Import skateboardingu do Československa
Vydáno: 15.12.2013V létě jsme byli s redakcí VICE v Berlíně na výstavě k výročí patnácti let skejtra Marka Gonzalese u adidas. Mark je legenda globálního skateboardingu, která měla nepopíratelnej vliv na skejťáky po celým světě napříč generacemi; dalo by se říct, že skateboarding zlidštil a ukázal, že nemusíte dělat obří zábradlí ze schodů, ale můžete si ho jenom užívat. Taky popularizoval ollie a streetovej skateboarding. Kromě Marka Gonzalese jsme na výstavě potkali třeba i Jima Greca, ale to není tak důležitý. Podstatný je, že osobní setkání s Markem Gonzalesem nás přivedlo zpátky k příběhu, kdy při Gonz přijel v osmdesátých letech skejtovat do Československa.
Konkrétně se objevil na prachatickým Summercampu, který pořádal Míra Bartoš. Gonz pak ze Summercampu letěl do Paříže kvůli koncertu Prince, který Míra Bartoš nepořádal. Tedy, pojďme se na ty dějiny podívat trochu podrobně, ve dvou částech. V první shrneme český skejtový dějiny a v druhý s Mírou zavzpomínáme na prachatickej Summercamp, kde byl hlavní hvězdou Gonz.
Skateboarding byl na území Československa importovanej v druhý polovině sedmdesátejch let. Jednou z verzí, která se šíří, je, že ho sem přivezl Honza Slunéčko z Anglie, kam se dostal kvůli studiím. Možná ho sem přivezli bratři Formanovi z Ameriky, kde byli na slavnostním ceremoniálu v roce 1976, když jejich táta, Miloš Forman, dostal Oscara za Přelet nad Kukaččím hnízdem. Těžko dneska hledat pravdu. Hlavní je, že se sem dostal.
Díky Petrovi a Matějovi se sem dostaly první skejtový časopisy jako Skateboarder. Později taky Thrasher, kde se českoslovenští skejťáci mohli dočíst o Z-Boys z Dogtownu nebo legendární Bones brigádě. Tady je důležitý zmínit, že i u nás vycházel skejtovej časák. Jmenoval se Smyk, vycházel tajně a vydával ho Martin Kopecký, kníže československýho skateboardingu. Ve Smyku se nezapomínalo ani na nekonečný kalby. Někdy se informovalo víc o nich než o závodech, jejichž byly součástí. Styl psaní byl ovlivněnej socialismem, takže titulky jako „Žádná kvantita – vysoká kvalita“ byly normální. Nezapomenutelný jsou taky kresby Romana Bagina.
Tehdejší scéna v Praze měla ne o moc víc než třicet lidí a byla rozdělená podle čtvrtí. Ve stejný době skateboarding nezávisle na sobě prorazil i v jinejch místech republiky, třeba v Poličce, Prachaticích nebo v Brně. Skejt jste si mohli koupit v obchodním domě Prago Import, soudruzi totiž začali tehdy dělat i do skateboardingu. Za moc nestál, ale lepší než drátem do voka.
První závody se v Československu konaly kolem let 1977 až 1978. Tyhle události sjednocovaly scénu. Díky nim se to tady začalo hejbat. Disciplíny byly omezený, jezdil se především slalom, skok do vejšky a skok do dálky. To taky souvisí s tím, že ke skejtu měli blízko sportovci. To ale neznamená, že by to nijak neovlivnil punk přicházející z britskejch ostrovů. Pankáči byli v hledáčku StB, skejťáci tolik ne. Ti, u kterejch se to protnulo, byli nahraní. Tehdejší režim se skateboarding jako symbol Západu nepokusil zastavit hned v začátku. Snahy o kontrolu byly, ale vlastně to nebylo tak horký. Pro to, aby se mohly konat závody, bylo potřeba, aby to bylo spojený s nějakým úřadem. Tím byl Svaz socialistický mládeže, neboli SSM.
Mezníkem v dějinách československýho skateboardingu je rok 1985, kdy se Luděk Váša a Petr Kisch vydali na cestu pod záštitou SSM do Kanady na první oficiální mistrovství světa do Vancouveru. Luděk Váša vyhrál titul mistra světa ve skoku vysokým, informace se rozšířila díky Československé tiskové kanceláři do všech tuzemskejch médií a skateboarding se legitimizoval. Tehdejší politickej aparát najednou začal v okrajovým sportu vidět určitej potenciál. Tím se tehdejším skejťákům otevřely dveře do světa. A pak přišel Summercamp v Prachaticích...
Fotografie nám zapůjčil Míra Bartoš, děkujeme.
Autor: Stanislav Lanýž
Článek obsahuje obchodní sdělení