinnost, třeba znát historii a film doporučuji i nezasvěceným. Výborná cesta do hlubin skejťákovi duše let minulých, i současných. A poznámka na závěr, ano, soundtrack je super. Moniku Načevu se mi nedaří z hlavy vyhnat už druhý den a doufám že tam ještě dlouho zůstane. Každej si hledá svý kam sebe vrazit. 

 

Další odkazy:
Karlovy Vary pod vládou KING SKATE - článek o premiéře filmu na karlovarském filmovém festivalu
Rozhovor s Votjou Kotkem o filmu KING SKATE - rozhovor ze zákulisí filmu, ale i o historii skateboardingu v ČR
Kniha Matěje Homoly Chci bejt jako oni - v článku nezmíněna, leč podstatná součást naší historie

 

Fotogalerie Štvanice / Karlovy Vary: Radim Hromádko

 

" order_by="sortorder" order_direction="ASC" returns="included" maximum_entity_count="500"]

 

" order_by="sortorder" order_direction="ASC" returns="included" maximum_entity_count="500"]