Ambassadors na tripu v Rakousku

Vydáno: 22.05.2024

 

Jak jste se mohli dočíst v nedávném rozhovoru s Honzou Machačkou o projektu Highligt, Ambassadors tým má na letošní rok velké plány a jedním z nich je i týmový trip do Rakouska. Ten už je v tuto chvíli minulostí a my jsme s Machym znovu usedli, abychom si popovídali právě o tomhle tmelícím výletu.

Video: Bob Bausner

Foto: Petr Veselý

 

 

Grüß Gott Machy. Když už se někam vyrazí na skejtovej trip, většinou se volí destinace na jihu Evropy nebo alespoň velkoměsta, které nabízí spoustu spotů. Vaše volba padla ale na sousední zemi, na Rakousko. Vedly vás k tomu nějaký hlubší důvody?
Rakousko nebo teda, v našem případě, hlavně město Salzburg, které leží poblíž západní hranice s Německem a je známé především kvůli středověkým památkám, ale také díky Red Bullu, právě tady značka i všem známý nápoj vznikly a nachází se zde mezinárodní sídlo firmy, kde svého času pracoval náš kámoš a bývalý rider Michal Galík. A právě díky Michalovi jsem věděl, že tohle 150ti tisícové město skýtá opravdu zajímavé a hlavně neokoukané streetové spoty. Dalším důvodem bylo i to, že jsme měli k dispozici ubytování ve zhruba hodinu vzdáleném Zell Am See, za což děkuju Zdeňkovi Jonášovi. Propojil jsem se pak s tamním fenomenálním skaterem Philippem Josephu, který mi hodně pomohl s výběrem jednotlivých spotů a jejich lokací a já už věděl, že nás čeká skvělej trip.

 

V jakým složení jste na trip vyrazili? Měli jste s sebou i kameramana a fotografa nebo jste si tyhle funkce nějak rozdělili mezi sebe a jak jste se vlastně poskládali do dopravních prostředků?

Jeli jsme skoro v plný sestavě, z čehož mám hroznou radost, vzhledem k velikosti našeho týmu, jmenovitě pak Kiko Nguyen, Karel Raichl, Frederik Lupták, Martin Melichar, Kuba Páv, Honza Malý, Petr Veselý, já a mladá krev Hynek Laštovka a Viktor Janeczko. Vzhledem k předchozí úspěšný spolupráci jsem znovu oslovil Boba, aby s náma tenhle výlet natočil a co se fotek týče, tak kluci z týmu vzali několik foťáků, nejvíc toho nafotil určitě Petr Veselý ale něco si cvaknul i Melly a já. Jeli jsme ve dvou autech, Honza Malý řídil svoji Octávku a Kuba si půjčil od rodičů Caravelle, což je v podstatě takovej minibus.

 

 

Přece jenom, rakouská krajina je krapet líbeznější než ta naše a tak se chci zeptat, jestli jste si udělali kromě skejtování i čas na nějaký výlet do hor nebo třeba k jezeru?

Nevýhodou těhle malebných horských krajin je nevyzpytatelný počasí, na předpověď se moc spolehnout nedá, mění se v podstatě z hodiny na hodinu, takže první dva dny, kdy jsme měli jasný nebe a všudypřítomný sluneční paprsky, jsme odmakali, abysme si pak s vidinou nashromážděných záběrů mohli trochu odpočinout. Třetí den byl převážně o odpočinku, ráno Kuba, Zelí a Bob vytáhli kytary a jamovali na balkoně, pro nás i náhodný kolemjdoucí, zašli jsme si společně na dobrý jídlo a pak si udělali výlet právě kolem jezera v Zellu, to byl moc hezkej den.

 

Jak probíhá na tripu stravování? Brali jste to tradičně? Vídeňský řízek, Sacherův dort s vídeňskou kávou a jako zdroj energie Mozartovy koule nebo spíš objemnější nákupy v supermarketu a večerní vaření na baráku? K tomu mě napadá, stravujou se všichni tím, co je nebo se v týmu najdou i lidi se zdravějším životním stylem?

Vtipný, že se ptáš zrovna na tohle, protože jsme v Rakousku to téma řešili a shodli jsme se na tom, že tyhle skejtový dovolenky jsou pro nás všechny jakýsi “cheat days”, jíš nepravidelně, vybíráš většinou to nejchutnější (nezdravý) zkoušíš nový věci, který doma nemáš. Většinou jsme jedli v restauracích a něco málo kupovali v supermarketech, k vaření nedošlo, haha. Pořád to pro nás byla dovolená, kterou jsme si chtěli hlavně užít a já myslím, že se nám to povedlo.

 

 

Každý cestování je zážitek sám o sobě a cestovateli přináší spoustu skvělých zážitků, ale většinou se neobejde i bez nějakýho horšího zážitku. Co potkalo na cestě vás?

Začnu tím pozitivním, byl jsem fakt hodně překvapenej přístupem místních k našemu pouličnímu skejtování, lidi se u nás často zastavovali a bylo vidět, že je fascinuje co děláme, setkávali jsme se spíš s nadšením a úsměvy než nadávkami a peprnými výrazy, na jaké jsme v Čechach zvyklí. Za ten horší zážitek, na který se ptáš, určitě považuju zranění, nebyl to nikdo z týmu ale zranil se nám kameraman. Bob je skejtr, jako my všichni, takže volný chvíle trávil skejtováním a bohužel si na schodech zlomil nějakou kústku v kotníku.
 
Au, jak potom vypadá dění na tripu, když se zraní člověk, kterej má na starost veškerou dokumentaci?
S Bobem o berlích nám nezbývalo než improvizovat, takže 4. den jsem točil sérky já a na dlouhý sklo Bobovi pomáhal ještě Melly se svým foťákem. Nebyla to vůbec komfortní situace pro nikoho z nás, zároveň to ale byl poslední den, kdy se dalo ještě něco natočit, takže když to šlo, tak jsme Boba odvezli přímo ke spotu a až pak se řešilo parkování. Vzhledem k situaci jaká byla, jsme si s tím ale dokázali poradit a i z posledního dne máme poměrně dost materiálu.

 

 

Máte v plánu do konce roku vyrazit ještě na nějaký další zahraniční výlet, a jestli ano, kam to bude?

Určitě chceme ještě jeden velkej výlet za hranice podniknout, už delší dobu mám v hlavě Portugalsko, konkrétně Lisabon, to by mohlo přijít někdy v druhé půlce roku, rozhodně o tom pak spolu zase pokecáme.