Brad Westcott: Černej pasažér

My skateři neustále hledáme něco novýho: neobjevený spoty ve vzdálenejch městech, nový kámoše s gaučem, kde můžeš přespat – a nenecháme si nic stát v cestě. Nejsou prachy? No a? Dokážeme cestovat levně a ještě si při tom užít spoustu srandy. Pro většinu z nás to znamená sehnat dobitou starou káru, narvat jí po střechu pěti lidma, složit se na benzín a jezdit do tý doby, než upadnou kola. Ale pro ty dobrodružnější se ještě nabízí spletitá síť železnic, která zaručí, že se dostaneš prakticky kamkoli, když na to máš koule a know-how jak přežít. Brad Westcott sice není člověk, kterej by neměl na nájem, ale pořád ho baví určitá dávka nejistoty a dobrodružství, kterou vlaky nabízí. 

Takže Brade, jak ses dostal k cestování vlakem načerno?

Vlaky mě vždycky fascinovaly hlavně proto, že železnice budí takovej starožitnej dojem, kterej ani v moderní době neztrácí lesk. Nejdřív jsem začal číst knížky o historii železnic , což mě přirozeně dovedlo ke knížkám o ježdění vlakem. Mám kámoše, kterej mě vzal pod křídla a zasvětil mě do tohohle způsobu dopravy.

Takže když někam vyrazíš vlakem, plánuješ si to jako skejtovej trip?

Ne vždycky si to takhle plánuju, ale je samozřejmě pecka, když to vyjde. Občas si prostě akorát potřebuju vyčistit hlavu, tak si chytnu vlak a ani si prkno neberu s sebou. Ale když jedu na delší dobu, tak si ho vždycky vezmu. Je to tak důležitá část mýho života, že už si nedovedu představit bejt tejden bez toho.

A k focení ses dostal jak?

Nejdřív přes focení skateboardingu přirozeně. Když jsem si pak ale uvědomil to kouzlo, který ti uchová všechny tvoje vzpomínky z výletů, propadl sem tomu. Začal jsem fotit na cestách vlakem jednoduše proto, že mám ten foťák s sebou.

Jaký druhy lidí si v roce 2017 chytaj vlaky?

Myslím, že existuje hodně nesprávných předsudků o těchhle lidech, který jezděj nákladníma vlakama. Za prvé jich v dnešní době už moc není. Když ti je přes 50 tak už to není moc jednoduchý a vlastně i docela nebezpečný. Většina lidí, který jsem na kolejích potkal jsou mi docela podobný: jednoduše lidi, který chtěj na chvíli vypadnout od stereotypního života, kterej vedou – oddechnout si od běžnýho shonu a poznat jinou část Ameriky.

Ty seš takovej skoro šampón. Jak se na tebeve vlacích dívaj lidi, který už nesou nějaký známky delšího cestování po stránce hygieny?

Když jseš na cestě, tak se prostě špíně nevyhneš, ať se snažíš sebevíc. Zhruba po hodině jízdy seš stejně špinavej jako všichni ostatní.

Znáš ještě nějaký jiný skejtry, který taky jezděj takhle vlakem?

Q-Man má poměrně bohatou historii chytání vlaků, ve filmu Mise (The Mission) odkráčel z Burnside a rovnou si chytil vlak do Seattlu. Slyšel jsem ještě o dalších lidech, který jezdili ze Seattlu až na Floridu. Většinou samí drsňáci hehe.

Vídáš při jízdách vlakem spoty?

Občas nějakej po cestě zahlídnu, udělám si poznámku v hlavě a pak se vrátím si tam zaskejtovat. Ale k většině míst, kudy jezdí vlaky, se autem dostává dost blbě, nebo to nejde vůbec. Zahlídl jsem hodně ditch spotů. Z těch známějších ten u větrných mlýnů za Palm Springs, ale tam zrovna vlak jede moc rychle.

Cestuješ sám, nebo s někým? Nějaká podivná setkání třetího druhu?

Většinu času na cestách trávím sám. Nechci mít zodpovědnost za ostatní. Cestování vlakem je nebezpečný a nelegální. Když čekáš na vlak a vidíš tam bandu lidí, je lepší jít si chytit vlak jinam. Protože jinak se tě začnou ptát, kam jedeš a počíhaj si na tebe třeba když spíš. Je lepší si nechávat věci pro sebe.

Jak vypadá tvůj typickej vejlet? Jak daleko, na kolik dní? Balíš si s sebou hodně proviantu?

Většinu tripů si dělám jen na pár dní, takže většinou objedu jeden až dva státy. Jenom párkrát jsem jel na dýl než na týden. Z Tucsonu do LA je to 6 hodin autem, ale vlakem to trvá třeba 16 hodin podle počtu zastávek, který vlak musí udělat. Nejhořší plán je  zkoušet, že někam dojedeš včas. Vlak je svéhlavej, nejezdí na čas. Rychle se naučíš, že musíš mít tolik vody, kolik jen dokážeš pobrat, protože ti snadno dojde a pak seš v hajzlu. Jídla nemusíš mít moc, důležitý je, aby se dobře nosilo s sebou.

Co se stane, když tě ve vlaku chytí?

To je kromě nehod to největší nebezpečí. Vlakový společnosti jsou korporace a jednaj se „zlodějema“ bez rozdílu. Je to podobný jako skejtovat v opuštěným backyard poolu. Taky nevíš co se stane, když přijedou policajti, ale důležitý je zachovat vzájemnej respekt. V některých městech můžeš jít až na 30 dní do lochu, když tě chytnou. Ale hodně lidí má pochopení. Když to děláš dobře, vidíš je dřív, než si oni všimnou tebe. Čekání u dvěří otevřenýho vagonu není dobrej nápad. Dokud se vlak nepohne, měl bys bejt neviditelnej někde poblíž kolejí.

Máš nějakou radu pro lidi, co by chtěli něco podobnýho zkusit?

Jestli to myslej fakt vážně, tak ať si o tom něco přečtou, nebo se potkají s někým, kdo má zkušenosti s tímhle typem cestování. Existuje hodně houmlesáků, kterým chybí ruce nebo nohy. Taky mi ze začátku nedocházelo jak nebezpečný to může být. Pak jsem jednou chytal vlak, uklouzlo mi to a moje noha se dotkla kola. Mohl jsem tam skončit celej. Je to celý nebezpečný a často ilegální, ale to samý asi můžeš říct i o skejtování.