Bob Bausner o začátcích, skateboardingu, životě a svým prvním partu "THIS IS LOVE"

Jméno Bob Bausner si většina z nás spojí s vtipným a milým týpkem schovaným za kamerou. Bob tráví ve společnosti skejtu už přes dvacet let a řekl si, že by se pro jednou mohl podívat i před obejktiv a natočit si svůj první part v životě. Jaký to je, když člověk změní pozici a přesune se zpoza kamery před ní, jak fungoval život kolem roku 2000 a jak probíhalo natáčení? Jestli tě tohle všechno zajímá, jsi tady správně.

 

Jak dlouho už se pohybuješ na skejtu a jak jsi se k němu vůbec dostal? Vánoční dárek nebo parta ze sídliště?

 

Hehe, tak to bude mít Lang radost. Poprvý, kdy jsem se na skejta postavil bylo asi ve čtyřech letech. Byla to taková ta plastová tužka, něco jako dnešní penny board, akorát že za komančů se tomu penny board neříkalo. Takový to klasický koleno, odrážení z kopečka, prostě jízda a nulový ponětí o tom, že existuje vlastně nějakej skateboarding. Další etapa začala asi v šesti letech klasickou rybou. Blbli jsme s klukama na parkovišti, zkoušeli všelijaký otočky, ale nic velkýho. Jednou tam za náma přišel nějakej týpek, kterej už měl se skejtem evidentně něco společnýho a asi i skejtoval a začal nám vykládat, že existujou i nějaký triky a všechno má svůj název a my ho v těch šesti letech totálně vyhlásili, že mu na jeho moudra serem a máme svý vlastní názvy (Pavouk, Princ apod.), takže odešel docela s bídou. Hlavní přelom byl zhruba mezi říjnem a listopadem 1999, kdy jsem dostal Hawka jedničku. Tam jsem zjistil, co se na tom dá všechno dělat a že to není vlastně blbost, ale věc, která ti může změnit život. Tím jsem žil a po chvíli jsem narazil na Langův web o sérii THPS, kde byly všelijaký návody a tam jsem i přispíval pod nickem Punk 😃 Z toho webu se po pár letech vyklubal tenhle web, skaterock.cz, kde jsem vlastně pochytal první povědomí o světě skateboardingu.

 

 

Kde ji vyrůstal a začínal skejtovat?

 

Kladno. Nebo takhle, já jsem vlastně rodilej pražák, kterej v sedmi letech emigroval do Kladna. Devadesátky, jiná doba, my jsme jezdili třeba čtyři roky a celou dobu jenom na patníku. Klukům to docela šlo, ale já byl vždycky levej. Tenkrát tu ani nebyl žádnej street, buď jedny dvojky nebo pak zase přehnaný spoty. A jít do skateparku, kterej už tady tenkrát stál? To sis prostě nedovolil! Potom jsme tam chodili po škole koukat a čumět na triky. A až po tom, co všichni dojezdili, tak sis mohl teprve vzít skejta, podhodit a jít zkoušet svoje triky. A ne jako dneska, že přijdou děti a rodičovská armáda a ty nemáš šanci. Z mýho pohledu ta situace byla lepší, ale na druhou stranu chápu v rámci vývoje skateboardingu, že je dobrý, aby děcka trénovaly už od mala. Když třeba přišli Šídláci do parku, to byla konečná. Celej park si šel sednout a oni mohli lítat svý nosebony, methody… Do skateparku tenkrát chodilo třeba šedesát skejtrů naráz. Bráchové Šídláci tu měli tenkrát skateshop DEEP a když jsem si tam kupoval skejta a dostal jsem pár nálepek. Vlastně jedna z mejch největších životních vypleskaností bylo, když jsem dostal první samolepku. Byla to obyčejná Meat Fly stickerka a k tomu jsem dostal pohled, na kterým dělal Michal Vavro olliečko někde na závodech z plošiny přes Toiku dolů. My na Kladně byli asi trošku jiný oproti ostatním. Sledovali jsme jenom americký videa a evropský Puzzle a byli jsme tím brutálně ovlivněný. Tenkrát vyšel článek ze závodů na Kladně a v popiscích fotek bylo napsáno: „Převtělený duch Jamie Thomase, převtělený duch Geoffa Rowleyho…“. Ne že bysme byli takový ty, co kopírujou styly. My jsme tím žili, prostě Rowley si oholil hlavu a druhej den přišel Pavlik taky s oholenou hlavou. Jamie si nechal vytetovat na hrudník srdce s křídlama, tak Havlis šel a nechal si vytetovat to samý. Bowlala začal nosit úzký kalhoty, tak si holt vyházel široký a začal nosit úzký. Nejoblíbenější video, který jsme měli, bylo od Maple s názvem Black Cat, což je podle mě strašně nedoceněný video. Hrozně se ceněj začátky Plan B v devadesátejch a strašně se cení Flip videa a tohle video bylo přesně mezi nima.

Čistrokrevná stopka veškerýho skateboardingu na Kladně pak bylo zavření starýho dřevěnýho skateparku, která přišla někdy v roce 2004, 2005. Tahle stopka trvala kolem šesti, sedmi let, než se postavil novej, stávající betonovej. Hustý je, že ten betoňák stojí kvůli jednomu jedinýmu frajerovi (Pavel Kunc), kterej ve městě organizoval protestní pochody, kterejch se účastnila i veřejnost a každýho toho pochodu se účastnilo třeba 300 lidí. Tohle mrtvo mě vlastně donutilo zpětně emigrovat do Prahy a jít tam na střední. Já tenkrát vlastně ani nevěděl, že existujou nějaký rozměry skejtů a trucků, prostě co bylo to jsem koupil, muselo se mi to hlavně líbit a skejty jsme dřív kupovali hlavně kvůli obrázkům. Takže jsem měl pořád takovej divnej skejt, kdy přečuhovaly trucky, já už měl tenkrát ohromný nohy a pod nohama 7,75. Pak přišla doba, kdy jsme měli levnější skejty od nejmenovanýho zdroje, kterej je měl zase od dalšího nejmenovanýho zdroje a to nám hrozně ulehčovalo život. Chudák letiště Praha.

 

Fs Mute kdysi kdesi snad na Street Fight Contestu?

 

Kvůli svýmu živobytí a skejtu jsi měl určitě i kliku na zajímavý lidi v životě.

 

No, já jako velkej fanda Zero a Fallen jsem nikdy ani trochu nepomyslel na to, že se s nima budu dva dny potloukat a fellit. Z dřívějška to mám spíš s lidma ze snowboardový scény. Ze skejtu mám kliku, že jsem potkal Willy Santose.

Pak jsem měl svůj projekt Skateporning, kde jsem poznal Javora, Káju, což byl opravdu super projekt. To bylo poprvé, co jsem točil lidi, který na ten skateboarding koukaj úplně jinak, než jsem byl do tý doby zvyklej a berou to i tak nějak vážně. Pak tady dal Javor najednou flip bektel shuvit a já z toho byl úplně hotovej. Práce na tomhle projektu byl krásnej čas a někdo to tempo stíhal a někdo ne.

Další super projekt byla Skateporning minirampa na lodi na Vltavě, tam nám před Mysticem někdo přitáhnul Christiana Hosoie, Austena Seaholma, Tylera Handleyho, Pedro Barosse a Masona Merlino. To jsem totálně nedokázal pochopit, co tam předváděli. Tyler se pak po kalbě s náma vydal károu na tejdenní trip do Bulharska. S týpkama, který zná dva dny v rámci SkatePorn.

Hlavně, všichni lidi na světě jsou stejný, buď jsou v pohodě nebo ne. Naštěstí se kolem skejtu většinou motají lidi, který v pohodě jsou a tak na blba moc nenarazíš.

 

 

Vybavíš si svůj nejlepší skejtovej den v životě?

 

Nejradši vzpomínám na fs flip z videa, kterej jsem netušil, že odjedu a přišel hned, asi na šestej pokus. Ale když to vezmu z pocitovýho hlediska, tak to byl asi první Stalin, první Štváňa… Ale asi úplně nej den byl kdysi v historii s mým vysněným skejtem. Tenkrát jsem dostával 40 korun denně na svačinu a já asi tři měsíce hladověl, abych si mohl koupit toho skejta. Ten den byl úplně největší slejvák a já s radostí běžím s tím skejtem za kámošema se pochlubit v tom dešti a tím jsem si ho totálně odjebal.

 

Významná kapitola tvýho života, je určitě parta KL SKATERS

 

Jo to bylo někdy před čtyřma rukama a souviselo to s tím, že se u nás nic neděje, a tak jsem založil instagramovej kanál, kam by se točily krátký klipy z lokální scény. Po celkem krátký době jsme sjednali deal a udělali si vlastní řady designů. Trošku se to rozjelo po prvním designu se starým skateparkem a my jsme si tu postavili spot 1, kterej už je bohužel zbouranej. Tam jsme si asi v deseti lidech postavili bednu, která vyšla na spoustu peněz a až potom jsme zjistili, že jsme ji mohli udělat DIY za 150 korun. No a ve chvíli, kdy jsme udělali drahou bednu jsem našel ještě lepší místo asi o 500 metrů dál. Hned jsem ale nemohl říct, že se plaza stěhuje jinam, takže jsem to zahrál asi po měsíci, že hele co tu máme. Komunita se docela semknula a dost lidí přiložilo ruku k dílu na novým spotě. Pak to bohužel někdo totálně zničil. Plaza totiž byla v místech, který není moc friendly a o normálního člověka tam nezavadíš. Takže klasika, všechno železo pryč a zbytek vandalismus.

Pak vyšly další design, Street Lady, bezdomovkyně, která nám místo tak trošku hlídala a hlásila nám info, co se kolem děje. Třetí design s mobilem se moc nepoved a poslední design byl předělanej dres Poldi Kladno předělanej na KL skaters. Za všechny KL Skaters díky za podporu Ambassadors, N1shop a Allstar CBD.

 

Foto: Robert Pavlů

 

Podíval ses někam daleko se skejtem? Ať už s kamerou nebo na trip

 

Byl jsem v Americe, ale zase paradoxně na sněhu na X-Games v Aspenu. Jinak pro mě asi nejlepší město v Evropě na skejtování je Berlín.  Pak Barcelona a Londýn. Tam mě bavěj takový ty divoký spoty, který většinu lidí nenapadne ani jezdit a jelikož já neumím klasický triky, ale jenom svoje blbosti, takže mi to vyhovovalo. Jinak super město je i Oslo, umět líp jezdit, tak tam by mě to bavilo. Dobrá byla i Arábie, Emiráty a potom ještě španělskej skatepark v kostele.

 

Foto: Jan Kantor

 

Několikrát už jsme zmínili kameru. Ty jsi profesí kameraman, jaká cesta vede k tomuhle povolání?

 

Ke kameře jsem se dostal samozřejmě kvůli skejtu. Měli jsme doma Canon Hi 8 (mám ji támhle na poličce), ale rodiče nám ji tenkrát nechtěli půjčovat, takže nás chodili točit oni, což bylo samozřejmě hrozný. Později mi to už začali půjčovat a vlastně od tý doby jsem toho otrok. Trošku tomu i přičítám, že za ty roky nejezdím tak, jak si myslím, že bych za tu celou dobu měl, protože jsem celou dobu stál víceméně za kamerou. Takže točím někdy od 99.

Potom jsem měl po roce 2000 novou kameru Panasonic MVG 320 a na tom jsem měl takový malinký fisheye a to jsem už studoval fotku a kameru.  První videa v životě, který mi vstoupily do cesty, byly Zero – Misled Youth a Praha 99. To jsem měl hned příklady dvou druhů skateboardingu, baggy jeans, technika, ss flip nosl a to druhý, kde se počítá jako sérka, jenom když dáš fs kino ze schodů a hned dáš něco na railu. Tyhle videa mi asi do začátku dali i takovou moji vizi do toho mýho točení. Jinak Praha 99, to je geniální, všechna čest. Někdy ve čtvrťáku jsem začal s naším učitelem chodit na takovou praxi, kdy jsme točili rapovej klip Headdymu a pak točili nějaký scifi, jmenovalo se to snad Vanda.

Po škole jsem potom začal s LIP production, který pod sebou měli vždycky všechny boardový sporty. To se mi tak stalo, že se ze mě stal snowboardovej kameraman na dva roky a pořád jsem byl na horách. Neměl jsem vůbec žádnou zimní výbavu a dopadlo to tak, že mi každej něco dal a já do teď na snowboardu skoro vůbec neumím. Hodně točíme s Evou Samkovou a já vždycky říkám, že nejpomalejší chlap na snowboardu na světě točí nejrychlejší ženskou na světě. Já než jednou sjedu svah, tak Eva to stihne klidně pětkrát. Vždycky mě oproti škole prostě bavilo točit reálný věci, kde se dějou věci a jsou tam lidi, co něco uměj a ne že si na něco hrajou.

 

Foto: BlackBee, Vašek Žalud, Robert Pavlů

Tenhle rozhovor vzniká v sobotu, pár dní před veřejnou premiérou videa. Jak probíhají přípravy?

 

Jsme hrozně nervózní. Je to za pár dní a já jsem hrozně rád, že se povedla sehnat Eternie. Nejdřív jsem měl dohodnutý prostor v Café Propaganda, ale najednou se přede mě postavila tahle možnost a jsem za níc nejvíc šťastnej. Je tam plátno a ba co víc, je tam hlavně minoška, takže budu jedině rád, jestli to tam někdo zapálí. Asi bych měl konečně dostříhat i to video, ať to mám z krku, ale to tam prosím tě nepiš. Víš, v dnešní době, kdy koukáš na video a uděláš wow jenom ve chvíli, kdy u toho ten týpek skoro nechcípne a stejně jdeš dál, takže chápu, že moje video nemá šanci na žádnej úspěch, ale proto to ani nedělám.

Hlavně díky lidem, který mě točili. Ty budou v titulkách zmíněný jako Heroes a jeden bude Ultra Heroe, protože mě točit… to nechceš. Mám jeden jedinej trik v Plzni na DIY, kterej jsem dal na první pokus, switchstance crooked, snad jedinej v životě. To tam asi byl zrovna ve svý volný chvíli Bůh a řekl si: „Ok, tak to udělej na první, užij si ten pocit“. Tak jsem si říkal, že jsem to asi odemknul a už to tak bude a ono nééé. Ani jsem nechtěl, aby to točil a chtěl jsem si to jen zkusit a já to dal. Na stejným místě jsem měl potom asi hodinovej souboj s trikem, kterej mi týpek ve finále nenatočil, což znamenalo asi další čtyři hodiny nonstop pokusů. A takhle je to se mnou většinou, že drtím trik hrozně dlouho, než ho vrátím.

 

Jakej je časovej rozdíl mezi nejstarším a nejmladším záběrem?

 

Myslím, že nejstarší věci jsou kolem roku 2002, ale já nemám moc dobrou paměť. Nejmladší je zhruba 14 dní starej.

 

Foto: Robert Pavlů

 

Jak se po dvaceti letech na skejtu cejtí? Jde to nebo už to odmítá?

 

Paradoxně se mi teď, ve třiatřiceti jezdí nejlíp. Je super, že posledních pár let u toho používá hlavu. Dlouhou část svého ježdění jsem spíš padal, než vracel. Začal jsem jezdit hodně na kolo a dělat různý pohybový aktivity kolem. Sice to rozbití bolí víc a dýl se to hojí, ale pocitově se mi teď jezdí nejlíp. Trošku si hraju s myšlenkou, že bych zkusil začít dělat freestyle. Mě bavěj rádiusy, ale tam ty pády moc bolí. Street je zase o psychice, ale o to větší je to hec. A taky se myslím, že se to do budoucnosti bude i lepšit. Budou se měnit asi triky, ale pořád bude člověk zkoušet jít dál.

 

Proběhly nějaký příhody, který se ti staly jenom díky tomu, že skejtuješ?

 

No jasně, byl bych kuchař, BobWithSpoon. Nikdy nevíš, já chtěl bejt kuchař, protože mě to vždycky bavilo, ale bavilo mě focení a točení a táta mě přemluvil, ať to jdu studovat a dělám, co mě baví. Od rodičů jsem měl vždycky největší podporu. Hrál jsem asi čtyři roky baseball a poslední roky jsem místo toho chodil skejtovat. Rodiče viděli odřeniny a chvilku mi to žrali, ale pak to prokoukli a podporovali mě dál v tom, co mě baví.

Co mi skateboarding ještě dal, je super rozhled v hudbě díky soundtrackům z videí. Objevil jsem tak spoustu směrů, žánrů a dostal se k věcem, ke kterým bych se v životě nedostal a dalo mi to do života obrovskej rozhled. Poslední dobou je to teda omezenější, hlavně u klipů na sociálních sítích, ale ve videích samotnejch je to pořád fajn.

 

Foto: Ivan Wait

 

 Pověz něco málo o svým partu.

 

Part se jmenuje „THIS IS LOVE“. Je rozdělenej na dvě části, starou a novou. Stará je jaká je a v tý nový jsem točil jenom triky, který neumím. Protože kdybych točil ty, co umím, tak by to bylo pořád dokola: nosl, fs shuvit, kino, boro, crooked, fek kik a končíme. Takže spousta věcí jsou vydřený prvotiny a o tom měl být part a tím se to moje dření mělo i uzavřít. Jenže mezitím se mi v hlavě vyskytnul zase další seznam a budu asi muset makat dál. Do části ze starých záběrů se mi podařilo namontovat svůj vlastní song s názvem Nechtak/Dobazla. Doma jsem si totiž postavil mini studio a rozhodl se splnit si sen a začít dělat hudbu. Dokonce připravuju ep, který by se mělo jmenovat Space Rap.

 

Jaký je to sříhat sám sebe?

 

Řeknu ti, že je to dost kritický. Letíš domů s natočeným trikem a tam hned zjistíš, že je to úplně na hovno. Ale zase je v tom obrovská svoboda, že máš svoji představu, jak by to mělo vypadat a tu si splníš a nemusíš pořád někoho otravovat, přemlouvat a prosit. Má to i tu výhodu, že když to stříháš dokola a dokola, tak najdeš v těch svejch tricích další možnosti, kterejma by se to dalo upgradovat.

 

Pojďme zkusit udělat takovej top výběr riderů a videí, který na tebe během života měli nějaký vliv

 

Nej světoví rideři:

Rune Glifberg, Ali Boulala, Alex Chalmers, John Cardiel, Jamie Thomas, Geoff Rowley, Arto Saari, Andrew Reynolds, Spanky, Daewon Song, Rodney Mullen, Adrian Lopez, Tiago Lemos, Deedz, Duffman, Tony Hawk, Bob Burnquist, Danny Way, Lincoln Ueda, Bucky Lasek, Kareem Cambell, Vincent Milou… Lidi se srdíčkem.

 

CZ/SK rideři:

Karel a Javor, Rišo, Liška, Pavel Fořt a Honza Rýva (Village Destroyers), Pavlík a Timar, Napoletánec, Lukáš, Igor Hanečák, Michal Vavro, Mirek Tovyryš, Tomáš Jílek, Berry z Hradce, Párek, Kamil Poč, Jurda, Fanda Havránek, Honza Mlaý, Pearman, Šídláci, Matyáš, Jindra Běloch, Gunlock a Arnie.

 

Nej videa:

Black Cat, Zero, Flip, Emerica, Baker, Birdhouse (The End), Adio (One Step Beyond) a teď Corey Duffel, ThankYou skateboards, Torrey s Daewonem. To mě baví teď nej, radši mám, když je vidět srdíčko, než roboty.

 

Závěrečná děkovačka je tvoje

 

Největší díky patří mojí rodině, hlavně mojí mamce. Pak mý druhý rodině, KL Skate. Všem mým partnerům, sponzorům, všem lidem, co mi pomohli uskutečnit vysněnej vlastní part. Díky všem, co mi pomáhají v životě, ale i těm, kteří nepomáhají a tím mě posouvají dál. Nechci na nikoho zapomenout, tak radši nebudu ani nikoho jmenovat, všichni dobře vědí. A ten kdo váhá, tak díky jsou i pro něj.

 

 

Kamera: Ultra Heroes / Heroes (viz. titulky)

Střih: Bob Bausner