DIY Malmö: Hledání zázračného

Pontus Alv dodal skateboardingu starýho kontinentu tvář. Při sledování jeho snímků Strongest of the Strange a In Search of the Miraculous si každej nechává zdát o výletu do švédskýho Malmö, odkud Pontus pochází a kde postavil svý nejznámější spoty. I my snili zahaleni do mlhy a zelenýho dýmu. Nám se ale tenhle sen splnil.

Člověk odjíždí do Malmö, že tam bude žít jako pes bez domova, a nakonec má každej den jedno teplý jídlo a sprchu, kupuje pašovaný piva po čtvrtý večer od překupníků, nechtěj ho pustit do klubu se slovy "this is Sweden, we are strict", protože je asi víc, než si myslí, pije kdesi zadarmo šampaňský, kecá s Tomem Pennym v Christianii uprostřed Kodaně, pálí se synem J-Ra z Tha Alkaholiks Jamerem, surfuje v Alis bowlu a hlavně si plní to, co vždycky chtěl, skejtuje na Steppe Side. No, to trošku předbíhám, takže všechno pěkně pohromadě.

Švédskej skejtr a průkopník Do It Yourself skateboardingu v Evropě Pontus Alv ukázal lidem, že vzít věci do vlastních rukou a postavit si něco DIY není tak těžký. Poetika a estetika jeho skejtovejch filmů uhranula nejednoho skejtra. Od chvíle, kdy se na obrazovce poprvý objevily konečný titulky Strongest of the Strange, mě to do Malmö táhlo. Po Evropě jsme s Lógrem procestovali už dost DIY bazénů a spotů, včetně Pontusova Black Crossu v Basileji, jen tohle švédský město ne. Jednou takhle u mě přes prázdniny mezi všema těma Mysticama a Čjůndrama bydlel Slíva. Uprostřed nesčetněkrátýho promítání Pontusovýho druhýho filmu In Search of the Miraculous jsme objednali letenky. Aniž bychom měli tušení, co nás tam může čekat. Rozhodli jsme se to ale neřešit. Nebo řešit později.

Kalba dala kalbu (a další kalbu) a díky Pininový známosti z Malagy, kde delší čas pobýval českej skejtr Aleš Bubla, jsme sehnali ubytování u kámoše Johna Österlinda. Několik dní před odletem to vypadalo na bydlení na squatu nebo stanování na Steppe Side, teď jsme ale do Švédska odlítali s vidinou alespoň jedný až dvou nocí pod střechou. Diskuze nad tím, jestli naše spacáky zvládnou ochránit před zimou tak, jak to s rukou na srdci slibuje výrobce, se rozplynuly hned po prvním mejdanu v Malmö. Po flašce slivovice a dvou kartonech pašovanejch piv bylo jasný, že jsme s Johnem a celou jejich skejtovou partou Jäs Unit na stejný vlně a nechá si nás tam dýl. Jo, ptáte se, proč pašovanejch? Ve Švédsku je totiž částečná prohibice a po čtvrtý hodině odpoledne nekoupíte žádnej chlast, jen možná 3,5% pivka v marketu. Před večerem musíte kontaktovat svýho lokálního dealera a dohodnout si s ním sraz. Ten vám pak přiveze kartony piv. A natáhne vás.

Malmö je ale jinak krásný přístavní město, kde se prolíná několik kultur. Je tak důkazem obou stran mince multikulturalismu. Na jedný straně jsou tu nepokoje spojený se střetem muslimskýho obyvatelstva a švédskýho nacionalismu a na straně druhý jídla všech koutů světa a příjemný lidi v úžasný čtvrti Mellan. Nejlepší falafel seženete právě tam! Je to tradiční vegetariánskej pokrm arabskejch zemí, pravděpodobně původem z Egypta. V chlebu pita dostanete smažený kuličky z cizrny s velkou porcí další zeleniny zalitý jogurtovou omáčkou. Za pětadvacet švédskejch korun nejlepší volba!

Naším hlavním cílem byla nová Steppe Side, tam jsme se se solidní nejistotou v podobě férový kocoviny vydali druhej den po přivítací kalbě. Nejistota byla na místě. Step it up Side, jak novou Steppe Pontus pojmenoval, není jednoduchej spot, to jsme věděli. Můžu říct, že je ale mnohem těžší, než jsme si představovali. Téměř třímetrovej kráter v podobě masivního bowlu s roll-inem nám naháněl strach asi nejvíc. Teda hned po tom, co jsme překonali strach z obrovskýho vlčáka, jenž vypadal, jak kdyby tenhle DIY spot střežil. Po chvíli však na nás mávl skejtr bez bot vypadající jako domorodec, jakože všechno v pohodě. Nakonec z něj vylezlo, že to tam celý pomáhal stavět a je až z Austrálie. Do Malmö se prej zajel podívat na pár dní. Skejtoval bez bot.

Step it up Side je postavená tak, aby v ní člověk neztrácel rychlost, naučit se to vám ale chvíli zabere. Každičká část se dá využít, jen to chce vyzkoušet. Třeba když jsme tam přišli, nemyslel jsem si, že půjde zvládnout polejam přímo z wallridu, protože tyč zasazená v betonovým trojhranu od něj leží asi dva a půl metru. To znamená, že vyjíždíte na zeď, vracíte backside wallride a rovnou v rychlosti narážíte na tyč. Po pár pokusech-omylech se to s trochou štěstí zvládnout dá. Slíva už tou dobou projížděl zatáčky v rychlosti s příměsí rožnovskýho KVHC stylu (pozn. autora – Kurva Vole HardCore) a objevoval skrytý death boxy a další taje stepní krajiny. Vedle stály trosky starý Steppe Side. Před pár lety se na ni snesl hněv bezdomovců, s kterejma byli lidi kolem Pontuse původně zadobře, a jednou v noci přišli a celou ji zničili kvůli domnělým rozporům. Původně vypadala nesjízdně, chybí jí kopingy, místo nich tam jsou jen trosky. Má ale neskutečnou atmosféru! Se Slívou jsme se tam na dobrý tři hodinky zasekli a snažili se rozpomenout na její bývalej lesk a slávu.

O pár bloků dál postavil Pontus podél kolejí proslulej TBS (pozn. autora - Train Banks Spot). Pro neznalce Pontusova díla, jedná se o dlouhou lajnu nejrůznějších wallieček, wallrideů, polejamů, beden a rádiusů. Vše s atmosférou ostře sledovaných vlaků. Nejtěžší pro nás bylo vracet walliečka a wallridy tak, abychom nevyjeli z úzoučký cesty do všudypřítomnejch křovisek. Všechno se ale časem poddá, jen to, jako u všech DIY spotů, nějakou chvíli zabere. Jak to tak v Malmö bejvá, všude je to kousek. Necelejch patnáct minut chůze od TBS je další DIY spot, kterej má na svědomí stejná parta. Jedná se o dřevěnou bednu s hranou vsazenou do dlážkovýho banku pod mostem. Jestli si vzpomínáte na In Search of the Miraculous, Eniz Fazliov na ní dělá backside lipslide 270 ven. Z naší expedice si na ni troufl slíva a po chvíli vrátil učebnicově projetej backside feeble přímo do banku, Axel Wellton z Jäs Unit zas vyváženej backside nosegrind.

Při jednom z večerů, který jsme v Malmö trávili vysedáváním v barech, nám John řekl: „Nejlepší věc na žití v Malmö je Kodaň.“ Koukáme na něj a on nám vysvětluje, že Kodaň je něco málo přes dvacet minut vlakem a stojí to jenom nějakejch 120 švédskejch korun: „Malmö je malý město, Kodaň je ale úplně jinej svět. Malmö je oproti hlavnímu městu Dánska klidnější, je tu dobrá skejtová scéna a mejdan. Ale super je, že můžeš nasednout na vlak a za půl hodiny seš v hustým městě. Kodaň, to je Distortion a Christianie. Distortion je festival, kterej jede po celý Kodani. Pamatuju si z minulýho roku, jak stojím na rampě s plastovým prknem s tailem na kopingu připraven dropovat, přede mnou je obrovskej ohnivej kruh Alis a všude kolem mě hraje hudba.“ Tak jo, výlet na další den byl jasnej. To nám ještě zbývalo dopít flašky červenýho a šampaňskýho, který nám kupovaly přiopilý ženský v podniku, kde pracoval Axel. Nenápadně jsme se vytratili a šli ještě obhlídnout nějaký bary do Mellan. Druhej den teda Kodaň? Tak jo.

Do Kodaně vede dlouhej železniční most přes most Öresund. V roce 2000 přestřihla pásku při zahajovacím ceremoniálu dánská královna Margrethe II. a švédskej král Karel XVI. Gustav. Od tý doby je Skandinávskej poloostrov připojenej k pevninský Evropě. Most je druhým největším pevným mostem na světě, měří 16 kilometrů a při jeho stavbě zemřel nejeden dělník. Hodně lidí z Malmö dojíždí za prací do Kodaně, jelikož dánská měna je pořád ještě o něco silnější než švédská koruna. My tam nejeli za prácí, ale za skateboardingem. John nás vzal na profláklej spot s downhillama, tisícem a jednou možnost skákat přes gapy a grindovat zídky. Natočili jsme tam s ním jednu sérku, a jelikož bylo větrno a pěkně hnusně, vydali jsme se za turistikou. Následovali jsme věž se zlatou koulí a táhlo nás to do tolika legendama opředený Christianie.

Jedná se o autonomní stát ve státě, svobodný město, který má velmi liberální politiku k měkkým drogám. Už vlastně nelze mluvit ani o liberálnosti, koupit si tam trávu nebo hašiš je prostě legální. Christianie se nachází ve kodaňský čtvrti Christianshaven v prostorách bývalejch kasáren, má kolem 850 obyvatel a rozlohu nějak tak 35 hektarů. Začátkem sedmdesátejch let tamní vojenskou základnu obsadili hipíci a rozhodli se vybudovat si tam vlastní komunitu. My se tam cítili asi tak jako Alenka v říši divů s tripem pod každým očním víčkem. Atmosféra Berlína, alternativní kultura, kam se podíváš, a drogová politika Amsterdamu. Tři věci, co mě napadly jako první. Při vstupu nás vítala cedule „No Photo, Don´t Run, Have Fun“ a totálně zmaštěnej Tom Penny. Tom Penny? Jooo, přesně von. Po chvíli se s náma dal do řeči a začal se vyptávat, odkud jsme. Zdvořilostní promluvu přerušil nějakej týpek slovy: „Hey, he looks like Tom Penny!“ To už jsme Pennymu dali pět na rozloučenou a šli dál. Uprostřed Christianie si Alis skateboards vybudovali svůj DIY bazén s oververtem a dalšíma překážkama podél oválu. Na videích to vypadá jako jednoduchej a velmi příjemnej bazének, opak je pravdou. Je to docela těžká svině s nakoplým rádiusem, vertovou částí s betonovejma kopingama a přísnejma zatáčkama. Poté, co Johannes vrátil poprvé v životě crailgrab přes roh a Slíva mu to blejsknul, jsme se vydali na plavbu na pozitivních vlnách napříč Kodaní. A zpátky do Švédska.

Na cestách jsme strávili celkem pět dní. Díky přístupu „teď to řešit nebudeme“ jsme zažili věci, který by se nám jinak stát nemohly. Poznali jsme spoustu zajímavejch lidí. Skejtovali na Steppe Side. A tam jsme pak chtěli strávit zbytek života. Realita nás bohužel zase dostihla a my se z tohohle skandinávskýho snu museli jednou probudit. A tak jsme zase v Český republice. Snažme se punkovou etiku Do it Yourself pěstovat i u nás a kultivovat tak českej skateboarding. Žít In Search of Miraculous…

Víc se o Steppe Side dozvíte z našeho článku v prosincovým čísle Free Magazinu.