Big Brother: Pornomagnát Larry Flint vydával skejtovej časák

Představte si tohle: Parta skejťáků založí v devadesátkách časopis. Bez pravidel, cenzury, a aniž by měli jakýkoliv zkušenosti. Kromě těch s drogama. Magazín se jmenoval Big Brother, ideální poměr mezi krystalickou genialitou a totální demencí. Mluvili jsme s bývalým stážistou/otrokem Big Brotheru Stephenem Randolphem a zavzpomínali na bitky s Chuckem Liddellem, setkání s právníky Larryho Flinta, toulání se redakcí zhulenej a nahej, a v neposlední řadě na přepisování rozhovorů. Ve spolupráci s Jenkem magazínem vám přinášíme překlad rozhovoru Iana Michny s interním pracovníkem Big Brotheru. Jaký to bylo dělat stáž v nejnekorektnějším skejtovým časopisu všech dob?

Řekni mi o prvním dni, kdy tě přijal Big Brother.

Byla to asi největší sranda, jakou sem ve svým životě zažil. Myslím tím to všechno, co sem s Big Brotherem zažil. Nakonec se to teda zvrhlo v docela temný časy plný drog a všeho, ale… byl jsem mladej a vůbec jsem nevěděl, co se děje. Nedostával jsem zaplaceno, protože jsem byl stážista, ale mohl jsem si z redakce odnášet všechno to porno. Měli jsme tam ve druhým poschodí místnost velkou asi jako můj byt, kde jsme skladovali všechny ty pamětihodnosti - dvdčka pro zaměstnance. Každej den sem si nabral porno za 200 až 300 dolarů. Fungovalo to na principu směnnýho obchodu. Pamatuju si, že jsem s Chrisem Nieratkem (pozn. red. – teď píše o skateboardingu a pornu pro VICE) vyměnil porno za tetování. Celej můj pokoj byl plnej porna, a když to našla máma, zděsila se: „Můj bože, do čeho ses to dostal?“ Byla tam spousta zvrhlostí.

A jak ses stal stážistou v takovým časáku?

Bylo mi osmnáct a jednou jsem tak šel na návštěvu ke kámošovi domů. Měl tam hodně šílenejch videí. Třeba „Muž pokousal psa“ a takový. Kolem roku 1997 mi ukázal něco, co sem hledal snad celej život. Boob, skejtový video z produkce Big Brother. Ukázal mi starší čísla časáku z roku 1994/1995. Na konci stálo LFP - Larry Flint Publications. Odmítl jsem skejtovej 411 magazín a řekl si o další věc od LFP a přes to jsem se dostal do hlasový schránky Chrise Nieratka. Tomu jsem do toho automatu nakecal, že bych rád dělal stáž u nich v redakci a že sem chodil na UCLA (nikdy jsem nechodil na vysokou). Zkoušel jsem to asi měsíc nebo dva, ale nikdy nikdo nezavolal zpátky. Vykašlal jsem se na to a začal točit.

Cos natáčel?

Jeli jsme s kámošem, co se oblíkl jako ninja, do Rose Bowlu v Pasadeně. Od hlavy až k patě byl v ninja převleku za 500 dolarů. Měl chňapky pro lezení po stromech, nunčaky i plno těch ninja hvězd přes hrudník. Potřeboval jsem něco, abych to těm týpkům z vydavatelství ukázal, ale neměli jsme nic. Nakonec můj ninja kámoš řekl: „Skočim na prvního člověka, co se tady jen mihne.“ Přijíždí holka na kolečkovejch bruslích, devadesátý léta, chrániče na zápěstí, raybany, diskmana, byla nádherná. Kámoš na ni skočil, začala křičet, následoval zmatek. Cejtil sem se jako v jedný z těch honiček aut, co sem znal z filmů. Dostal sem se pryč, auto schoval v křoví u našeho baráků. Zavolal jsem znovu do Larry Flint Publications a řekl jsem jim, že mám záběry, jak si to rozdávám s bruslařkou. Chris Nieratko zavolal zpátky za deset minut.

Jaký to bylo pracovat s lidma jako je Carnie, Chris a zbytek redakce?

Neustále mě terorizovali, protože byli tak o 10 let starší než já. Pokaždý, když jsem měl vkročit do redakce, musel jsem sám sebe přesvědčovat. Bál jsem se vstoupit do druhýho patra. Byla to ruská ruleta. Jednou to bylo takhle: „Ok, prostě si na sebe musíš vzít tenhle převlek a mlátit se s Chuckem Lidellem. Snad tomu rozumíš…“ A jindy jsem zas celej den přepisoval rozhovory.

Jak moc tě mučili?

Zasranej Chris Nieratko! Vole, měl štěstí, že jsem ho nezabil. Je ve skutečnosti dobrej člověk, ale nechával mě dělat ty nejhorší věci. Čistit záchody nebo nosit mu jídlo. Chris Nieratko pro mě byl tenkrát největší idiot na celý planetě.

Cos nosil do práce na sobě?

Nejlepší bylo, že jsme byli jedinej z asi čtyřiceti magazínů, kterej neměl dresscode. Všichni měli obleky, kromě Big Brothera. Takže jsem tam chodil v sandálech a v tričku s flekama od hořčice. Podobně na tom byli ostatní. Takhle oblečení jsme fakt chodili jako jediní z Larry Flint Publications. Byli jsme nejdivnější z nejdivnějších. Ožralí ve výtahu jsme stříleli pistolemi na vodu, který byly plný chcánek, po každým, kdo šel okolo. Hrávali jsme hokej na parkovišti. Pravidla se na nás nevztahovala. Kolem tebe byli ty lidi, co vydávali téměř nelegální časáky s tvrdým pornem a byli nasraný na TEBE. Bylo to povzbuzující. Skoro jako nějaká mafie uvnitř jednoho vydavatelskýho domu.

S kým dalším ses v redakci bavil? S Earlem Parkerem?

Pořád se s Earlem vídám. Za časů Big Brothera jsme si u něj doma stříleli herák. Vůbec si nevšímal, že si dávám taky. Byl v rauši a jenom čuměl na porno. Potkávám ho tak jednou za měsíc a vůbec nemá tušení, čeho byl kdysi součástí.

Jak neví? Je mu to jedno?

Se ho vždycky zeptám a on: „Jdi s tím víš kam… je mi to fuk.“

Co teď dělá?

Kouká pořád dokola na film Lucas a porno. Dělá i porno knížky, vystřihuje fotky z porno a supermodelingovejch časáků žiletkou a sestavuje z toho knížky, který pak prodává.

Za jaký průsery seš v Big Brotheru zodpovědnej?

Jednou jsem omylem poslal úplně bezcenný fotky od jednoho fotografa nějakýmu klukovi v Kansas City. Vůbec jsem nevěděl, o koho jde. Takže nám pan fotograf volá, kde ty fotky jsou a říká, že měly cenu 20 000 dolarů. Najednou jsem byl v soudním řízení. Šel jsem nahoru, sedl si ke kulatýmu stolu a všude kolem mě byli právníci Larryho Flinta. Představte si to, osmnáctiletej zhulenec, kterej chce jenom psát nějaký blbosti, sedí v nejvyšším patře budovy Larryho Flinta a tam kvůli němu probíhá soudní proces.

Cos dělal, abys naštval lidi v ostatních redakcích?

Asi je štvalo, když jsem tam chodil nahej. Jezdil jsem nahej na koloběžce těma dlouhejma chodbama, mezi tím, co se tam domlouval byznys. Trochu jsem si navykl na koks, takže sem tam totálně vyjetej pobíhal a nevěděl, která bije.

To tam ale bylo docela normální, ne?

Skoro všichni byli na nějakejch drogách nebo pořád chlastali. Dave a Chris za to na kalbě dokázali vzít, ale ráno se objevili v redakci a pracovali tvrdě dalších vosum hodin. Věřte tomu nebo ne, tohle je poslední věc, kterou mi někdo uvěří, ani máma to nechce pochopit, chuť učit se a číst mi dal Big Brother. Když sem něco nevěděl, Dave Carnie mě donutil vyhledat si to ve slovníku. Dělali jsme hodně kravin, ale taky jsem strávil třeba 6 hodin denně přepisováním rozhovorů z diktafonu, čtením tun textů a pak jsem teprve začal psát vlastní článek. Ti chlapi byli zároveň workoholici. Taky dokázali chvíli přestat, nechlastat a nefetovat. To mně moc nešlo.

 Sledujte Jenkem Magazine na Facebooku a Twitteru!