Hanzi Hellebrand / Picnic street part + rozhovor

Česká skejtová scéna se dočkala dalšího počinu v podobě feérového street partu. V hlavní roli se představí Jan Hellebrand, kterého každý zná pod pseudonymem Hanzi. Rodák z Třince vypustil do světa takovou parádu, že si zasloužila také rozhovor.

 

Text: Daniel Dujsík

Foto: Daniel Dujsík, Michal Jirák, Pavel Musinszkij

 



 

Čau Hanzi, ještě než se dostaneme v našem rozhovoru k tomu hlavnímu, tak se pro neználky trochu představ.

Čest jak cyp! Já jsem Hanzi Hellebrand, je mi 29 a jsem z Třince.

 

V Praze žiješ skoro pět let, což ti určitě otevřelo oči a můžeš tak srovnat život tady a doma v Třinci. Nebo je snad něco, co ti naopak v hlavním městě chybí a zvažoval si, že se někdy o vrátíš zpátky?

Zvažuju to pořád. Chybí mi rodina, kámoši a celkově celá ta východní pohoda. Určitě to tady člověka posune ve všech směrech, ale nedokážu si zatím představit, že bych tady zakládal rodinu nebo zestárnul.

 

Dokázal bys vyjmenovat tři věci, které na Praze a Třinci miluješ a co ti naopak vadí?

Existuje hodně důvodů proč milovat Třinec i Prahu stejně. V Praze je víc možností, peněz a celkově snazší život. Na východě je klid, rodina, kámoši a hory. Tak si pak vyber.

 

Push / Photo: Daniel Dujsík

 

Vyrůstal jsi na starších skejtových videích, které dnešní mladá generace nejspíš tolik nezná. Máš tipy, co by jim rozhodně nemělo uniknout nebo co je tvá srdcovka?

Když jsem začínal, měl jsem k dispozici jen Elementality vol. 1., Adio: Rock Adio a FOTR, ale určitě doporučuju Lakai "Fully Flared", Flip "Sorry", Emerica "Stay Gold",  Fallen "Ride the Sky", "Elementality vol.1" nebo Almost "Round Three". Určitě nejde říct, které je nejlepší a ani tady nebudu psát všechno, co bych doporučil. Je toho fakt moc.

 

Na tvé mikině si lidi můžou všimnout nápisu East Crew. O co přesně jde?

Východní brand a komunita lidí se srdcem na pravém místě. Kluci dělají vlastní oblečení a doplňky. Měli sen, začali si ho plnit a teď je z toho opravdu něco skvělého. Všichni tam jsme hrdí na to, že jsme z východu a pod vlajkou East Crew!

 

Kickflip / Photo: Daniel Dujsík

 

Ten, kdo tě zná, ví, že většinu svého času na skejtu trávíš s kámošema v ulicích a s batohem na zádech. Jak vnímáš streetové ježdění oproti tomu závodnickému?

Na závodech batoh nemívám, tak to beru jako jistou úlevu, haha. Závody jsou fajn, ale časem jsem zjistil, že to není úplně pro mě. Nemám rád, když na mě kouká 200 lidí. Bývám nervózní, kazím základní triky. Prostě hlava kámo. Ale je super, že tam máš všechny známé a kámoše pokupě. Za mě street! Tam to začalo a to je real výzva. Baví mě to víc. Pokaždé jiná překážka a odneseš si domů záběr nebo fotku. I když neodjedeš ten trik, který jsi chtěl, vždycky tě to posune. Jen člověk musí vydržet ten boj "ty vs spot."

 

Prozradíš, co všechno si v batohu obvykle neseš?

Všechno, co potřebuju. Kameru nebo třeba banány haha. Nee je toho fakt hodně, ale tohle nosíme skoro všichni víš co. Tkaničky, vosk, svačinu, boty, baterky, stativ, bundu, tričko, něco na pohodu a tak.

 

Powerslide / Photo: Daniel Dujsík

 

Tvůj počin v podobě street partu je na světě a nejen za last trick ti patří klobouk dolů. Poslední spot byl tvou další životní překážkou, na kterou teď můžeš vzpomínat v dobrém. Jaká byla tvá cesta k natočení tohoto triku a vpodstatě celého street partu?

Jo no, na to určitě nezapomenu. Byl to boj. Chtěl jsem to vzdát. Byl jsem tam asi 8x? Možná i vícekrát, sám už ani nevím. Sral mě tam rozjezd, lidi, co chodili kolem, furt někdo zastavoval, čuměl a já se nemohl pořádně soustředit. Do toho sem věděl, jaká to je díra už z předešlých dnů, kdy jsem to byl zkoušet. Často jsem odtamtud odcházel fakt zlomený, fyzicky i psychicky. Kámoši tam se mnou chodili i když věděli, že tam nebudou jezdit. Ten den, kdy jsem to dal, mi bylo všechno jedno #mamnarozkypico. Už na spotě v Chabrech se nás sešlo asi dvanáct a padalo tam všechno. Nečekaně jsem dostal na nározky šampus od kamaráda z Polska, tak jsme ho nakonec bouchli na Tróji a rovnou ten last trik zapili. Nechtěl jsem to video bez něj vydat. Bez tohohle záběru jsem to mohl vydat už před rokem možná dvěma. Ale mělo to tak být. Přišlo to samo od sebe a v nejlepší moment. Moc děkuju lidem, kteří u toho byli se mnou!

 

Nezapomenutelný melon do banku / Photo: Daniel Dujsík

 

Proces samotného editování videa taky nebyl jednoduchý, je to tak? Dokážeš spočítat, kolikrát ses rozhodl nakonec změnit song? Myslím, že tohle byla ta správná volba haha. Kvalitní a chytlavá hudba je zkrátka základ úspěchu.

Seděl jsem u toho asi 4 roky, co druhý, třetí den. Určitě to vypadá jinak, než na začátku. Měnil jsem songy často, ale nakonec jsem si vybral srdcovku od The Brian Jonestown Massacre.

 

Pro skejtovou komunitu jsi mimo jiné přispěl založením webu a Instagramu Prague Street Skate Spots. Přibliž lidem, co je to za projekt. 

Má to moc dlouhý název co? Začal jsem fotit spoty po Praze a dávat je do mapy. Je skvělý, když nevíš, co bys chtěl jezdit za spot. Chtěl jsem, aby se tady na streetu něco dělo. Rozhodně jsem nečekal, že se to takhle chytne, a to i v zahraničí. 

 

Ollie / Photo: Michal Jirák

 

Prošel jsi všechny místa a vyfotil je nebo ti je lidi posílají sami? Máš nápady nebo plán, jak tento projekt dále rozvíjet?

Na 99% z těch spotů jsem byl a na 80% z těch spotů jsem skejtoval. Každopádně ostatní mi pomáhají opravdu hodně. Moc díky všem za pomoc s hledáním spotů i Ambassadors za podporu soutěže, která proběhla na spotech u Národního divadla. Mám v plánu další contesty, různý soutěže i něco jako rubriku na pražských spotech, ale to všechno až po zimě.

 

Photo: Daniel Dujsík

 

Co má Hanzi v plánu dále?

Jezdit, točit, cestovat, prostě užívat si života. A dám si dokupy svoje záda! Mám roztočeno něco na VX, pak se pracuje na Picnic team videu, do toho chci vylepšovat ty svoje stránky a tak dále.

 

Jakou zahraniční destinaci bys nejraději navštívil po uklidnění současné situace a proč?

Manchester, Malaga, Alicante a zase Berlín. Uvidíme, jak to všechno bude.

 

Blížíme se ke zdárnému konci. Pokud máš na závěr něco na srdci, chtěl bys lidem něco moudrého vzkázat, někoho pozdravit nebo poděkovat, tak je to tvoje.

Mějte se nejlíp, plňte si sny a moc děkuju za rozhovor.