DAZED and BLAZED online + Interview

 

Zdar Frenku, hale vede se dobře. Co se týče euforie, tak ta se mě ještě poměrně drží. Myslím, že to dopadlo nad očekávání dobře. Neprovázel to žádnej větší fuckup, lidi se bavili a atmosféra byla celkově dobrá. Nemám rád takový ty premiéry, kde je ticho, lidi koukaj na video a občas někdo zahuláká. V našem případě to bylo přesně naopak a lidi běsnili a cenili triky. Večer doprovázeli menší kamarádský šarvátky, jak jsou kluci od nás z party zvyklí, ale někdo si to přebral po svým, a pak trochu pozametal se Švecákem, kterej odcházel jen s menším lišejem pod okem. Takže za mě tam bylo všechno, co jsem si od večera sliboval.

 

 

Čoveče, nejdřív jsme si pohrávali s myšlenkou, že uspořádáme jestě jednu velkou v Praze a druhou menší v Kingsburry Hills během svátků, ale klucí budou rozlítaný po přibuznejch, tak jsme to nechtěli hrotit na sílu a po Plzni už žádná další nebude. Vlastně, kdo se nemohl dostavit, o kalbu se připravil. Tím pádem video posíláme do online světa ještě letos!

 

 

DAZED and BLAZED je streetový full-length video plný radostí, strastí a příjemný dávky bizáru natočený na našem domácím hřišti, a to v Čechách. Já jsem ten človek, kterej prohnal video editorem a s natáčením mi pomáhali převážně fellácí od nás z party. Trvalo to necelý dva roky, kdy jsme s úsměvem brázdili spoty a podporovali tržní ekonomiku státu nákupem enormního množství piv a papírků s filtrama. Postupně z ulovenejch záběrů vznikal tenhle blázinec, kterej zdaleka není jen o skejtování, což může potvrdit i paní Renata, která byla tak ochotná a podala nám první nezávislou recenzi. Sice jsme obrželi jen půlhvězdu z pěti, ale i tak posíláme do Horních Měcholup klíčenku. V hlavních rolích tohodle dojáku hrajou: Petr Süssner, Táda Brejcha, Andrej Atamanyuk, Dominik Lašek, Pavel Fořtík, Martin Švec, Honza Klika, Hugo Haze a ve vedlejších rolích několik dalších českejch, slovenskejch, známejch i míň známejch skaterů. Dlouhou dobu jsem měl v hlavě koncept videií, kterým bych se chtěl ubírat a na naší scéně jsem do jistý míry něco takovýho postrádal, a díky klukům jsem to mohl přetavit v realitu.

 

 

 

Jó, přesně toho jsem chtěl dosáhnout a jsem rád, že to takhle vnímáš. Co se týká točení, tak většinu materiálu mám na svědomí já a se zbytkem mi pomáhali ostatní lidi z bandy, když jsem zrovna nemohl. Vzhledem k tomu, že jsem si během těch dvou let stihnul vyhodit rameno a přetrhat vazy v koleni, tak jsem byl vděčnej klukům, který to vzali za mě a dupali do toho o sto šest. Sice bych pár věcí natočil jinak, ale i tak jsem rád, že jsme to společně dotáhli do finále. A pokud jde o postprodukci, tak to už je čistě jen moje vizitka.

 

 

Já i klucí děkujem a jsem rád, že jsou tady pořád lidi, který mají potřebu držet nad vodou takovýhle projekty, jako jsou full-length videa a nejedou tou cestou patnáctisekundovejch rychlokvašek na instagramu. Víš, já jsem vyrůstal v době, kdy se záběry poctivě schovávaly a držely pod pokličkou i několik let, mělo to svoje kouzlo a mrzelo by mě, kdyby kvůli dnešní rychlý době právě tohle zaniklo. Tohle mam už za ty léta prostě zarytý pod kůží. Nechci tvrdit, že podobný videa u nás nevycházej, protože myslim, že zrovna ty Frenku, celej Impure a pár dalších partiček, to vnímáme dost podobně, ale co si budem, takovejch je u nás jako šafránu. Pivní radovánky, dobrá nálada, kámoši a nezpočet vzpomínek, který nám už nikdo nevezme. Mejma očima přesně tohle skateboarding znamená a přesně takhle ho máme v plánu lidem servírovat dál.

 

Co se týče tý inspirace, tak mě už jako malýho puštíka nejvíc ovlivnil Ryan Ewing, kterýho většina lidí zná spíš pod přezdívkou Beagle. Jeho tvorba byla vždycky jiná než u ostatních a místo nějakýho uměleckýho pojetí se spíš soustředil na reálnej obraz těch lidí se kterejma točil, vypichoval bez přetvářky různý šílený lidi a situace, který se ti běžně nedějou. Za mě jsou navíc vždycky jeho videa proložený perfektním soundtrackem, kterej má koule a taky mě dokáže píchnout do slabin. Tohle pojetí mě vždycky bavilo ze všeho nejvíc. Ve finále jsem rád, že účast všech lidí na DAZED je dobrovolná a není to spojený s žádnou propagací čehosi, a mě to tak nechává volný ruce v tom, co tvořim, což je pro mě důležitej aspekt, kterej bych chtěl do budoucna zanechat.

 

Vlogísku s reklamou na pračku se ode mě nikdy naštěstí nedočkáš, haha. Už jen z principu bych za tím nikdy nehledal žádnou finanční odměnu. Nicméně, když už se někdo rozhodne jít právě touhle cestou, měl by spíš zvážit, jakej to může mít dopad na scénu jako takovou a jak se na ní prezentuje. Dá se to dělat i jinak, než jsme na tom našem rybníčku zvyklí, ale to už je jen na vás klucí.

 

 

Přesně tak, zrovna Baker 3 byl asi pro většinu lidí v roce 2005 absolutní gamechanger. Lidem, který jsou mladší generace a úplně je tenhle fenomén minul, tak doporučuju obětovat hodinu života a doplnit si vzdělání. Hale, do budoucna určitě neplánujem z tohodle rozjetýho vlaku vystupovat, ale co to bude, na to si teď budeme muset zase pár let počkat.

 

 

 

Je to tak, jak pravíš! Na druhou stranu, klucí jsou tolerantní a chápou, že by byli vlastně jenom sami proti sobě, kdyby chtěli nějakej záběr někam pustit. Já bohužel zrovna neměl tu čest u toho enderu bejt, protože to bylo zrovna v době, kdy jsem se po operaci kolene vrátil domů ze špitálu. Celkově Hugo když už něco vyzve, tak si jdou většinou všichni sednout. Můžu k tomu říct jen to, že je to absolutní nesmysl. Nemáš tam žádnej rozjezd, v podstatě ani žádnej odjezd a nabrat rychlost jednim pushem s odrazem rukou od zdi tomu taky vůbec nepřidá. Celej ten souboj trval něco kolem 40 pokusů a některý pokusy nevypadaly vůbec dobře a dával si hrozný. Za mě má Hugo mega respekt, s jakou výdrží do toho šel a nakonec to vybojoval! Pokud by někoho zajímal proces celýho toho enderu, tak se může těšit na samostatný video, který vyjde někdy po novym roce a mapuje všechno, od příchodu na spot až po vrácenej trik.

 

 

No jasný kámo, vůbec to nebylo zadarmo. Zrovna tohle byl asi největší boj, jinak všechno tak nějak napadalo v rámci možností docela rychle. Co bych možná vypíchl, tak fight Honzy Urbana s inward heelflipem v Plzni, naproti komerčce. Jestli dobře počítám, tak jsme tam byli asi natřikrát, protože dva dny za sebou po chvíli zlomil tail a náhradní desku u sebe neměl.

 

Spíš bych chtěl zmínit pravej opak trápení na spotě, a to s Martinem Švecem, když jsme byli točit v Praze a on měl takovej ten den blbec, kdy to prostě nejde a nenatočil vůbec nic a svůj žal z nevracení topil v pívu. Po cestě zpátky z mise, když už měl Martin v sobě odhadem tak desátýho Kozla a šest blejzrů, nás napadlo přibrzdit na jednom spotě v Berouně, kde je takovej kicker a skáčeš přes chodník do silnice. Tomu gapu ještě předchází fakt dlouhej rozjezd, abys vůbec nabral rychlost to přeletět. Martin se tak nějak vymotal vytuhlej z auta, smotnul cíčko a v tu chvíli se úplně přepnul a jakoby během vteřiny vystřízlivěl. Hned z první tam vyslal protažený kino jako blbec. A hned za tim asi na třetí tam vyslal var jak vínko. Takže to byla učebnicová ukázka pivního stretchingu v praxi haha.

 

 

 

Docela hustý bylo třeba to, když se Hugo pokoušel dropnout most u Alzy v Plzni. Záběr z toho je k vidění jen v intru videa, protože to k naší smůle nepadlo. Po pár pokusech, kdy se u něj zastavovali kolemjdoucí a ptali se ho, jestli je normalní skákat z mostu do jedný z nejfrekventovanějších silnic, se najednou nahoře objevili strážci vesmíru a než jsme se rozkoukali, cože se to děje, tak už bylo další policejní auto pod mostem. Začali ho tahat zpátky přes zábradlí, že prej dostali hlášení, že se někdo snaží spáchat sebevraždu haha. Je škoda, že tohle nevrátil, ale třeba se tam ještě někdy pro to vrátíme… kdo ví.

 

Taky se rád podělím se zajímavým poznatkem pro lidi, který se nechtějí nechat hned vyhodit ze spotu, tak docela dobře funguje pivní úplatek. Většinou každej vrátnej, školník nebo třeba správce areálu má svojí cenu. Málokdy se stalo, že i přes vidinu dobře vychlazenýho zrzka nás prostě natvrdo vyhodil. Jednou to byly dvě plzničky, jindy zas šest kozlíků. Víš jak se to říká “nezkusíš, nemáš” a každejch 20 minut k dobru se vždycky hodí! No a paní Renata? Ona je vlastně něco jako Colombova žena. Všichni o ní ví, ale nikdo jí nikdy neviděl a přála si zůstat v anonymitě. Na premiéru bohužel nedorazila a poselství, který světu dala, už se asi nikdy nezmění. Takže její příběh zůstane dál zahalen tajemstvím.

 

 

 

Já děkuju všem lidem, který se s náma na tom podíleli a speciální díky letí k mojí ženě, která nás v tom všem podporuje! Tobě Frenku, díky za rozhovor a vám všem který jste do dočetli až sem jakbysmet. Velkej shoutout patří taky Honzovi Kantorovi, kterej celej project doplnil neskutečnejma fotkama a zase dokázal, že je mistr svýho řemesla. Díky Kaňoure! Nezbývá nic jinýho, než vám popřát hezký svátky a šťastnej novej! Ať jste zdraví, tak na zdraví.