Johnny Layton: "Užívám si skateboarding na maximum a vzpomínám na dny, kdy jsem nonstop skejtoval, protože teď spíš nonstop pracuju"

Vydáno: 14.07.2016

PRO skateboarding je nelítostný a to poznal i Johnny Layton. Poměrně velké jméno a hodně očekávaný profil ve Vans videu. Najednou se ale po něm slehla zem a Johnny zmizel z PRO ranků svých sponzorů. Co se stalo s jeho záběry a co teď Johnny dělá zjistíte z přeloženého rozhovoru ve spolupráci s Jenkem magem.

 

Jak se vede, kámo? Už nějakou dobu jsme o tobě neslyšeli. Co jsi poslední měsíce dělal?

Nó, poslední měsíce pracuju pro Vans, dělám pro ně akce, proma atd. Jsem otec, manžel a nakonec se snažím skejtovat co nejvíc to jde.

 

Jak často se teď dostaneš na skejta?

Není den, kdy bych na skejt aspoň nestoupl, protože máme ve Vans kanclech mini rampu, takže si během oběda vždycky najdu pár minut na to se v ní projet. Většinou ale skejtuju s fellákama, třeba v pátky občas končím dřív, tak to jde. O víkendu se snažím aspoň jeden den strávit na streetu a natočit nějaký záběr.

 

Každý čekal na tvůj profil ve Vans videu Propeller. Co se stalo?

Točil jsem pro Propeller nonstop, ať už doma, nebo na tour. Ale zhruba rok a půl před vydáním videa mě přestali brát na tour a začalo mě to znepokojovat. Moc jsem to ale neřešil, protože mi přišlo, že mám hodně záběrů. Ale asi jim moje záběry nepřišly dost husté na to, aby byly ve videu, takže půl roku před jeho vydáním si mě zavolali a řekli mi, že mi vypršela smlouva a nebudu ve videu.

Udělali to ale profesionálně a chápu, že business je business. Dávali mi ještě 6 měsíců plat, abych měl dost času na to poohlédnout se po něčem dalším. Kdybych chtěl přejít k jiné značce, nebo začít pracovat, tak byli ochotni mi dát všechny mé záběry. Greg Hunt mi pak dal harddisk se všemi mými záběry a bylo jim opravdu líto, jak se to všechno stalo, ale tak už to bohužel je.

 

 

Jezdil si pořád v té době za Toy Machine?

Tohle je psycho! Takže, skončil jsem u Vans a dva dny na to se mi ozvali z Toy Machine. Volal mi Ed Templeton, že si musíme promluvit. Už nějakou dobu předtím mě varoval Mike Sinclair (Toy Machine Team manažer), že jestli toho nezačnu dělat víc, tak končím. Ale šlo o Toy Machine, kde jsme všichni jedna rodina, dobří felláci a jezdil jsem za ně už tak dlouho, že jsem tomu nechtěl uvěřit.

Když jsem si pak ale sedl s Edem a Toy Machine kameramanem Kevinem Barnettem, tak mi řekli, že mají krizi s budgetem a já toho nedělám dost. Neměl jsem žádné fotky v časácích, ani dost záběrů, takže jsem skončil.

Ani se ale nedivím, protože mají v teamu plno zabijáků. Blake Carpenter se stal Pro a to samé chystali pro Jeremyho Leabrese, takže jsem více méně uvolnil místo mladším zabijákům, kteří toho produkují mnohonásobně víc.

 

Kde jsi teda použil všechny záběry? V Berrics partu, který vyšel nedávno?

Jo, říkal jsem si, srát na to, prostě si to sestříhám sám a hodím třeba na YouTube. Chtěl jsem to hlavně vydat, aby si lidi nemysleli, že jsem ňouma, co ani nedokáže natočit profil do videa. Když to pak vyšlo na Berrics, lidi byli nadšení. Názorů bylo plno, ale nakonec z toho všeho nejvíc vyplývalo to, že tohle byl můj nejlepší part, tak to mě zabilo.

 

 

Ozvali se ti od té doby nějaké firmy?

Nedávno jsem dostal skejty od Welcome. Byli rádi, že mi můžou poslat skejty a já jsem za to moc vděčný, ale jinak za ně nejezdím. Když potřebuju skate, nebo cokoliv jiného, tak si to umím sehnat, ale co mě nejvíc mrzí, že už nejsem součástí žádného teamu jako třeba Toy Machine. Klidně ať mi neplatí, skejtoval bych za ně jen z lásky k Edovi a k značce.

 

Myslíš, že ses zasekl a nedělal svou práci pořádně?

Mrkni se na můj poslední profil a můžeš posoudit sám. Moje žena byla těhotná, tak jsem se posledních devět měsíců věnoval hlavně jí a neskejtoval tolik. Chtěl jsem být dobrým manželem a otcem, takže jim asi přišlo, že za tu dobu má produktivita klesla. Záběry ale mluví za vše, a když na to koukneš, tak vidíš, že jsem neseděl doma na prdeli. Fotky jsem měl taky, ale nikam se nedostaly. A pořád mám plno záběrů, které nikdo neviděl. Asi to brzy vyšlu do světa. Skateboarding je nelítostný! Vtáhne tě, vezme na úžasná místa, dělá pro tebe úžasné věci a pak tě zase vyplivne ven kdykoliv se mu zachce, nebo kdykoliv o tom někdo vlivný rozhodne.

 

 

Pracuješ teď pro Vans. Co tam děláš?

Když mi skončila má Pro smlouva u Vans, ozval se mi team Steve Van Dorena. Měli pro mě práci a přišlo jim, že bych se na ní hodil. Vzali mě do party a jsem součástí teamu, který pořádá a stará se o různé akce a promo věci s Van Dorenem a Chopper Davem.

Bylo to buď vzít tuhle práci, nebo jít jezdit za nějaké skejty, nebo boty, jestli by mě teda vůbec někde vzali. Dostával bych zase 2-5 let plat a pak by to bylo zase to samé znovu. Tak jsem to zkusil a vrátil se k tomu, kvůli čemu jsem začal skejtovat, dělat normální práci, která se stále motá kolem skateboardingu a můžu tak živit svou rodinu, aniž bych byl ve stresu z toho, jak dlouho ještě budu Pro skater.

Od mých 18 let až někde rok zpátky byl pro mě skateboarding vším. Vyšel jsem střední, ale nešel na výšku. Neměl jsem žádný náhradní plán co dělat po skateboardingu. Teď mám ale práci, která je stabilní, plat mi chodí pravidelně a pořád to je skateboarding. Neznám žádnou firmu, která by měla ve svém teamu profíka, kterého by 6 měsíců po vyhození z teamu najala do své firmy jako zaměstnance.

Měl jsem štěstí, že jsem takhle dopadl, mohlo by to být mnohem horší. Jsem rád, že jde pořád o skateboarding. Užívám si ho na maximum a vzpomínám na dny, kdy jsem nonstop skejtoval, protože teď spíš nonstop pracuju.

 

Skejtuješ pořád na stejném levelu? Nebo píšou ti lidi, jestli pořád jezdíš?

Hodně lidí mi píše ať jdu jezdit, ale vypadalo by to asi tak, že na cestě domů z práce bych se mohl na 30 minut stavit v Cherry parku a pak bych si zase mohl hrát na otce a manžela, který se ujišťuje, že jsou všechny účty zaplacené.

A nebo bych mohl udělat ss 360flip z čehokoliv. Když občas přijdu do skateparku, nebo na nějaký spot, lidi mě poznávají, což je psycho. Mučí mě, když pracuju ve skateboardingu a pořád jezdím na stejném levelu. Nejhorší je, když pořádáš nějakou skate akci, kde se musíš starat, jestli je všechno v pohodě a jde podle plánu a přitom jediné, co bys chtěl dělat, je tam skejtovat. Pořád jsem v srdci 100% skater a asi bych zešílel, kdybych si aspoň jednou za den nestoupl na skate.

 

 

Ve tvém Berrics partu sis dal hrozně na prdel. Jak to dopadlo?

Rozsekl jsem si prdel, ale ne tak moc, že bych to musel šít. Dopadl jsem přímo na prdel a kostrč, ale naštěstí jsem minul péro s koulema. Vtipné je, že jsem to pokus předtím odjel, ale chtěl jsem to dát ještě jednou. Špatně jsem se odrazil a sedl si přímo na konec railu, až jsem se z toho posral.

Běžel jsem hned dál, protože jsem nevěděl, co se děje a nechtěl jsem, ať to někdo točí. Za rohem jsem si sundal gatě, abych se ujistil, že je vše v pohodě a nebudu muset do konce života srát do pytlíku.

Sundal jsem triko, vytřel si s ním prdel a bylo to nějaké zeleno-červené. Vypadalo to fakt blbě, prostě hodně krve a nějaké zelené sračky. Tak volám na Dana Lu a Gilberta, ať se jdou mrknout, jestli krvácím a naštěstí jsem byl v pohodě. Na hotelu jsem si pak dal sprchu a díval se na sebe v zrcadle, kde všechno vypadalo v pohodě.

Doma jsem si pak zašel za svým doktorem, který mi strčil prst přímo do prdele, aby zjistil, jestli jsem si něco zlomil. Nechápal, jak jsem to udělal, ale říkal, že jsem měl mega štěstí. Nic jsem si nezlomil, ani neroztrhl, ale prý jsem si mohl přetrhnout močovod. Nechápal, jak jsem mohl odejít jen s posranýma kalhotama. Takže jsem si akorát nalomil kostrč a musel sedět na kolcu dobré tři měsíce.

 

Posral ses od té doby někdy?

Když jsem pak šel poprvé do Cherry parku, tak jsem dělal 360flip, padám na zem a myslel jsem, že se poseru. Bál jsem se, ale naštěstí jsem se neposral, akorát mě bolela kostrč.

Chvilku to trvalo, než jsem si zvykl zase padat, aniž bych se bál, že se poseru. Byl to celkem traumatický zážitek, dal jsem si fakt hrozně na prdel, ale všechno je už v pohodě. Díky bohu nemusím po zbytek života srát do pytlíku.

 

 

Můžeš být taky vděčný, že díky své práci v kanceláři už se nemusíš tak rozbíjet.

V tomhle jsem trochu masochista, takže je mi jedno, že si dám hroznou, když ten trik pak odjedu. Patří to k tomu. Dáš si hroznou, bolí to, ale když to pak odjedeš, tak je to ten nejlepší pocit na světě.

 

To zní, jako by ti pořád chybělo, že už nejsi profík.

Jsem rád, že jsem teď tam, kde jsem. Ale na druhou stranu je ve mě pořád ten skater. To, že už nejsem profík, neznamená, že už tak neskejtuju. Pořád chci točit profily, ale už na to nemám tolik času. Hrozně mě to ubíjí, ale snažím se už nemyslet na svou 10 letou kariéru Pro skatera. Je ale těžké na to zapomenout...

 

Johnnyho bonusový part:

 

Text: Ian Michna