Lizard King o natáčení a střízlivosti
Vydáno: 22.06.2018Na respektovaným německým webu SOLO skate mag se před pár dny objevilo interview s jedním z nejvíc ikonickejch skejtrů, s Lizardem Kingem. Jelikož je Lizard všemi oblíbenej a během posledních pár let se u něj mnohý změnilo, řekli jsme si, že by byla škoda se o tenhle rozhovor nepodělit i s našima čtenářema.
Text: Stefan Swinghammer
Foto: Stefan Swinghammer
Překlad: mutecrap
Se Supra týmem navštívil před pár týdny Lizard King na pár dní Berlín. Byli tady natáčet berlínskej edit a při tý příležitosti chtěl Lizard rovnou dotočit pár posledních triků pro nadcházející Deathwish part. Sedli jsme si na chvíli a pohovořili o tom, jak mu jde točení partu a jaký to je, dělat to střízlivej.
Jaký jsou tvoje nejoblíbenější spoty a co si celkově myslíš o měste?
Tak hlavně to nejsou Spojený státy (smích). Myslím tím, že všechno je tady nový a zajímavý. Všechno jinak vypadá, má to jiný vibrace, a to tě udržuje neustále nabuzenýho a plnýho energie.
Máš nějaký nový nápady na triky?
Spoty jsou krapet jiný. V Kalifornii je všecko moc krásný, hladký a perfektní, prostě jako skatepark. Potom přijedeš sem a všechno je hrubý. Když sleduješ video, který bylo kompletně natočený v Kalifornii, je to krapet nudný. Ale když sleduješ video, ve kterým jsou různý místa, je to víc zábavný a víc, jakoby exotický.
Než jsi sem vyrazil, měl jsi triky už dopředu vymyšlený?
Jeden nebo dva, zbytek bude asi cokoliv. Máme tu pár lidí, se kterýma se známe a ty nás tady provedou a ukážou nám pár spotů.
Natáčíte edit pro Supra, je to tak?
Jo, jo. Já dělám ještě navíc na Deathwish partu, kterej už brzo vyjde. Takže tu mám takovej bojovej úkol a pokouším se to dotočit.
Kdy by měl ten part vyjít?
Někdy koncem měsíce tipuju. Já to točím stylem, že někdy jo a někdy zase ne. Mám zájem, nemám zájem, mám zájem, nemám zájem…
Bude to full lenght?
Ne, jenom já a Jon Dickson. Deathwish to dělá stylem, že v prvním díle měl part Jamie Foy společně a Jake Hayes a teď to budu já a Jon. A myslím, že dneska už nikdo nenatáčí full lenght videa, je to šílený.
Proč ztrácíš zájem a jak ho potom zase naháníš zpátky?
Natáčet part je takový psychický mučení. Navíc mám teď dítě a spoustu věcí na starosti. Takže skateboarding je pro mě takový jednou nahoru, jednou dolů. Samozřejmě chci skejtovat a natáčet pořád, ale nemůžu tomu věnovat všechen čas. Jestli není někde kolem někdo, kdo by natáčel, tak jdu prostě jen tak jezdit a užívat si to. Skateboarding je něco jako horská dráha. Zkoušíš dělat různý věci a to funguje, ale jenom chvíli, pak narazíš na zeď. Pak zkoušíš ty svý nejtěžší věci a jenom padáš. Je to celkem tvrdej emoční trénink. A pak si jednoho dne řekneš „seru na to, dám si na chvíli voraz“. A potom už si jenom užíváš skejt s kamarádama.
Jak vypadá tvůj život, když jsi doma?
Vstanu, udělám svojí dceři snídani, hodím ji do školy, pak jedu za klukama z Baker, pár hodim skejtujeme, pak dceru vyzvednu a jsme spolu. Život je mnohem příjemnější, než býval. Je to fajn, jsem opravdu rád otcem. Je to vlastně asi moje nejoblíbenější činnost v životě. Občas to teda koliduje s mým skejtováním.
Co děláš jinýho kromě skateboardingu?
Když jsem doma, mám rád lezení po skalách. Jezdím na kole apod. Lezení je zábava. Dává to dokonce i větší jiskru mýmu ježdění. Je to takovej druh koníčku, která tě zábavnou formou uvolní. Mám rád být venku a dělat, co si zamanu, ne bejt zavřenej v baráku.
Už nějakou dobu jsi kompletní abstinent viď.
Skoro tři roky.
Takže to znamená, že si nedáš ani pivo?
Nic, jedu si jen střízlivej život a je to fajn.
Co tě vedlo k tomuhle rozhodnutí?
Popravdě ani nevím. Mám strašně moc zodpovědnosti. Party už skončila. A díky fungování mýho mozku jsem člověk stylu buď všechno nebo nic. Když jdu jezdit, tak prostě jezdím. Když lezu po skalách, dávám do toho všechno a když jsem pil, pil jsem kurva tak, jak jsem jenom mohl a na to už nemám teď vůbec čas. A hlavně jsem byl šílenej, když se pilo, takže myslím, že je dobře, že jsem přestal.
Bylo to ze dne na den?
Jo, vstal jsem a řekl jsem si, že už to prostě nemůžu dál dělat. Šel jsem na nějakou šílenou metalovou show, chlastal, co šlo, dal si nějaký drogy a když jsem se probudil, ležel jsem v nějakým podělaným křoví kousek od baráku mýho kámoše a neměl vůbec ponětí, kde jsem a co tam dělám. Potom jsem došel do kámošovýho domu a nikdy už se nenapil.
Bylo to těžký?
Ne, bylo to snadný. Už prostě nechci dělat tyhle blbosti dál. Všechno je teď fajn. Myslím, že jiný lidi můžou mít větší problém přestat pít než já. Pro mě to bylo prostě, mám dítě a spoustu věcí k dělání. Nejsme spolu s matkou mojí dcery. Měli jsme dost komplikací a celý se to obrátilo k horšímu a nebyla to sranda a já se snažil vyřešit něco, co nemělo řešení. Takže jsem pařil ještě víc než dřív, a to moje problémy nevyřešilo, ba naopak ještě víc zhoršilo. Potom jsem se jednou probral a řekl jsem si, že už nikdy víc.
Jako když paříš moc a najednou všechno vidíš.
Přesně. Šel jsem do všech věcí, do kterých šlo jít. Pořád do nich teda jdu a občas si myslím, že by to mohla bejt legrace, ale nakonec je to jenom hromada sraček. Nevím, ale nemyslím si, že budu pít znova. Takhle je prostě fajn. Srát na to. Každej jednou dojde v životě do bodu, kdy se změní.
To se stalo většině kluků z Baker.
Jo, přesně tak. Učil jsem se od těch nejlepších. Jestli to funguje u některejch z nich, musí to zaručeně fungovat i u někoho, jako jsem já, protože jsme si veskrze podobný.
Zlepšil se nějak tvůj skateboarding od tý doby, co nepiješ?
Zlepšil se o dost. Nikdy nemívám kocoviny, takže když vstanu, cejtim se sakra dobře. Opravdu to znamenalo velkou změnu. Můj mozek je pořád funkční a připravenej myslet a já mám pořád na paměti věci, který mám udělat. Dřív mě nezajímalo nic, pivo za pivem, triky za trikama. Navíc, když jsem vrátil něco super hustýho, byl jsem ze slavení dva tejdny v čudu.
Jak vypadá život na tour teď a jak pro srovnání vypadal před deseti lety?
Všichni zkrotli, takže to dělá celou tour snesitelnější. Deset let zpátky jsem lil celej den, každej den a o nic jsem se nestaral. Jezdil jsem a pokaždý jsem byl připravenej se odvázat. Myslím, že teď se mnohem víc soustředím na to, dělat svou práci. Ne, že bych to nedělal nikdy, ale teď jsem tomu mnohem víc oddanej.
Není to náročný prochlastat celou tour?
Zvykneš si na to. Není to jako bys do sebe klopil piva, popíjíš celej den a do toho skejtuješ, takže vlastně všechno průběžně potíš ven.
Myslím, že se celá scéna změní ruku v ruce s věcma, jako je Olympiáda.
Jo, ale to není skateboarding, je to sračka. Olympiáda je blbost.
To každopádně, ale kluci, který jezděj tyhle druhy závodů, tak ty nesměj kouřit trávu apod. A to je to, co myslím, že ovlivní další lidi.
Možná, pokud půjde o závodnický skejtry, ale jestli to budou opravdový skejtři, lidi jako my, nemyslím si, že by je to nijak ovlivnilo. Hlavně vždycky, když nějakej takovej závod skončí, tak všichni ty týpci jdou dělat jednu věc a tou je party, takže netuším, jak to celý funguje. Pít totiž můžeš, protože alkohol je legální.
Ale nemůžeš závodit nalitej, to povolený není a kouřít tráva se taky nesmí. Takže ty vlastně můžeš teď už taky závodit.
Jo, přežil jsem toho fakt dost. O tomhle jsem nikdy nijak neuvažoval. To by bylo divný. Jsem sám zvědavej, kdo se podvolí a kdo ne.
Co je novýho v Supra? Na čem teďka děláš? Událo se u vás celkem dost změn.
Měli jsme na chvíli takovej menší zádrhel. Byla tam špatná spolupráce s několika šéfama. Věci se začínaly nějak bortit a nikdo nevěděl, co dotyčný dělají. Myslím, že Supra dělá kvalitní zboží, ale na chvíli jsme vypadli z kola. Když se podíváš na nový věci, všechno vypadá dobře a je to i dobře vyrobeno. Nejezdili jsme ani moc na tripy a ani jsme nedělali moc věcí kolem. Ale teď už zase na tripy jezdíme a já cítím, že se všechno vrací zpátky.
Takže je dost věcí, který půjdou ven v roce 2018?
Jo, máme pár dobrejch bot. Spencer (Hamilton) má botu, která půjde ven, Jim (Greco) má botu, která taky půjde ven a i já mám botu, která půjde ven. Už to vypadalo, že je hotová, ale nelíbilo se mi na ni pár věcí, takže jsme se dohodli, že to trochu zbrzdíme na další sezonu, takže nevyjde dřív, než v roce 2019. Srát na to, protože se myslím, že by se nemělo chodit ven s věcma, ze kterejch prostě nejsi odvázanej.
Jak bude tvoje bota vypadat?
Jezdím ve Slip-On, který jsme měli vždycky. Mám rád, když si nazuješ Slip-On a oni pěkně přilnou k noze a nehýbou se nijak. Takže jsem chtěl, aby moje bota měla Slip-On přilnavej vnitřek, ale zároveň, aby vypadal fajnově, jako klasický boty s tkaničkama. Bude mít i míň panelů, takže vlastně zároveň i míň možností se ničit a tím pádem i dýl vydrží. Ta bota je prostě skejtová bota. Chtěl jsem, aby vypadala jednoduše, pohodově a prostě úžasně. Akorát jsme se museli vrátit zpátky k rýsovacímu prknu. Boty se musej odzkoušet, aby se zjistilo, jestli fungujou nebo ne a podle mě nefungovaly (smích). Je mi líto designérů.
Takže jsi byl zasvěcenej hodně do procesu designování?
Jo, je to zábava. Ukážou ti botu, koukáš se na ní, je hrubá a hnusná. Ale nemusíš se ničeho bát, trošku s tím začachrujou a věc, která z toho vzejde už vypadá mnohem víc jako bota. No a u třetího nebo čtvrtýho vzorku si říkáš, jooo, to vypadá skvěle. Tohle bude moje čtvrtá bota. Když jsem dělal na svý první botě, nebyl jsem do toho nijak zapojenej. U druhý už jsem s designérama spolupracoval. Třetí bota se moc nepovedla a nebyla moc dobře udělaná. A to je právě to, proč chci do týhle boty vložit jak svůj čas, tak i srdíčko a duši. Opravdu chci vyjádřit, kdo jsem jako skejtr a co mám rád.
Ty jsi vždycky dělal velký věci. Není těžký skejtovat tímhle stylem, když už jsi starší?
To je tak trochu můj úděl. Otlučenej jsem vždycky rychle. Když ti bylo kolem dvaceti, mohl jsi skákat pořád. V dnešní době už musím bejt trochu vybíravej. Včera jsem ani neskákal nijak velký věci. Jezdil jsem lajnu na jednom spotu s hranama a trvalo mi to asi čtyři hodiny a když jsem se dneska ráno probudil, cejtil jsem se hrozně. Je teda fakt, že mě to opotřebovává mnohem víc.
Přemejšlel jsi někdy nad tím, že bys změnil svý ježdění?
Pro mě je to hlavně zábava, mám rád ježdění na hranách a postupně se na nich vyježďovat, ale zároveň mám taky rád se z něčeho pořádně proletět, zariskovat a možná se i pořádně rozbít. To je přesně to, jak jsem už říkal, jak skejtuju. Takže musím najít nějakej zlatej střed. Občas si i myslím, že když skejtuju na hranách, že je to přiblblý a už nudný. Ale pak přijde chvíle, kdy vrátím novej trik, třeba jako kickflip tailslide kickflip out a to je pro mě něco, jako další level a značnej mentální posun. Raději bych teda zkoušel dělat kickflip z osmnáci a na to začínám pomalu pracovat.
Deathwish part two - Lizard King a Jon Dickson
