Matěj Homola: "Času mám hafo a pořád jezdím. Je to dost neuvěřitelný, protože je mi 43 let"

Matěj Homola byl v devadesátejch letech můj obrovskej skate novinářskej vzor. Jeho články sem hltal pořád dokola a snil o tom, že bych taky někdy chtěl dělat takovou práci. Zkrátka a prostě jsem CHTĚL BEJT JAKO ON. Sen se splnil a teď dokonce dělám s Matějem rozhovor v rámci vydání jeho knihy CHCI BEJT JAKO ONI. Díky za tuny inspirace pane HMA. - Hank

Čau Matěji, vítám tě po dlouhý době v jiným médiu než je Blesk, iDnes nebo Novinky.cz. Jak ti poslední dobou swinguje život?

Myslím, že jsem spokojenej člověk. Mám bezva kapelu, skvělou dceru a lidi kolem sebe. Navíc začíná léto, ke kterýmu mám velmi vřelej vztah. Koupání, motorka, zahrádky, vodáctví a samozřejmě skejt.

Jak to máš v poslední době se skejtováním. Zbejvá ti na to nějakej čas?

Času mám hafo a pořád jezdím. Je to dost neuvěřitelný, protože je mi 43 let. Do čtyřiceti jsem jezdil aktivně, učil se nový triky a tak nějak to ještě hrotil. Ale pak jsem šel jednou jezdit a něco se mi přepnulo. Přestal jsem chtít posunovat svoje hranice a začal si skejt spíš užívat. Jezdíme s kámošema hodně na měkkejch po Praze, takový večerní streety, to miluju. Pořád chodím i na Štvanici nebo do jinejch skateparků, protože si beru sebou prkno, když jezdíme po republice. A na zahradě mi letos postavil Jesus super minirampu.

Abychom tady ovšem neplkali jen tak pantama, tak se pojďme zaměřit na knížku „Chci bejt jako oni“, o kterou tady vlastně jde. Kdy tě poprvé napadla myšlenka vyslat tenhle projekt do světa?

Zhruba před šesti lety jsem dostal nápad udělat knihu "40 let českýho skateboardingu". Od Petra Pletánka, který je považován za praotce, až po Maxima Habance. Měla to bejt tlustá kniha plná fotek od všech možných lidí, textu, pracoval jsem na tom poměrně pilně asi půl roku, tzn. objížděl pamětníky a podobně. Ale pak přišla kniha "Prkýnka na maso jsme si uřízli" a já svůj projekt stopnul, protože nemělo smysl vydávat dvě podobný knihy. Navíc "Prkýnka na maso jsme si uřízli" je kniha, co mě posadila na zadek. Je skvělá, ten koncept a design, klobouk dolů, já bych to tak neudělal. Pak se dlouho nic nedělo, až jsem doma našel krabice se svými skejtovými a snowboardovými negativy. Jsou to tisíce fotek, dřív jsem se tím živil. Chtěl jsem si to naskenovat pro sebe a při tom procesu mě opět začalo hlodat v hlavě, zda by to nešlo vydat. Je to prostě historie. Někdy kolem Vánoc jsem šel na kalbu, tam se přiopil a slavnostně přísahal, že to udělám. Ten status na mým profilu ještě visí.

Jo s těma Prkýnkama máš pravdu. To je velká pecka. A prozradíš nám, jakej bude mít koncept tvoje kniha, nebo to je zatím v tajnosti?

Knížka "Chci bejt jako oni" je můj osobní příběh. Na prkno jsem se poprvé poprvé postavil v roce 1985 jako dítě a současně začal studovat fotografii. Protože jsem jezdit nepřestal, zažil jsem dost etap vývoje tohoto sportu a nafotografoval spoustu materiálu. Takže ta kniha je můj archív skejtovejch fotek a k tomu vzpomínky, jak jsem to tak nějak viděl. Za komunistů, po revoluci a v devadesátejch letech, první Mystic Cup a tak. Měl by tam být znát vývoj od skejtovýho pravěku, přes středověk, po novověk.

Kdo všechno se v knize objeví a s kým si měl nejvíc práce?

Je to plejáda lidí a já je zde nemůžu všechny vyjmenovat. Jsou to ti, kteří byli nějak tenkrát dominantní v týhle scéně. Devadesátý léta byla hodně specifická, jezdilo daleko míň lidí než teď a všechno bylo víc underground. O tom ta kniha hodně je. Nemám samozřejmě úplně všechny, to zdaleka ne, a je mi to líto. Speciálně lidi z jinejch měst. Ale s tím už bohužel teď nic neudělám. Obecně jsem měl nejvíc práce z několika tisíc fotek vybrat finálních pět set.

Fíha. Měl si nějakýho pomocníka, nebo si to všechno dal dokupy sám jako kůl v plotně? Neříkej mi, že se brácha flákal a nezapojil se! Zdravím Honzíka, hehe.

Fotky jsem měl a text jsem uvařil ze vzpomínek. Spíš jsem řešil grafiku. Jenže grafika na tuhle knihu bych nezaplatil, navíc se spousta věcí měnila v průběhu, což grafici nemají rádi. Takže jsem to tam na drzo poslal sám. Prostě jsem se naučil v In Designu a udělal to kompletně na klíč. Na škole jsme lehce jeli i grafiku, takže snad tam nejsou úplný boty, ale výsledek nechám na každýho posouzení.

Samozřejmě mi se skenama fotek radil brácha Honza, profesionální grafik, a celou knihu ve finále zkontroloval Mejla Kukulský, kámoš a kytarista ze skupiny Vypsaná Fixa. Tímto jim děkuji, protože bez ochrannýho biče, kterej nade mnou drželi, bych to nedal.

Za kolik kačáků si bude možný tvoje dílo pořídit a v jakým vyjde nákladu?

Náklad upřesňujeme, nicméně jsme střízliví, protože to není kniha pro běžnýho čtenáře, ale jen pro toho, koho zajímá skateboarding. Proto taky pravděpodobně nebude ke koupi v normálních knihkupectvích, ale jen ve skateshopech a na jejich e-shopech. Cena by měla bejt do Kč 500,-.

Předpokládám, že proběhne i nějakej křest s nemalou kalbou. Tak kde, kdy, s kým a co tam budou točit?

Křest knížky je večer 15. června ve skateparku na Štvanici (odkaz na FB událost). Vybral jsem si tohle místo, protože je jedním z mejch domovů a dvacet let se pokládá za centrum českýho skateboardingu. Chci pořádnou kalbu a dělám proto všechno. Ne kvůli prodeji knihy, ale kvůli večírku samotnýmu. Protože dobrou párty a náladu udělaj lidi. Mým přáním je, aby se na jednom místě setkalo hodně lidí z hodně skejtovejch generací a užili si to. Mám potvrzenou účast od hvězd skateboardingu z osmdesátejch a devadesátejch let a zároveň bych tam strašně rád viděl Maxima Habance, Jirku Hronka a další kluky i holky, co jsou dnes na vrcholu. Součástí křtu bude i nějaký ježdění.

Ach jo, tak zas budu muset do Prahy, hehe. Mluvil si o lidech jako je Maxim Habanec a Jirka Hronek atd. Sleduješ hodně dnešní skate scénu nebo se radši zabejváš politikou a rozčiluješ se večer u TV Nova?

Novu a spol. pokládám za nebezpečnej shit, díky němuž degeneruje tenhle národ. Na některou politiku, či spíš politiky, nadávám, to je jasný. A současnou scénu sleduju tak, že mám v přátelích na fb spoustu kámošů, co postujou všechno, co je nový, takže přehled mám. Občas hledám, co se novýho odehrálo v bazénech, co dělá Pedro Barros a Curren Caples a samozřejmě Jaws. Nebaví mě Street League, spíš Tampa nebo nějakej punk.

Když se podíváš zpátky na svojí skate kariéru, tak si spokojenej, nebo si říkáš „ Sakra, že já sem tehdy neudělal tohle a tohle jinak?

Jako ve skejtu? No, já už si to moc nepamatuju, ale myslím si, že jsem tomu dal dost a hodně zažil, poznal mrtě kámošů a souvislostí, navíc se mi vyhejbaly zranění, takže ano, jsem vcelku spokojenej.

Jako skate fotografovi, ti muselo před objektivem projít kretény lidí. Kdo byl podle tebe ten největší nedoceněnej talent během trvání český skate scény a kdo naopak ty možnosti měl a vysral se na ně?

Velkou možnost prorazit měl Petr Beran, což byl blízkej kámoš, takže jsem viděl průběh. Byl mega talentovanej. Mezi lety 1990 – 1993 to tady dost táhnul a byl inspirací pro mraky lidí. A pak se na to, přesně jak říkáš, vysral. V tý knize je o něm kapitola. Stejně jako o Petru Löwym, kterej je legenda. Ale musím říct, že i z nový generace, co je teďka aktuální, znám případy, kdy na to talentovaný lidi serou a felej. Šance živit se tím jim uniká mezi prsty, tohle si musíš ujasnit v patnácti, v osmnácti a ve dvaceti bejt na špičce. A v pětadvaceti na vrcholu. Skejt je pro mladý a pružný lidi, málokdo u něj vydrží hodně dlouho a kdo je třeba po třicítce ve formě, je dost výjimkou.

A co se týče nedoceněnejch lidí, tak to trochu souvisí s tím, co jsem říkal. Prostě jezdíš pro sebe, pro svůj pocit, na pohodu a ocení tě parta. Takovejch lidí znám dost. Jezděj stejně dobře jako ti, co se tím živí a stačí jim to. Ale musej si kupovat věci a platit veškerý náklady, což, jak víme, není prdel, pokud jezdíš fest. Pokud ale jezdíš dobře a ještě si to natáčíš, věnuješ se sociálním sítím, víš, že je potřeba to zabíjet a bejt vidět, tak to kromě party ocení i sponzoři a v zimě bydlíš a skejtuješ v Malaze. Musíš samozřejmě jezdit první ligu, to je základní předpoklad.

Dost často zmiňuješ sociální sítě. Nemyslíš, že tahle sebranka typu FB a Instagram dost ubrala na cennosti fotek jako takových? Přeci jen fotka v časáku, v knížce nebo v rámu na zdi je úplně o něčem jiným. Tebe to jako fotografa nesere?

Nesere. A píšu o tom v knize. Možná i proto, že už nejsem fotograf. Já, abych mohl fotit, jsem kvůli tomu musel chodit do školy, učit se technologii, chemii, černo-bílej proces, protože fotky se vyráběly doma v komoře. Šlo ještě jaksi o řemeslo, kdy samotný focení byla jen půlka práce. Bylo to diametrálně odlišný ode dneška. Ale mě to vždycky neskutečně sralo. Bejt furt zavřenej ve tmě v komoře, upatlanej, rozleptaný prsty, platit za filmy a papíry, všechno zdlouhavý jak prase a s nejistým výsledkem. Mělo to jen kouzlo, nic jinýho, takže ti, kteří to dnes opěvujou, jsou prostě nadšenci, asi jako spisovatelé, co v současnosti nepíšou do compu, ale na klasickým psacím stroji. 

Respekt, ale dnes tohle odpadlo, takže fotku vidíš vteřinu po zmáčknutí spouště, poladíš jí přes nějaký filtry a okamžitě odpálíš, když chceš. Lidi se můžou věnovat jen focení. Fotit telefonem a upravit fotku umí každej. A sociální sítě jsou k tý prezentaci jako dělaný. Mě to baví a využívám to. I k týhle knize je Facebookovej profil a webový stránky (momentálně v procesu výroby, pozn.: Hank). Mimochodem je tam sekce VAŠE FOTOGRAFIE, kam můžou lidi dávat svoje starý fotky. Budu rád, když se toho chytnou, protože každej má doma nějaký fotky na památku, co třeba nikdo neviděl a ocenil by to.

Chápu, že sociální sítě k dnešní době patří, ale nemyslíš, že stejně jako TV Nova je to nebezpečnej shit? Já osobně když vidím, co tam jsou schopný ze sebe lidi veřejně vyblejt, tak mám trochu obavu kam až to bude směřovat.

Sociální sítě je naprosto novej a nevyzkoušenej komunikační prostředek, lidi v tom plavou a jsou schopný tam dávat neuvěřitelný sračky. Jsou jako sirky, dobrej sluha, ale zlej pán. Já osobně jsem díky sociálním sítím ztratil iluze o hodně kamarádech, zvlášť v poslední době, kdy je vyšponovaný téma uprchlíci. Na svým osobním profilu jsem nekompromisní, blokuju všechny, co sdílej a lajkujou Konvičky, Okamury, Brichty, Zemany a podobný myslitele, blokuju za nesmyslný hoaxy a slova jako „čmoudi, verbež, pakáž “, kterejma nás oblažuje naše neovlastenecká panslovanská liga. Taky  nechápu rodiče, který na sociální sítě cpou fotky dětí v domnění, že je to cool, přitom je to jen a  pouze nebezpečný. A dost se bojím, až moje dítě začne tyhle věci mít. Protože úchylků je tam plejáda.

Kdyby sis mohl vybrat bejt na 24 hodin v kůži jakýhokoliv člověka na světě, kdo by to byl? A neříkej Richard Krajčo nebo Miloš Zeman, to víme, že je tvůj sen.

Che, přesně. Ale kdybych si měl teď vybrat, chtěl bych bejt kytarista v Suicidal Tendencies. Kdysi jsem uměl všechny jejich riffy, tak bych si chtěl takhle zahrát. A vůbec by mi k tomu nevadila narvaná hala. A pak mejdan.

Co je podle tebe největší zlo na zeměkouli?

Frustrovaní nihilisti a sociopati, to je stálej stav, v současnosti komunisti, fašisti, rasisti, vychcánci a buranokrati.

Co bude dělat Matěj Homola za 20-30 let?

Bude někde v metru doprodávat za sníženou cenu knížku "Chci bejt jako oni".

Tak už tě nebudu trápit, ať máš taky čas připravovat knihu a na závěr máš prostor na klasickou děkovajdu. 

Chtěl bych poděkovat všem, který jsem na prkně potkal. Bylo jich mraky. I oni učinili můj život zajímavějším.

Díky za rozhovor a vidíme se na křtu!