Na pokec s Tomášem Vávrou

Kdo zná veselýho klučinu z Budějic dobře, tak ví, že nezkazí žádnou srandu a má toho hodně co říct. Tomáše jsme si odchytili na pokec o životě a skejtování nejen v Budějkách ale i Kanadě nebo Nizozemsku. Přestože Vavrys, coby ostřílenej kameraman, preferuje polohu zezadu, v rámci rozhovoru nastoupil před naší kameru a v nedalekým Clandestinu s námi natočil svý oblíbený kreace. 

Čau Vavrys! Mluvíš ještě vůbec česky?
Nazdar, chlape. Jak to šlape? Tak to si piš! Češtinu taťka může.

Výborně! Než se dáme do podrobnýho rozboru tvejch řestí a neřestí, tak prozraď, kdo vlastně taťka je!
Hehe, kdopa je taťka? To je jak na nějakým pohovoru, haha! Jsem milovníkem skateboardingu, věcí co pořizujou pohyblivý vobrázky, pochůzek přírodou, exministr zlatého deště, DJ Zlatý Déšť, temovatel Braníků, uživatel vopočnutí a čoudnutí a milovníkem Honzy Vyčítala.

Tak pěkně popořadě. Pojďme se vrátit do doby, kdy si místo vertek v Kanadě, dropoval tak akorát skluzavky na dětským hřišti. Odkud vlastně pocházíš?
Jau, to zabolelo. Na vertku jsem se sice vyškrábal, ale dolů jsem šel zase po žebříku. Takovejhle jsem chlapák, haha! Původem jsem z malebné vesničky nesoucí název Němětice.

To zní malebně! Jak se floutek z Němětic dostane ke skejtování?
To taky je! 90 obyvatel ve středním až důchodovém věku, traktory, pole, lesy. Mám na to místo hezký vzpomínky, ale pak díky bohu došlo na stěhování se do víru maloměsta - čti - Strakonice, kde jsem ve věku 14 let pořídil prvního scayboarta a začal jezdit na parkovišti za Baťou. Na skejtování místního plecháče jsem neměl koule... Víš jak to chodilo za našich mladejch.

Jako rodák z Kostomlat pod Milešovkou vim přesně, jak to myslíš! Jako mě Teplice, i tobě Strakonice začaly bejt časem malý a zamířil si do Budějic, kde ses stal součástí Světadíl partičky. Pověz nám o krásách skejtovýho i neskejtovýho vyžití ve městě nejhoršího českýho piva!
Přesně jak říkáš! Chvilku to trvalo než jsme se stal členem Světadílu ale všechno má svůj čas. Krásy skejtování v Budějcích? Za mě rozhodně budějckej bazén, abych zůstal u zvuku kachlí tak bowl u Zrzy, vobrubáky na Gerbeře, kde kucí vyštůtali instalaci od U/U a nainstalovali se tam skejtovatelný prvky, moc hezký! No a rozhodně klidné místo do neklidné doby - čti - Světadílna. Nejlepší útočiště v zimním období, nejlepší mejdany, nejlepší parta okolo toho, pro mě hodně srdcovka! A krásy neskejtovýho vyžití? Historický centrum je tam hezký, je kde se vyndat, je kde vopočnout a když máš chuť spát pod širákem, tak za pár městskou nebo na kole dorázneš na Dobrou vodu. Zbombíš pár kopečků, dáš pár čepovanejch Kozlíků v místní knajpě a lehce omámen se vydáš do lesa na Zlatej Zbuch, kde vopočeš buřta, užiješ si platonickou řeholi tabáku, pivča, hřejivou přítomnost přátel a ohně plápolajícího a až toho máš plný zuby, tak sebou práskneš do hamaky a jdeš řvát.

To zní jako ráj na zemi! Budějovickou experience jsem si taky párkrát dal a můžu jen potvrdit! Co se týče Světadílny, máte za sebou s partou spoustu super projektů. Když pominu Dílnu samotnou, která nemá obdoby, nejde zapomenout na projekty jako video Naše polena Vám chtěji něco říct, stylizovaný do Twin Peaks tématicky, kterou vřele vítám! Jak vzniknul tenhle nápad?
Jsem rád, že se ti na jihu líbilo! Dobrá otázka. Už je to nějakej ten pátek a já už mám svůj věk, tak snad si to všechno pamatuju správně. Jestli došlo k nějaké mílce, tak se předem omlouvám. Pokleknutí do kouta na hrách mraženej samozřejmostí a stovkovej hřebík kolenem si taky proženu, jestli to bude třeba.  Myslím, že ten nápad přišel od Chucka se Seldou. Tak jsme ti tak u píva seděli a vymýšleli, jak to video pojmout, aby to nebylo jen prostě další bezduchý full lenght video, až jsme se nějak dostali k Twin Peaks. Respektive kucí, já o Twin Peaks do tý doby vůbec neslyšel. No a tak nějak konverzace pokračovala, taková ta klasika, jak sdílíš co bylo v tvém oblíbeném seroši krudý a najednou prásk! Řeč se dostala k Log Lady, tetka co tam felí s polenem a myslí si, že je to normálně živý a snad i tam padne přímo to, že to poleno chce něco říct. Oprav mě jestli se pletu. Tak jsme měli téma videa a název "Světadíl - Naše polena vám chtějí něco říct". Chuck se hodil do svetříku, pochoval skejtborta jako Log Lady poleno, Selda to odfotil, spráskal grafiku, naplánovala se premiéra a Selda začal stříhat. Premiéra proběhla, kde jinde než na Světadílně. Bylo to krásné, bylo to uvolněné, doufám že se divákům vidko líbilo a mejdlo rovnako.

Geniální! Za mě jeden z nejlepších konceptů, nejen na naší scéně a ano, poleno opravdu chtělo něco říct! Další projekt z vaší Dílny, kterej byl sice “všednější” svým pojetím, o to však nevšednějši svou prezentací, bylo video Klidné video do neklidné doby, který mělo nevšední premiéru uprostřed jihočeskejch lesů a za doprovodu opravdovejch bluesmanů! Nechci si ani představovat jak složitá organizace podobný události musí bejt. Prozradíš, jak něco takovýho probíhá a představíš samotný video pro případ, že by ho někdo z pěti lidí, co si přečte článek, neviděl?
My děkujeme! Rád slyším, že naše snažení nepřišlo vniveč a že polena něco řekla, hehe. Tak to teda vemem vod začátku. Klidné video do neklidné doby, to prostě přišlo samo, nad tím jsme nemuseli nějak moc přemejšlet. Název a video rovnako zrcadlí to, co jsme dělali a co nás všechny spojuje. Skateboarding, vopočno v lesích, rozdělávání plamenů, zálibu v poslechu Country rádia, když jsme se schovávali před smradem ohledně coviďáka a posléze pouze před ruchem města na chalupách a nebo na Dílně. Takže tak. Ve snímku se objevila standardní sestava Světadílu a to: Chuck, Selda, Pavel Kříha, Jakub Hlinka, Mirí Dvořáček, Honza Farkas a naše řady rozšířila mladá krev Vojta Tesař a Tonda Záhorka, kterej si zaslouženě urval last part. Místo ve snímku si urvala i budějcká stálice Vláďa Hlaváček, starý páky Zrza s Lucukem a felácí jako Tadeáš Matucha a Fanda Havránků.
No a premiéra? Jak už si zmínil, ta proběhla přímo v lese v naší osadě Zlatý Zbuch. Organizace toho byla náročnější, ale nic s čím by si Chuck neporadil. Jestli mi paměť dobře slouží, tak před premiérou už se tam minimálně jedna akce konala a to vystoupení Severního nástupiště a pánů Šimanský a Niesner. Takže tam už byla zkušenost a vědělo se, že se to dá zvládnout. Rád bych ti popsal jak organizace tohohle probíhá, ale nejsem úplně osobou povolanou, co by to vysvětlila do posledního detailu. Večer to byl skvělej! Lidé se pomalu vyškrábali do strmé stráně kde už čekal čepovanej Hulvát, parta kalebníčků, jak přespolní scaybortisté tak i lokální, král českého bluesu Matěj Ptaszek a Scott Ibex a naše Klidné video. Byl to bengr! Rád bych to více popsal tenhle zážitek, jen nemůžu najít ta správná slova a zároveň jsem byl tak vyndanej, že jsem se hnedka po premiéře byl nucen dojít vzdálit, vobrátit obsah žaludku a dát si dvacet. Bylo to na mě náročný, blikal jsem jako stromek vánoční .

A já tam byl a bylo to nejlepší! Doufám, že se v budoucnu dočkáme obdobnýho projektu, přestože je parta v současnosti poměrně rozlítaná. Kromě Kanady, kde jste s Trenérem a KPčkem strávili nějakou tu chvíli, vedly tvoje kroky i do Nizozemska. Proč právě Nizozemsko a jaká je tamní scéna v porovnání s tou naší?
Už jsme se dočkali. Video sice mělo jiný formát než klasický video ale dalším krmičem zábavního skejtovýho průmyslu od party Světadíl, se stal dokument Skateholders v rámci kandidatury města na Evropské hlavní město kultury 2028. Autorem je Tonda Záhorka a dokument mapuje českobudějovickou skate scénu a místa s ní spjatá. Povedenej kousek, vřele doporučuji na to hodit voko!
Ano, přesně tak. Před cestou za velkou louži, do země javorového listu a možnosti zápasu s medvědem, mě vítr svál do Nizozemí. Mělo to pár důvodů. Samozřejmě jsem měl vítr z táhnutí do pérka, tak to byl takovej první krok a testovačka jestli je na to taťka vůbec stavěnej. Kamarád Filip Mára už tam léta žije, tak jsem byl rád, že se po dlouho době zase uvidíme. Pár feláků tam taky chvilku žilo a říkali, že je to tam hezký. Poznat novou kulturu, nový zvyky a novou část světa. Říkám to nerad, ale budu upřímnej. Dalším důvodem byly peňážky, potřeboval jsem ušetřit větší finanční obnos za kratší dobu, tak jsem jel. 
Mezi českou a nizozemskou scénou bych řekl, že není zas takovej rozdíl. Kucí tam jezdí zase o krapet líp, když porovnávám běžný smrtelníky, ale jsou to sympaťácí. Žil jsem v městečku jménem Hillegom a nejčastěji skejtoval v Hofdorpu, kde jsem se sfelil s lokálama z party Skeer. Malá partička, užívat si volnej čas, poskejtovat, dát pivčo, všichni pálí blejzry. Prostě to, co dělá snad každej uživatel skateboardingu. Jedinej problém, se kterým jsem ze začátku zápasil je bariéra východní a západní evropa. Mezi kucíma skejťákama to je celkem cajk, většina z nich je fakt přátelská a krásně funguje to, co vidíš na malůvkách Henryho Jonese a berou tě v klidu, pokecaj, doporučí ti spoty, knajpy prostě taková klasika. Horší je to s lidmi charakteru neskejtového, s těma tenhle proces chvilku trvá ale to už klasicky odbočuju. To kdyžtak vysvětlím u píva, haha!

Něco takovýho je rozhodně velká výzva a já smekám! Odměnou za odvahu a výstup z komfortní zóny jsou rozhodně životní zkušenosti a krásný vzpomínky. Co by si doporučil lidem, co by se chtěli vydat stejnou cestou a přesunout svůj zadek do krajin, ne tak vzdáleným té naší?
Pojem "komfortní zóna" mi přijde hrozně vtipnej. Dycky se mi vybaví všichni ty yůtuboardisté a životní koučové, kterejch je teďka plnej internet a hustí do tebe jak bys neměl bejt píča měkká jak asfalt. Ale jak by se teda tomu mělo říkat? Svůj názor nám napište do komentáře, zasdílejte svému felákovi, udělejte tripl backflip k tlačítku lajk a když na to přijde, prošlápněte si koleno. Díky za nic...

Ještě se to tu takhle dělá? Hehe

Tak jsme si zavtipkovali... Hele, já hrozně nemam rád někomu říkat co a jak dělat, tak to uděláme pěkně po fotrovsku. Zasdílím mé zkušenosti a ať si to pak každý udělá jak nejlíp umí.

Já zvolil cestu, kdy mi felák dal číslo na pracovní agenturu, která ti vyřeší práci a bydlení rovnako. Rovnou počítej s tím, že tam jedeš prostě jako takový UKáčko a budeš dělat práce co nechtěj dělat lokálové. Agentura mě ubytovala na sharehausu, normálně s voknama, ze začátku to byla bžunda protože jsme tam bydleli parta feláků ale pak se kucí začali rozutíkat a mít vlastní bydlení a práce, přirozenej rozvoj. No a tam začal ten problém. Kámíky nahrazovali drogchtivý potvorácí, alkoholici nebo lidé, co prchali před nějakým problémem. Naprosto rozdílnej mindset a způsob života. Tohle prostě dohromady fungovat nemůže. Takže bydlení smrádek, ale na jednu stranu to bylo dobrý. Jak se tam člověku nechtělo moc bejt, tak jsem velkou většinu času trávil hlavně skateboardingem, začal víc cvičit, zlepšil jídelníček, míň lámat pivka, víc se dostal do kontaktu s Holanďanama, našel potenciální další koníček cykloturistiku (na tenhle koníček je Nizozemí nejvíc, všechno rovina a všude kousek) a viděl i velkej kus Nizozemí. Všechno zlý je k něčemu dobrý. Abych to uzavřel. Neříkám, že to, co sis teďka přečetl je pravidlem, ale můžeš se to stát. Malá rada závěrem, dobře fungující taktika přežití s debílkama je "smrt Erika Cartmena" nacpi si sluchátka do uší a prostě společnost potvoráků přehlížej a soustřeď se na to, že za dveřmi máš spousta hezkých míst a zážitků, který na tebe čekají.

Pro ty, co jsou stejně mimo jako já, co je taktika “smrt Erika Cartmana”??
Eric Cartman je postava z animáku South Park. V jednom díle je tuten hrdina vystaven ignoraci svých kamarádů. Ale jako úplně. On na ně mluví a oni vůbec nereagují. No prostě jako kdyby umřel a už tam snima nadále není, ačkoliv je vedle nich a mluví s nima. To musí nasrat. No a takhle jsem žil s potvorákama na sharehousu. Nandal jsem si sluchátka do uší a předstíral, že ten krásnej house s voknama je jen pro mě a nikdo tam není, haha. Trochu hloupý, ale fungovalo to. Jo a ten díl South parku se myslím přímo jmenuje Smrt Erica Cartmena, i když vůbec nezařval.

Po jistý době v Nizozemí ti došlo, že na Dílně je beztak nejlíp a na krátko si zavítal na rodnou hroudu. Po čase se ale trampský srdíčko opět ozvalo a ve složení taťka, KP a trenér, co by parta lumbersexualů, jste vyrazili za novým dobrodružstvím za velkou louží do Kanady. Dočkali jste se zmiňovanýho fightu s medvědem?
On je ten příběh ohledně toho, jak se kucí z Budějc vyskytli na Kanadský půdě, trošku zdlouhavější. Klukům odklepli pozvánky pro vstup dřív než mě. Pak přišly veškerý srance ohledně coviďáka a stopla se migrace. Což mě hrálo do karet. Lidi se asi začali bát migrace a najednou bylo volnejch spotů, že bys cihly sral kolik. No pozvánka dorázla, viď. Po štyrech letech čekání, hehe. Kucí vyrázli směr Kanada a já vyráznul směr Nizozemí. Po půl roce když mě dostatečné množství eur hřálo na prdeli pro cestu do Kanady, tak jsem dorazil na dovču domů. Měla to bejt měsíční dovolená ale díky přehnaně aktivnímu zaměstnanci společnosti Lufthansa jsem neodletěl a dovča se protáhla o pár měsíců, pár mentálních breakdownů a pár litrů pivča. Po obvolávání ambasád a posbírání koulí se to nakonec povedlo a za klukama jsem úspěšně doráznul. Jen to vzalo víc času, víc peněz než jsem plánoval a bohužel to ubralo společně strávenej čas s Pavlem, kterej odlétal asi dva měsíce po mém příletu. Pak jsme tam zůstali s Trenérem zbytek roku a ten je tam do dnešních dnů. Hehe, nečekal jsem, že se tohohle fórku o medvědech chytneš. Já potkal za celou dobu dva ve Whistleru během návštěvy starejch dobrejch známejch Erika, Tomka a Adama. První medvěd felil na golfovém hřišti a druhej si skočil na pivčo do Whistler Village. Voba byli dobrý kucí, žádnej brajgl, nedělali machra a sekali latinu. Tak jsem je nemusel profackovat.

Aby jsme těch srovnání neměli málo, pověz nám, jak šlape Kanadská scéna? Vypadají Kanadský lokálové tak, jak je s Southparku vykreslujou?
Myslíš to, že když Kanaďani mluví, tak místo otevírání pusy se jim otevírá hlava a do toho usíraj, haha? Kanadská scéna je za mě úplně nejvíc! Všichni jsou přátelský, usměvavý, otevřený, tolerantní a nevím co ještě! Prostě dobrý kucí. Úroveň ježdění je tam úplně někde jinde. V každým parku najdeš minimálně jednoho kaňoura, kterého bys nejradši přepápnul, jak to tam sype! Kolikrát jsem fakt nevěřil jak tam jezdí obyčejný smrtelníci... Zároveň se tam velmi snadno dostaneš do kontaktu s profíkama. Jak kanadskejma, tak i americkejma, jak mlaďáci, tak i starý legendy. A nejenom, že bys je potkal v parku, na spotě a nebo na nějakým demu, prostě se ti dost snadno může stát, že jdeš prostě na pivo a najednou spolu hrajete kulečník, lámete pivko, dáváte blejzra a nebo prostě jen sedíte a povídáte si o běžných strastích a radostech života. Scéna je tam hrozně milá a lidi jsou na sebe hezký.

Kromě milovníka betonovejch a překližkovejch vln, jsi i vášnivej kameraman a ze zahraničí jsi vyprodukoval ne jedno video. Jaký guny má taťka ve svým arsenálu?
Taťka nechal VXku v Evropě a v zahraničí se přetemoval do vysokého rozlišení. Teďka skládám do ruksaku Panasonic HMC 150 a Lumix GH4. Furt tahám starý křápy, hehe.

Jeden z editů, který si po dobu svýho pobytu pustil do světa, byl právě z Thrasher Vacation. Máš nějakou košatou story z tohohle setkání?
Hale, celej ten den byl skvělej! Thrasher Vacation demo bylo součástí Go Skateboarding Day. Takže najednou ulice byly plný skejťáků, pushování od spotu ke spotu, možnost shlédnutí hovad práskající sebou ze schodů, aby si urvali nějaký ty doláče, stovky lidí v ulicích a všichni všude skejtovali nebo temovali pivka. Takovej festival skateboardingu, moc hezký to bylo. Nakonec se pushovalo z centra Vancouveru za doprovodu policejních hlídek na Kurty, kde probíhalo demo kluků vod Trašíru a to byla třešnička na dortu toho všeho. Skvělá podívaná se skvělou atmosférou. Nějaká košatá story? Celej den byl super, ale co mě pobavilo a utkvělo v paměti byl pokec s Wes Kremerem. No pokec, byl tak neskutečně vypálenej, že skoro nezvládal mluvit, opožděný reakce jak debil ale pak vlezl na skejta a dával jak za mladejch. Klobouk dolu. Jinak jsem měl plný ruce práce s kamerou, nasávání atmošky, pití piva a skuřování cigárek.

S kamerou si v poslední době poměrně aktivní a kromě videa Blood, Sweat & Beers, který si natáčel s kanadskejma fellákama, vyšlo video z Parkplatzu s plzeňskou bandou. Chystáš do budoucna další podobný kousky?
Rád slyším, že působím aktivně. Spíš si přijdu, že teďka agresivně vopočívám a profesionálně prokrastinuju, hehe. Tak to víš, že dumám, co dál zprasit. Paměť mého laptopu skrývá záběry kanadskejch kaňourů, co by zasloužili spatřit světlo světa. Jen jsem ještě s kucíma neřešil japa s těma záběrama naložit, tak se uvidí. No a na domácí půdě bych měl pár nápadů, co ještě zprasit, ale nic velkýho. Budoucího Vávryse bych rád viděl za hranicema, nejlíp zase v Kanadě.

Přeju ti, ať ti všechny plány vyjdou a doufám, že než ten den nadejte, tak se ještě mockrát uvidíme! Moc ti děkuju za super pokec a předávám ti závěrečný slovo, ve kterým můžes třeba pochválit nejnovější vlog Davida Luu, zdissit lidi, co pijou rozpustný kafe, nebo cokoliv, co ti leží na srdíčku!
Děkuju pěkně! To si piš, že se ještě uvidíme! Nadávat budu až u píva, zatím bych rád poslal své díky klukům ze Strakonic, Plzně, Prahy, Hillegomu, Vancouveru a všem, který jsem kdy potkal a co to dělaj srdíčkem. Hlavně klukům do Budějc, díky kterým jsem zažil ty nejlepší léta života, nabyl nemalý počet hezkých vzpomínek, zkušeností a projektů, na kterejch jsem se mohl podílet! Já děkuju, kucí! A trochu kýče na závěr - Thank you skateboarding!