AVE interview: Předání pochodně
Vydáno: 31.03.2017Anthony Van Engelen promluvil o tom, jak se žije člověku, který vyhrál SOTY 2015. Kolik energie to vyžaduje a že i ze skateboardingu může člověk dostat syndrom vyhoření jako ze sezení za počítačem v kanclu...
Jelikož s námi by AVE samozřejmě nemluvil, přeložil pro vás Jirka rozhovor z Thrasheru.
Jakej pro tebe byl rok 2016? Jak se lišil od 2015?
No, řek bych…minulej rok bych si nejradši zalez někam do jeskyně. Byl sem zkurveně utahanej po natáčení do Vans videa a toho dalšího roku, kdy se snažíš dělat věci, který děláš, abys měl potenciální šanci dostat SOTY. Byl sem zasraně unavenej. Ale to ocenění za to vlastně stálo, to bylo supr. Byl jsem hrozně vděčnej. Takže jo, bylo to dobrý, ale byl jsem vyhořelej jak svině.
Jakou si měl nejdelší pauzu od skejtování, když nepočítáme zranění?
Hele nevim. Rozhodně to bylo častějš, když jsem byl mladší a byl jsem blbej, hodně jsem kalil a tak. Ale že bych si vzal třeba rok oddech, to si nemyslím. Neskejtoval jsem tak důsledně jako dřív… ani nevím pořádně kdy. 2000 tak nějak? Prostě od Mindfieldu po Propeller.
A jaký to je vzít si teda pauzu od skejtování? Je to dobrý?
Jo i ne. Víš jak, potřeboval jsem to už. Šel jsem skejtovat, někdo vytáhnul kameru a hned sem cejtil, jak se nasírám. A to není ničí chyba, nebo že bych to někomu vyčítal. To vůbec. Ty se ptáš na to, jak jsem poslal kameru proti zdi, co? Pak už to nevrátíš.
Já sem si chodil skejtovat sám pro sebe na obrubníčky a píčovinky, to mě bavilo. Ale jakmile se k tomu přidal ten aspekt skateboardingu jako práce, tak jsem byl hned plnej vzteku. Ale to jde tak nějak ve vlnách a asi si to zažil každej, kdo dělá skateboarding už takhle dlouho. Teď už si to užívám a když někdo vytáhne kameru, tak jsem s tím v pohodě. Jak říkám, jde to ve vlnách.
Jak si sám sebe odměnil za vítězství SOTY? V dřívějších dobách by si za to frajeři koupili třeba nějaký šperky atp.
Nic jsem si nekoupil. Víš co, když jsem byl vyhořelej, tak jsem se choval tak, abych se cejtil vyhořele. Pomáhal jsem tomu. Kurva skejtuju už tak dlouho, že to je prostě součástí mě samotnýho. Jsem v tom už moc hluboko a když to nedělám tak dobře, jak si myslím, že bych mohl, tak mě to akorát nasere.
Jak ti jde tvůj business?
Jde to dobře. Prkna se prodávaj, kluci zabíjej – nemůžu si stěžovat. Jsem nadšenej z toho, že skateboarding ještě není tak úplně v prdeli a dovoluje nám dělat věci po našem. A snad to ještě nějakou chvilku půjde.
Nedávno si udělal profíla ze Seana Pabla. Co tě k tomu vedlo? Vždyť nevyhrál ani Tampu, nic…
To je tak: Sean za prvé zabíjí a za druhý je prostě individualita, kterou my ceníme tím, že jsme z něj udělali profíka. A jasně, teď je po takovejchhle lidech hlad, protože s sebou přinášej něco novýho.
No tak gratulace Seanovi. Znanená to, že teď v týmu nemáte žádný amatéry?
Jo nemáme žádný. Takže děti, vy co hledáte sponzory….
Jak by takovej team rider pro FA měl vypadat?
V tuhle chvíli to bude někdo z našich skate kids. Kámo tyhle děcka jsou páteř toho celýho a teď už jsou nedílnou součástí toho všeho. Je to taková přísná bandička a není tam nikdo, kdo by tam nebyl ještě před tím, než jsme z toho oficiálně udělali značku. Všichni byli kámoši už před tím a tak to chceme i udržet.
Takže nebudeme dělat nic ve stylu: „To a tohle je hrozně hustý! Jak se jmenuje ten týpek? Netušíš? To je jedno, bež za ním, toho chceme!“ To spíš přijde Na’Kel nebo někdo jinej a řekne: „Hele tohle je můj kámoš. Dobře skejtuje, jezdíme spolu.“ Víš, co myslim? Takhle to má fungovat!
Myslíš, že je v dnešní době důležitější cool image nebo neskutečná zásoba triků?
Je to taková nějaká kombinace obojího. Je to mix image … já fakt nemám rád tohle slovo. Radši používám styl nebo tak něco. To možná spíš líp definuje to, na co se ptáš. Jak lidi nosí hadry, jak dělaj věci a jak u toho vypadaj. Tohle všechno dělá skatera. Kdyby tomu tak nebylo, tak budeme jen banda poskakujících gymnastů v legínách na prknech. To by bylo peklo. To, jak se člověk „nosí“ je důležitý sladit s těma ostatníma schopnostma.
Občas prostě nedoceňuju takový ty „mašiny na triky“, co umí všechno, to můžu mít v piči. Radši se podívám na týpka, kterej umí třeba 10 triků a vypadá u toho jednoduše dobře. Je to hodně malejch detailů, který dělaj dobrýho skatera podle mě.
Jo to je trošku podobný jak když jsme byli ještě děcka. Dneska máš všude tolik videí, který tehdy vůbec nebyly. Ale viděl si člověka a řekl sis: „Jo to je tenhleten, ten mě baví.“ A nemusel si znát všechny triky, který uměl. Prostě to bylo ve smyslu: „Jo lidi od Alvy jsou prostě hustý…“
Jo tanhle frajer na sobě neměl triko, na hlavě dready a koženou bundu. To je vostrý. A kérku na hrudi. To je pořádnej skateboarding. Tak to má bejt.
Skateboarding byl strašně dlouho hrozně kvantitativní: vějš, dál, líp. Najednou seš chycenej v tý záplavě informací, který dohromady působěj tak, jako bys ani žádný informace ani neměl.
Yep.
Máš po SOTY jinou perspektivu na svou PRO kariéru?
Ve srovnání s čím?
Já nevim. Jakože: „ Mrdat. Dostal jsem SOTY a teď si budu skejtovat už jen tak pro sebe a dělat věci, co mě baví.“
No já to vždycky budu tlačit, pokud to bude v mejch silách. Tak to prostě mám. Ale už se nesnažím někomu něco dokazovat. V minulosti byly asi momenty, kdy tomu tak nebylo. Víš co, seš mladej a chceš zabíjet a bejt uznávanej a takovýhle píčoviny. Takže jo. Jsem teď jakože v módu, kdy si dělám svou věc. Ale „moje věc“ byla vždycky skejtovat co nejvíc to jde.
Volil si prezidenta?
Jo, volil jsem. Letěl jsem domů splnit svou občanskou povinnost.
A co si myslíš o prezidentovi, kterýho máme?
Myslím, že je kokot a že ta druhá svině, která stála proti němu je taky úplně vypatlaná, takže jsem nevolil ani jednoho z nich. Je divná doba. Já se narodil v osumdsátkách za Regana. Možná se stane něco dobrýho, protože teď jsou všichni nasraný a třeba nás to dokope k nějaký změně. Víš jak, shit happens…
Co vlastně děláš, když neskejtuješ?
Surfuju. Buď skejtuju nebo surfuju. Jinak vlastně nic moc.
A jak jde surfování? Seš v tom dobrej?
Ne. Nebo jako jsem dobrej do tý míry, abych si to užil. Chytnu vlnu a tak. Zase si nic nedokazuju. Jen se prostě bavím. Trošku mi to připomíná začátky skejtování, kdy si vlastně ještě nebyl dobrej a bavilo tě to hlavně kvůli tý energii a snaze se prostě vozit o něco líp.
Na skejtu je to pro mě čím dál tím těžší a těžší, protože už jsem jednoduše spoustu těch věcí a fází zažil. Teď když udělám na jedný vlně tři zatáčky, tak jsem úplně štastnej a nemůžu tomu uvěřit, protože se mi to před tím podařilo tak dvakrát maximálně.
Kvůli tomuhle pocitu to miluju – protože v tom nejsem dobrej. Je to pro mě nový a máš tuhle intenzivní zkušenost mnohem častějš.
Je nějaký SOTY, který je podle tebe ten nejlepší z nejlepších?
Danny Way určitě. Je to jeden z mejch nejoblíbenějších skaterů.
Ok, tak to bychom asi měli. Je ještě něco, na co jsem se nezeptal?
Ne, sem dobrej.
