Lucas Puig se rozvyprávěl o skejtování, surfování i o životě
Vydáno: 13.07.2020Lucas Puig patří k nejlepším technikům z Evropy, který se dokázal prosadit v dřívější době, jako jeden z mála Evropanů i ve Spojených státech, aniž by tam žil. Byl součástí přelomových videí, jako například Lakai Fully Flared, a v současné době má čerstvě další promodel u Adidas, dál odjíždí technické vraždy a mimo to je čerstvě tátou. Lucas se nyní rozpovídal v rozhovoru pro Jenkem o tom, jak se mu změnil život, o skejtování a surfování a my vám teď přinášíme překlad tohoto rozhovoru.
Text v původním znění na Jenkemmagu zde, redakčně upraven.
Tvůj životní styl poslední dobou vypadá hodně luxusně. Surfování, pláže, luxusní nábytek, …
Haha, no máme jen malý byt. Tady (v Biarritz) je to mnohem levnější než byty v Paříži. Jako pořád je to dost za nájem ve francouzském městě, ale všechno není jenom o penězích. Je to o vkusu, můžeš mít gauč za 1 000 dolarů, ale když bude červenej, každýmu se líbit nebude. Je to jednoduchý, mám rád dřevo, kytky a oceán. Upřímně, od doby, co jsem se přestěhoval na pláž, utratím mnohem míň než dřív. Jediný, co chci, je surfovat, skejtovat a trávit čas s mou rodinou. Na nic jinýho nemám čas. Ale je vtipný, jak to vnímáš jako nějakej zbohatlickej život.
No taky jsem viděl tvé fotky z Baham. Teď vypadáš, ještě jak jsi opálenej, jako bohatej beach boy z Itálie.
Hahahaha, jako jo, hodně surfuju, takže se přirozeně opálíš. Když chceš na Bahamy, tak to není tak drahý v porovnání s třeba dovolenou v New Yorku. Záleží, co preferuješ. Ve Francii chce spousta lidí do New Yorku, ale je to na každým. Já rozhodně radši letím na Bahamy. Koupím nejlevnější letenky do Miami, odtud jedu levně do Nassau a pak na další super ostrovy. Pak si pronajmu levný Airbnb a je to. Neutrácím za luxusní hotely.
Tys nikdy nebydlel v USA? Myslíš, že kdybys v nějaké době kariéry žil tady, tak že bys byl víc úspěšnej?
Ne, nejdýl jsem tam strávil v kuse dva měsíce. Upřímně si myslím, že kdybych se přestěhoval, tak že by mě naopak lidi tolik nebrali. Myslím si, že mě lidi mají rádi kvůli tomu, že jsem z Francie a reprezentuju francouzskou scénu. Ale pokud bych bydlel v Kalifornii a skejtoval bych na „sand gaps“, nikdo by o mě ani nezakopnul. Bylo by to stejný jako u všech – snažit se dostat do US a tam něco dokázat. Já jsem šťastnej, že jsem mohl skejtovat za Lakai a jezdit na tripy do států, ale pak se zase vrátit domů a jezdit s klukama z Evropy za Cliché. Myslím si, že takhle to bylo fajn v rovnováze.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Myslíš si, že by evropská skate scéna mohla být nezávislá na amerických firmách nebo skejtrech? Mohli byste mít něco jako třeba evropský Deluxe (Thunder, Spitfire, Real, …)?
Myslím, že to je o číslech. Máme tady míň skejtrů, míň lidí celkově. Takže ta scéna tady asi nemůže nikdy být taková, jako je u vás. Navíc, skateboarding vznikl u vás v 60. letech, takže tam je mnohem větší povědomí. Ve Francii lidi nad padesát vůbec nechápou skejtování. Ptají se mě na věci typu „čím se jako živíš“ a nechápou to. Myslím si, že starší generace to měla mnohem složitější. Třeba moji prarodiče, nemůžeš si před nima stěžovat, že nemůžeš do Mexika nebo nevím co. Oni museli makat, aby se dostali zpátky po druhé světové válce. Nemohli si říct, už mě to moc nebaví, asi rozjedu svůj byznys. V šestnácti začali pracovat a byli na stejné pozici celej život.
Zaslechl jsem, že ses vždycky staral o svou mámu, od doby, co ti začalo skejtování něco vydělávat. Je to pravda?
Jojo, přišlo mi to normální – po tom, co jsem začal dostávat výplatu. Naši nebyli nikdy bohatí, občas na tom byli líp někdy hůř. Takže jsem se naučil, jaký to je mít a nemít. Takže pak mi přišlo normální jim to vracet. Všichni můžem bejt vděční, že dostáváme zaplaceno za to, co nás baví.
To není v Americe asi úplně běžný. A je to od tebe skvělý!
Oni mi pomáhali celej život, tak teď pomáhám já jim. Myslím si, že pokud by kdokoliv viděl, že na tom jeho rodiče nejsou nejlíp a měl tu možnost, tak by jim pomáhal každej. Já to vnímám tak, že je to úplně normální.
Jakej jsi dostal největší šek za skejtování?
Asi když jsem se objevil v EA skate, to jsem dostal jednorázově 20 tisíc dolarů. To bylo asi deset let zpátky, takže to bylo asi to nejvíc, co jsem takhle naráz dostal. Na začátku jsem byl strašně nadšenej, že budu ve hře a vůbec jsem nepřemejšlel, kolik z toho bude peněz. EA mi pak řekli, že to bude 20k dolarů a já: „Cože, jako na jeden šek?“ Tak jsem to musel zanést do banky. Ale ve Francii musíš ještě zaplatit daně, takže to bylo ale o sedm tisíc dolarů míň. Ale když jsem zjistil, kolik vydělávají jiní lidi za rok, tak jsem byl s tímhle šekem spokojenej, haha.
A potom už jsi víc nedostal?
Nene, tohle bylo nejvíc, ale hlavně mě to taky motivovalo. Ani ne tak čistě kvůli penězům, ale dalo mi to sebejistotu. V šestnácti jsem přestal se školou, přestal jsem se vším. Takže když jsem pak dostal takovouhle částku, tak jsem byl nadšenej a nikdy bych tomu neveřil, že se mi to povede.
Když jsi začal jezdit v roce 2018 za Palace Skateboards, dostals i nějaký vyšší nabídky?
Upřímně, ne. Jsou nejlepší, což taky říkají, a je to pravda, haha. Nebudu lhát, chtěl jsem jezdit za nejlepší skate firmu a ještě mi dali tu nejlepší nabídku. Nepoptával jsem pak ani další firmy, protože jsem dostal to, co jsem chtěl.
Natočil jsi někdy trik, kterej jsi pak musel přetočit znova kvůli tomu, že jsi nebyl spokojenej se svým outfitem?
Ne, to vůbec. Někdo někdy říká: „Ty boty vypadají divně,“ ale já to nevnímám. Já akorát kouknu, jestli jsem trik odjel podle představ. A když jsem spokojenej s trikem a jak je to natočený, tak jsem s tím v pohodě.
Natočil jsi někdy trik v tvejch krátkejch kraťasech a vypadl ti d*ck?
Ne, nikdy jsem nešel nad ten bod, víš jak, haha. Nemůžeš mít tak krátký kraťase. Já si taky občas říkám, když vidím někoho v takhle krátkejch kraťasech, „Heeej, to už je moc, tady mi chce někdo ukázat všechno.“ Ale všechny moje kraťasy jsou akorát nad kolena, abych se mohl v klidu pokrčit, ale abych neukázal nic navíc.
Udržuješ se nějak ve formě, abys mohl pořád skejtovat? Třeba cvičení, strava nebo nějaké protahování?
Hodně jezdím na surfu, takže hodně chodím po pláži a jsem v oceánu, to mi dost pomáhá s kolenem a svaly. Podle mě je potřeba udržovat tělo aktivní, jak vypadnu z tempa, tak mě začne všechno bolet. Když chvíli neskejtuju nebo během dvou týdnu ani nesurfuju, tak je fakt těžký se do toho zase dostat. Je to o svalové paměti, koukni na Jeremieho Daclina (zakladatel Cliché), tomu je padesát, skejtuje každej den a nemá žádný problémy.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Je někdy den, kdy nemůže Lucas Puig odjet kickfip?
Haha, možná ne na první nebo na druhej, ale určitě později padne. Mám dny, kdy to moc nejde. Jako odjedu ho, ale nemám ten správnej feeling a kontrolu. A naopak mám dny, kdy ho nezkazím nikdy. Je to divný. Někdy to je v hlavě, když o tom moc přemýšlíš, pak se to začne ještě horšit. A to si říkáš jenom: „Co to sakra je, vždyť to dělám víc jak dvacet let?“ Někdy to je fakt těžký se do toho dostat.
Máš nějakej part, kterej vnímáš jako vrchol tvý kariéry?
Pocitově to je asi part z Bon Apetit. Bylo to přirozený, vyšlo to ven, byl to můj první part a mám na to období spoustu skvělých vzpomínek. Ale po fyzický stránce teď cejtím, že mám nad nějakýma trikama větší kontrolu. Předtím to byl jenom pokus za pokusem, ale teď mám větší kontrolu. Říká se, že když makáš, tak se posuneš v každým věku. Třeba kdybych dělal furt switch fs heel, budu v nich nejlepší, ale jak je přestanu dělat, tak o ně zase přijdu.
Když koukám na tvoje záběry z mládí, tak mi přijde cool, jak jsi byl přirozenej. Na těch záběrech je vidět, jak bylo všechno spontánní.
Jo, ono to dává smysl. Když uděláš první triky – flip, pak flip bs tail, pak natočíš flip bs nogr – první, kterej odjedeš. Tak to i vypadá přirozeně. Většina toho byla natočená, takže spoustu triků z videí jsem dal poprvý hned na kameru.
Tys byl docela talent, ne? Bylo to pro tebe jednoduchý?
Jo, ale taky to chvilu zabralo. Skejtování nebyl můj první sport, předtím jsem hrál fotbal, ragby, zkusil jsem hokej i kolečkový brusle. Pak jsem vyzkoušel skejt a hned jsem věděl, že to je nejlepší a chci se naučit kickflip. Potom jsem zjistil, že je potřeba se toho naučit víc, ale jsem fakt šťastnej, že jsem našel skejt a vydržel jsem u toho. Je to to nejlepší, co se mohlo stát hyperaktivnímu děcku.
Když začínals jezdit na bruslích, dělals grindy na railech ze schodů?
Na railech ne, ale na patnících jo. Ale to mi bylo míň jak deset, pak jsem začal se skejtem a už jsem na ně nikdy nevlezl.
Vnímáš nějaký mladší skejtry, kteří tě za poslední dobu fakt baví?
Určitě Zach a Lil Dre, ti mě fakt baví. Zach Saraceno – je mladej a už má strašnej přehled a kontrolu nad skejtem. Hlavně jeho flipy a ten switch flip?! A k tomu má super styl. Jo a ještě Vincent Touz, ten má super repertoár triků.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Co máš rád na Americe?
Nejradši mám asi, jak jsou na sebe všichni příjemní a pozitivní, i když to je falešný. Když si jdu koupit chleba a někdo se na mě usměje, tak mi je úplně jedno, jestli to je, nebo není hraný. Udělá mi to radost. Když jsem v LA nebo NY, lidi jsou otevření a mluví na sebe. Oproti tomu, když pozdravím u nás kámoše, tak to vnímají, jako že po nich budu něco chtít.
A co by se mělo v Americe naopak zlepšit?
Mohli by více pomáhat obyvatelům – jako zdravotní pojištění, školy a podpora starých lidí. Tohle je potřeba. Kdyby i chudí dostali základní podporu, aby neumírali sami, chudí a smutní. Ve Francii má nárok na ošetření každej, i když je chudej. Tady je to více rovnější pro všechny, nenechají tě tady umřít jenom kvůli tomu, že nemáš pojistku. To samý, když se zraníš, když potřebuješ na operaci a nemáš extra peníze, tak neznamená, že budeš mít následky do konce života. Nemusíš mít bohatý rodiče, aby tě zoperovali a měls šanci dál být pro skejtr.
Jak se změnil tvůj náhled na život, když už jsi rok tátou?
Asi pohled na vnímání času. Když nemáš dítě, tak nevidíš, jak všechno utíká. Pokud se ti nedaří, tak se ti jeden měsíc táhne, ale pak máš další měsíce, které ti proběhnou mezi prsty. Když vidíš vyrůstat dítě, za rok vyroste z malýho miminka, teď chodí a volá na mě „skate“. To si potom uvědomíš, jak to utíká a že už to znova nezažiješ. Proto si musíš všeho vážit a užívat každou chvilku.
