Jake Donnelly na výslechu

Ve spolupráci s Jenkem magazínem vám přinášíme překlad exkluzivního rozhovoru Iana Michny s Jakem Donnellym těsně před tím, než se stal profíkem. Řeč přijde na duchy v Buffalu, job na benzínce, balení cigár, hulení trávy a profesionální skateboarding na Street League. Nebo taky na to, jaký to je, když váš dobrej kámoš, s nímž jste na skejtu vyrůstali, dostane rakovinu mozku.

Jake je tak trochu tvrdohlavej a na první pohled nepřístupnej, ale ve skutečnosti má dobrý srdce. Je jako někdo, koho byste chtěli mít při sobě, když se ztratíte v divočině nebo ztroskotáte na pustým ostrově. Přirozenej atlet zručnej v lovu a rybaření. To jsou Jakeovi přednosti, který mladší skejtři odkojený Instagramem a Facebookem rozhodně nemají.

Vyrůstal v Buffalu. Život ve státě New York pro něj znamená přečkávání super dlouhých a tvrdých zim, rozkládající se skate spoty a pár použitelných skateparků – v podstatě opak Kalifornie. Možná toho o Jakeovi moc nevíte, ale dejte tomu pár měsíců, o něco víc klipů na webu s rapem a pak budete lehce přiožralí na barový židličce hulákat: „Já vám to říkal!“

Věděl jsi, že tě Sex.com zvolil jako SOTY 2012?
Můj bože, jo.

Měl jsi radost?
Jim Thiebaud (pozn. red. – bývalý profík aktivní především v 80. letech, dnes člověk ve vedení distribuce DLXSF, která má pod palcem mimo jiný Real skateboards a Antihero) mi poslal tu fotku, když se to dozvěděl. Sex.com použili starou titulku Thrasheru Briana Andersona, kde sedí s doutníkem a kolem něj je ten kouř a všechno, pamatuješ si na to, ne? Zaměnili jeho hlavu s mou a udělali z toho sex.com skater of the year. Bylo to šílený. Říkal sem si, o co tady kurva jde.

Děláš si někdy srandu z Jima Thiebauda, protože pořád čte komiksy?
Ne, spíš z jeho koťat. Miluje kočky. Nevím, jak to s nima má. Viděl jsi někdy jeho Instagram? Nebo stránky Real? Není toho moc, co na Jimovi nenávidět, tak si prostě musíš vybrat ty malý kočky.

U vás doma v Buffalu máte pár pěkně starejch a rozkládajících se budov. Viděl jsi tam někdy duchy?
Nikdy sem tam neviděl nic nadpřirozenýho. Ale máme tam hřbitov jménem Goodleberg. Kdysi tam býval chlápek, co dělal ilegální potraty, topil děcka v rybníku a nakonec se tam sám oběsil. Mí kámoši Marcus a JP tam byli jednou v noci a snažili se dostat do auta. Měli s sebou digitální foťák, a tak blesk používali jako světlo. Prostě blikali jednu fotku za druhou, aby zjistili, kde zaparkovali. Nefunguje tam telefon a v noci je tam taková tma, skoro jako bys byl pod vodou.

Nakonec se domů dostali, ale jak si prohlíželi ty fotky, narazili na jeden snímek, kde bylo jejich auto, a na předním sedadle seděl duch a za ním další. Je to vidět z těch fotek, máš z toho husí kůži. V jejich autě sedí nějací lidi.

Sakra, tak to je nejdivnější věc, co jsem kdy slyšel.
Je to divný. Takovejch historek je odsud spoustu, jako že se lidi vracejí do auta a na skle mají dětský otisky prstů. Ten hřbitov je vyhodnocenej jako nejstrašidelnější místo ve Spojenejch státech. Máme tam taky vlakový nádraží, jedno z nejstrašidelnějších.

Čím jste si jako děti krátili čas v Buffalu?
Když jsme byli opravdu malí, měli jsme takovou streetovou partu a inscenovali jsme bitky. Bylo nás asi deset a jakože jsme mlátili toho nejslabšího. Jen tak ležel na ulici a čekali jsme, dokud někdo nepřijede. Auto nás vždycky vystrašilo, zdrhali jsme do lesa a ujížděli co nejrychleji na kolech. Neměli jsme nic na práci. Udělali bychom cokoliv pro trochu pozornosti.

Jako jeden z mála americkejch AM a PRO skejtrů jsi dělal opravdovou práci. Jaký jsou nejhorší joby, kde jsi kdy byl zaměstnanej?
Na benzínce to stála za hovno. Zimy jsou u nás docela vostrý a já tam stál celej den. Dýška byly ale dobrý.

Kolik jsi měl na hodinu?
Asi sedm dolarů. O Vánocích dávali lidi dýška ještě větší, ale stejně to bylo na hovno.

Slyšel jsem, žes taky balil cigarety.
Jo, na tom samým místě, v indiánský rezervaci. Vlastně to bylo moje povýšení. Vytáhl jsem se z benziňáka na baliče cigár. Vevnitř jsi mohl kouřit i při práci, což pro mě ve finále nebylo tak dobrý, protože od tý doby kouřím i cigára. Ty vole nikdy víc!

Řekni mi víc o tý příhodě s vampýrem. Jak na tebe skočil na záchodech…
To nebyl vampýr, ale ten týpek, co s ním byl v kontaktu, hehe. Seděl jsem v Buffalu v baru, jdu takhle na záchod a tam je parta lidí a tancujou. Chtěl jsem se otočit, ale nějak jsem se octnul přímo tam. Mezi tím, co si močím do pisoáru, na mě čumí nějakej divnej chlápek. Měl takový ty nasazovací zuby. Podíval jsem se na něj a říkám: „Co čumíš?“ Najednou ze strany dostávám pěstí do hlavy, padám na zem, ptáka venku a mlátěj mě do hlavy dva frajeři. Ani nevim, jestli mě chtěli okrást. Tak se konečně sbírám a v mrákotách se koukám do zrcadla, jak mi krvácí ksicht. Z nosu a rtu mi tekla krev a nešlo to zastavit. Celý záchody byly od krve. Chtěl jsem je najít, možná bych je přetáhl lahváčem přes hlavu. Netušim. Vycházím ven, moje holka se na mě podívá a skoro omdlí. Šílí a já se snažím najít toho týpka. Nikdy jsem ho ale už nenašel.

Kdybys ho našel, opravdu bys mu dal lahví?
Jo, možná by dostal ještě víc než jen lahví.

Slyšel jsem, žes dal do držky Mikeovi O´Meallymu, fotografovi z Transworldu. Fakt?
Nedal jsem mu přímo do držky, jen sem ho trochu srovnal. Byli jsme na ranči mýho táty a bylo brzo ráno a už mě sral den před tím. Začal mě najednou mlátit nějakou tyčkou a nějak se to vyhrotilo. Vzal jsem ho, hlavu k zemi, rozsekal sem mu brejle. Začalo mu akorát krvácet oko. Je to tak s ním vždycky, jsme ale dobří kámoši. Zvedl se, oba dva jsme se omluvili a všechno bylo v pohodě.

Udeřil bys někdy holku?
To sakra ne. Brzdi!

Tvůj blízkej kamarád a skejtr Dave Weaver už několik měsíců bojuje s rakovinou mozku. Jak jsi viděl procházet ho vším tím, ovlivnilo to tvůj pohled na život nebo skejtování?
Hodně. Je těžký být na blízku, může dělat cokoliv a je silnej, ale po chemiterapii je opravdu nestabilní. Víš, jak to myslím? Pořád skejtuje. Je pozitivní. Řeknu to - nasrat na ty, co si neustále stěžujou. Obzvlášť, když je Dave okolo a lidi jenom sedí a nadávají na nejzbytečnější věci, chce se mi zvednout a zařvat: „Jděte do prdele!“ Nechceme slyšet o vašem nuzným dni v práci. Weaver je správnej a pro mě je jedna z nejtěžších věcí přihlížet tomu, co se mu děje.

Dáš si jointa před tím, než jdeš skejtovat?
Jo, ale snažím se to omezovat. Nemůžu si dát velkej bong před skejtem. Dřív jsem kouřil spliffy, jako každej teď. (pozn. red. – tráva v kombinaci s tabákem, to, co se kouří u nás) Na každým tripu někdo kouří spliffy, tak to dělám taky.

Tak, že většinu triků, co natočíš, děláš zhulenej nebo střízlivej?
To nevim. Nechci, aby si z tohohle rozhovoru děti odnesly, že skejtuju jenom nahulenej jak kráva.

Někdo se před skateboardingem potřebuje zhulit…
Nooo… jo. Ale jestli je tady nějaký děcko, který zabíjí na skejtu a začne hulit jenom kvůli tomuhle interview…

Tak proto tě vyhodili z Quiksilveru, kvůli trávě?
Ne, všichni dostali padáka. Celej skejtovej tým šel do kytek.

Kromě Tonyho Hawka?
Kromě Tonyho.

Štvalo tě to?
Podepsal jsem novej kontrakt a po pár dnech mi zavolali, že skate program značky se ruší. Dokonce i toho člověka, kterej mi volal, vyhodili!

Zřídkakdy jezdíš závody, jakto?
Moc mě to nebaví. Adidas se mě nedávno zeptal, jestli bych čistě hypoteticky mohl příští rok nastoupit do Street League. Chtějí tam někoho mít a oslovili mě. Doufám, že to vyjde.

Proč tam prostě nepošlou Dennise Busenitze nebo tak?
Nemyslím si, že by chtěl. Má to rád v Tampě, ale nejsem si jistej, že by se mu líbil skateboarding po sekcích, jako to má Street League nastavený. Jako jestli by se mu chtělo skejtovat rail ze třinácti s Nyjahem. To si nemyslim. Jezdí absolutně odlišně od kohokoliv na týhle planetě. Nicméně, mě by to bavilo. Asi budu muset trochu trénovat, možná budu muset kvůli tomu odjet někam jinam. V Buffalu ani nemáme indoor skatepark. Na Street League musí bejt člověk připravenej, ty lidi tam skejtujou na povel. Tolik odlišný od toho, jak jezdím já. Nad něčím dlouho přemejšlím a pak to jdu udělat. Ale chci to zkusit, chci to nakopnout. Vlastně, proč ne?

 Sledujte Jenkem Magazine na Facebooku a Twitteru!