Typická skejtová značka Rip Curl začínala s neopreny pro australské surfaře

Rip Curl většina z nás vnímá jako typickou značku skejtového oblečení. Hodně lidí vůbec netuší, že za ní stojí dva týpci z Austrálie, kteří někdy v šedesátých letech začali v malém městě na studeném pobřeží Viktorie šít na prastaré mašině neopreny pro surfaře. V ledové vodě jim totiž byla proklatá zima.

Koncem šedesátých letech bylo surfování tak trochu v bláznivé fázi vývoje. Takzvaná „short board revolution“ v roce 1967 dala vzniknout doslova šílenství v různých experimentech s designem a surfařskými technikami. V chladném klimatu australské Viktorie ale zvítězil zdravý rozum a tohle šílenství místní surfaře trochu minulo. Vznikla tu specifická skupina dost odolných surfařů, kteří nepodléhali pozlátku nejslavnějších surfařských center. Chtěli víc než se válet na pláži a nechat vydělávat obchodníky.

A přesně takhle se v přímořském městečku Torquay vytváří zázemí pro surfující nadšence s otevřenou myslí. Na plážích nedaleko od Bells Beach, místa s největšími a nejnáročnějšími vlnami v Austrálii. V tu dobu se na scéně objevují dva místní týpci - Doug “Claw” Warbrick a Brian “Sing Ding” Singer. Zakládají společnost Rip Curl a chtějí vyrábět vlastní surfy. Název zněl sice bláznivě, ale možná proto se oběma líbil. Bohužel nadšení a inovace tak trochu zastínily technickou odbornost a kvalitu surfů, takže zůstávají u malovýroby prken pro místní komunitu.

V studené vodě je surfařům zima 

V roce 1970 se ale Warbrick a Singer rozhodují zaměřit svou aktivitu jiným směrem. Konkurenci výrobců surfů nemohou dohonit, proto se pouští do výroby neoprenových obleků speciálně pro surfaře, kteří v tamních vodách museli bojovat s extrémně studenou vodou. Neoprenové obleky by je měly před zimou ochránit. Konkurence v této oblasti byla téměř nulová. Existovaly firmy, které vyráběly neoprenové oblečení pro potápěče, ale v podstatě minimálně se zajímaly o neoprenové oblečení pro surfaře.

Dvojice chlapíků si vyhlídla starý dům v Torquay a investovala společně do jednoho stařičkého, ještě předválečného, šicího stroje. Podle dnešních měřítek byl prototyp Rip Curl neoprenu fakt primitivní, ale lišil se od ostatních na trhu v tom, že se vyvinul díky spolupráci v komunitě surfařů. Dvojice přátel dala dohromady skupinku místních nadšenců do mořských vln a společně s nimi dávali do kupy základní parametry surfařského neoprenu. První střihy kreslili doslova na podlaze. Měli minimum vybavení. Surfaři neopreny ale s nadšením vítali.

Největší rozmach firma zaznamenává po expanzi do Ameriky a Evropy. V roce 1978 Brian Singer odlítá do jižní Kalifornie, aby tam představil Rip Curl neopreny. Vrací se do Torquay s objednávkami na tři roky dopředu. Poté firma postupně kolonizuje evropský trh, začíná ve Francii a Německu a rozšiřuje svou nabídku i na další deskové sporty. Právě hory a snowboardová komunita nebo ulice a skateboarding nadchly oba australské surfaře. Viděli v těchhle deskových sportech podobnost. Snowboardisté a skateři mají stejně jako surfaři otevřenou mysl, svobodného ducha a milujou život.