Josiah Gatlyn: "Dostal jsem se do fáze, kdy jsem spokojený s myšlenkou, že skate kariéra je má minulost"

Vydáno: 30.03.2016

Po delší době vám opět ve spolupráci s Jenkem magem přinášíme překlad rozhovoru. Tentokrát se jedná o Josiaha Gatlyna, který už skate kariéru pověsil na hřebík, a jak vidno, ani s nejlepším stylem není lehké prorazit. Jako třešničku na dortu pak pro vás máme jeho poslední street part. Tak směle do toho!

 

Jestli už pár let skejtujete, určitě jste nepřehlídli jméno Josiah Gatlyn. To je ten, co udělal kickflip přes basketbalový koš, proslavil se díky Berrics, jezdil za Stereo, Zero a z ničeho nic se úplně vytratil ze světa skateboardingu stejně rychle, jako se do něj dostal. Josiah měl talentu na rozdávání, jeho styl se nedal přehlédnout a vypadalo to, že jednou bude jeho jméno jedním z těch velkých.

Najednou se po něm ale slehla zem a když se podíváte na jeho webové stránky, tak zjistíte, že se zabývá videi a jejich designem. Ještě před tím však pár let točil do Zero videa Cold War, ale po tom, co se vzdal skate kariéry, tyto záběry upadly v zapomnění. Až do teď, kdy si z nich Josiah sestříhal svůj poslední street part.

 

Josiahův rozlučkový profil:

 

Právě jsi vyslal do světa svůj „Goodbye“ profil, ale přitom si skateboardingu nechal už před lety. Můžeš nám nějak vysvětlit, proč tvoje skate kariéra skončila? Sponzoři ti nedávali dost peněz?

Nejvíc peněz, kolik jsem si kdy od sponzorů vydělal, bylo 300 dolarů. Většinu let jsem jezdil za Stereo a jejich šeky nikdy nechodily včas. Někdy nepřišly vůbec a když jsem se jich zeptal, co s nimi je, tak mi vždycky řekli nějakou nejasnou výmluvu. To se ale stávalo všem v teamu, ne jen mně. Tehda bylo Stereo pod Antics distribucí a majitel té distribuce nikdy neskejtoval a ani moc nerozuměl naší kultuře. Pamatuju, jak si třeba myslel, že komplet Stereo video natočíme za 2-3 měsíce, tak z toho jsem šel! Slyšel jsem pak i od bývalých zaměstnanců, že se tam děly šílené věci. Antics pak ale odešel ze skate odvětví, ale ještě než se to stalo jsem začal jezdit za Zero, takže proto jsem taky přestal jezdit za Stereo. Už to nemělo nic společného s Chrisem Pastrasem, ani team nebo samotná značka. Miloval jsem jezdit za Stereo, ale už mě nebavilo, jak se vše opakovalo pořád dokola a já ani nevěděl, na čem jsem.

Asi po roce ježdění za Zero jako flow jsem se přestěhoval ze San Diega do LA. Moje snoubenka tam měla stáž ve Fantasy Factory jako web designer. Takže jsem se s ní přestěhoval k jejímu kámošovi, ale pak musela letět zpátky na Floridu, kde dokončovala poslední semestr na výšce. Když odjela, tak jsem neměl kde bydlet a jediné, co jsem měl, byl můj Ford Explorer z 97ého. Našel jsem si na netu, že můžeš přes noc legálně parkovat u Wal-Martu, takže jsem tam spal v autě asi dva týdny, dokud jsem si nenašel nějaké ubytko. Každé ráno jsem jel do Starbucksu a pracoval na svých animacích na svém 13ti palcovém Macbooku. Byl jsem tam každý den od otevření do zavíračky a během té doby jsem celkem přemýšlel o svém životě. Chtěl jsem nad ním získat kontrolu a začít dělat to, co opravdu chci.

Vlastně jsem nikdy neplánoval mít nějakou dlouholetou skejtovou kariéru. Když jsem jezdil za Stereo, tak jsem si vždycky v hlavě říkal, že tomu dám ještě dva měsíce a když to nebude fungovat, začnu se zabývat něčím jiným. Bylo mi fuk, jestli se stanu profíkem, vše co jsem chtěl, bylo točit profily. To byla jediná věc, která mě zajímala. Nesnáším závody. Můj původní plán byl vydělávat dostatek peněz pro svůj život jen točením profilů, užít si to a pak začít dělat něco jiného. Ale po tom všem, co se stalo, jsem se rozhodl tento proces trochu urychlit. Jestli jsem chtěl ve svém kariérním životě něco změnit, tak jsem to musel udělat co nejdřív. Prostě začít tak mladý, jak jen to jde.

 

 

Nějaké rady, když jsi spal dva týdny ve svém autě? Naučil ses něco? Stalo se ti něco?

Nebylo to tak špatné. Měl jsem SUV, takže postel byla celkem velká a dobře se v ní spalo. Měl jsem deku, polštáře, bylo to fakt pohodlné. Co mě ale sralo bylo budit se v potu, protože jsem se neměl kde umýt.

Nebyl jsem ale jediný, kdo tam takhle spal. Bylo tam plno dalších lidí, kteří spali ve svých autech. Nikdy jsem s nikým z nich nemluvil, ale vždycky jsem viděl, jak jdou spát do svého auta. Někteří z nich to uvnitř měli fakt super vybavené a vypadalo to, že tam jsou už měsíce.

Horší to bylo po psychické stránce, ale byla to dobrá zkušenost. Jen za ty dva týdny jsem přemýšlel o existenci člověka víc, než kdykoliv předtím. Připadalo mi jako bych vylezl z nějakého stroje a schovával se. Po pár dnech mi začalo docházet jak velká iluze je vlastně americký život. Myslel jsem si, že jsem úplně na dně, ale to si se mnou jen zahrávala má mysl a pořád jsem si říkal, že to přece není tak špatné, jak to vypadá a že jestli se přes to dostanu, tak už zvládnu všechno.

Začal jsem přemýšlet o lidech v jiných zemích, kteří spí na zemi, pijí špinavou vodu a nemají pořádně co jíst. Když o tomhle začneš přemýšlet, připadáš si pak jako úplné hovno.

 

Jezdil jsi někdy plnohodnotně za Zero, kromě flow teamu? Pomohlo ti křesťanství k tomu, že ses s Jamiem Thomasem rychleji skamarádil, než třeba někomu, kdo uznává jiné náboženství?

Nemyslím, že náboženství s tím mělo co dělat. Viděl, že mám motivaci a že do toho jdu naplno. Navíc rozumí designu, takže to nás taky spojovalo. Mluvili jsme spolu hlavně o byznysu, to byla vždycky jedna z hlavních konverzací. Ptal jsem se ho na milion otázek denně a on mi řekl různé příběhy, například jak koupil práva na Zero od Tum Yeto distribuce a jak to potom musel dotovat z peněz vydělaných za THPS. Řekl mi, jak rozjel Fallen a plno dalších věcí, takže to byla pecka. Ptal jsem se ho kdykoliv jsem měl možnost a naučil se tak plno věcí.

 

 

Za Zero jsem nikdy plnohodnotně nejezdil, ale rok mi jako flow riderovi platili 300 dollarů měsíčně. Řekl jsem Jamiemu, že by bylo super, kdybych dostával stejně jako ve Stereo, ale situace v jaké jsem u Zero byl, byla jako reality show. Ani jsem nevěděl co se pořádně děje a pak už bylo na všechno pozdě.

V prvním mailu jsem Jamiemu vysvětloval, že chci odejít od Stereo a chtěl bych jezdit za Mystery. Další den mi volal a mluvili jsme spolu několik hodin. Chtěl mě radši do Zero, než do Mystery a z toho jsem byl úplně v prdeli, protože by mě v životě nenapadlo, že by mě tam Jamie chtěl. Takže jsem samozřejmě souhlasil, ale problém byl v tom, že o tom neřekl celému teamu, ale jen pár lidem toho dne v kanclu. Chtěl mě okamžitě do teamu, ale říkal, že když s nimi pojedu na tour a nepohodnu se s nějakým team riderem, který je v teamu už roky, tak to může být problém. Vzal mě na ZeroXDGK tour, aby se vidělo, jak zapadnu.

Když jsem se pak objevil na tour a představoval se některým lidem z teamu, tak vypadali trochu zmateně. Netušil jsem, že někteří z nich vůbec neví, že mám s nimi jet na tour, takže to bylo trapné jak cip.

Myslím, že hlavní důvod proč mě Jamie chtěl do teamu byl ten, protože ve mě viděl určitý marketingový potenciál vzhledem k Berrics a dalším věcem. Snažil se team nahecovat myšlenkou, že bych jezdil za Zero, ale některým to bylo úplně fuk a někteří z nich byli určitě nasraní, protože jsem se team vůbec nehodil, což je ale pochopitelné. Byl jsem moc mladý a blbý, abych vůbec chápal, o co jde.

Asi po roce ve flow teamu měl Jamie schůzku s teamem a manažery, protože ze mě chtěl udělat amatéra. Rozhodli se ale, že by to nefungovalo a bylo to. O šest měsíců později mi Jamie zavolal a chtěl ze mě udělat profíka u Threat, ale ti pak po všech těch problémech v Black Box distribuci skončili.

Díky tomu všemu jsem se ale naučil, jak skate odvětví opravdu funguje. Skoro všechny firmy mají svou specifickou image a jestli do ní nezapadáš, tak to lidi akorát nasere. Jamie si možná myslel, že se přetransformuju do image Zero nebo tak něco, ale já na sobě nechtěl nic měnit. Chtěl jsem být sám sebou. Všichni majitelé firem ve skateboardingu mají určitou představu o tom, jak by jejich značka měla vypadat a taky podle toho vybírá lidi do teamu, aby tam skvěle zapadali.

Za tu svou krátkou kariéru jsem se snažil najít. Lidi asi moc neví, co si o mě mají myslet. Skate firmy jsou značky a ty pro ně musíš být taky značka. Velkou roli v tom taky hraje kultura a hudba. Nikdy jsem moc nemusel punk rock a Zero vždycky mělo ten punk rockový styl z 90. let. Něco podobného to bylo i u Stereo. Ti zase byli na Jazzovou muziku, kterou sice mám rád, ale taky se v ní moc nevidím. Pořád jsem se snažil najít sám sebe.

Vyrůstal jsem v Pikeville v Severní Karolíně, což je město, které má 700 obyvatel. Začal jsem poznávat svět, až jak jsem začal cestovat díky skateboardingu. Chvilku mi trvalo, než jsem zjistil jak vystupovat na veřejnosti. Vyrůstat ve skejtovém odvětví není zrovna lehké.

Stereo a Zero jsou dvě úplně rozdílné značky. A když jezdíš za různé firmy, tak tě to akorát plete. Teď jsem konečně svobodný a už se o to nemusím starat.

 

Josiahův Recruit na Berrics:

 

Většina lidí tě zná díky Berrics. Když jsi v Berrics trávil tolik času, zkusil na tebe někdy Steve Berra převést Scientologii?

Haha, to ne. Za celou dobu co ho znám to přede mnou nezmínil ani jednou. Berra byl vždycky super přátelský a hodně mi pomohl. Co jsem viděl, tak to vypadá, že má srdce na pravém místě.

 

Vypadá to, že jsi teď trochu těžší. To máš z toho kamarádění se s pivem nebo jen tolik neskejtuješ a pracuješ?

Je to tak trochu kombinace toho všeho dohromady. Už neskejtuju tak jako dřív, jsem skoro furt u počítače a taky rád chlastám a kalím. Takže je to trochu nezdravá kombinace.

Trochu se to za ta léta vymklo kontrole. Když jsem poprvé trochu přibral, tak jsem to bral jako srandu, ale teď když jsem starší, už se to snažím brát trochu vážněji. Nemůžu tolik chlastat navždy. Poslední dobou se snažím trochu víc skejtovat a omezovat pivo.

 

 

Od skejtování ses přemístil k designu a animacím. Jak ses to všechno naučil? Doporučuješ chodit do designové školy?

Nikdy jsem nechodil do žádné školy a ani to nedoporučuju. Naučil jsem se to mixem pokusů a chyb, ptaní se designerů, účastnění se stáží a čuměním na online návody.

Když mi bylo kolem 12ti, 13ti, měl jsem kámoše, který byl vývojář. Bylo mu pouhých 16 a pracoval jako vývojář. Naučil mě jak používat FTP a kód v HTML. Jakmile jsem na to přišel, mohl jsem na compu udělat cokoliv. Naučil jsem se jak tvořit a spravovat webové stránky a stříhat skate videa. Používal jsem na to program Pinnacle, který byl fakt hrozný, haha, ale naučil jsem se na něm jak stříhat videa. Vždycky jsem šel skejtovat, natočil sponsor me video a pak si ho doma sám sestříhal. Udělal jsem si asi 20 různých sponsor me videí a nakonec to nikdy nikam neposlal, ale prostě mě bavilo je stříhat.

Jednou jsem šel ke svému kámošovi Daveovi, který dělal designy, a zeptal se ho, jestli bych měl na uměleckou školu. Podle něho to byla ztráta času a doporučil mi stáž v designové agentuře. Takže tohle jsem dělal poslední 4 roky. V roce 2010 jsem byl na Floridě na stáži v jedné malé designérské firmě. Byl jsem tam asi 6 týdnů a naučil se plno designových věcí od hodně dobrých učitelů. Tohle bylo chvilku po tom, co mi vyšel můj Recruit na Berrics a jezdil jsem za Stereo. Později jsem se zaměřil na After Effects a Cinema 4D, které jsem se naučil díky online návodům a knihám. Učící křivka nikdy nekončí a vždycky je plno nových věcí a možností, jak jdou věci dělat. Proto to tak miluju, je nekonečně možností.

 

Street part z roku 2010:

 

Podle tebe je věk mezi 20-25ti lety nejvíc důležitý. Proč si to myslíš?

Podle mě jsou tyhle roky hodně důležité, protože ti naplánují celý tvůj život. V těchto letech začneš zjišťovat, kdo skutečně jsi a rozhoduješ si, jakým směrem se chceš v životě vydat. Hodně doporučuju cestování, dokud jsi mladý, prostě riskovat, poznávat svět, potkávat nové lidi, ocitnout se v situacích, na které nejsi zvyklý atd. Cestování ti opravdu otevře oči. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že žijeme v hodně rychlé době, kde jsou lidé dobří úplně ve všem a učí se schopnostem už od mala. Je to hodně o soutěžení a jestli nejdeš s davem, tak zůstaneš pozadu. Nejlepší je začít co nejdřív, uvědomit si, co tě opravdu baví dělat.

 

Welcome do Stereo:

 

Když ses prakticky přes noc přestěhoval do LA, jaký byl tvůj první dojem co se LA a skate odvětví týče?

Bylo to hodně jiné, než co jsem si jako děcko představoval. Ve skate odvětví je hodně emocí a to jak mezi mladými, tak i mezi staršími skatery. Vždycky mi přišlo vtipné, jak se skejťáci snaží působit hustě, ale uvnitř jsou jedni z nejvíc emočně zranitelných lidí vůbec.

Nejspíš je to z toho, jak si je každý sám sebou nejistý. Je v tom plno závistivosti a žárlivosti, to jsem zjistil hned. Každý je trochu paranoidní, protože to odvětví je malé a každý se zná s každým. Nikdy nevíš, co si lidé myslí a uvnitř jsou všichni sponzorovaní skateři, kteří žijí v LA nonstop ve stresu ohledně své kariéry. Ví totiž, že to nevydrží navždy a právě to je ten emociální spouštěč mezi lidmi.

Proto jsem se v roce 2010 přestěhoval z LA do Miami. Jednak jsem chtěl být blíž své přítelkyni, ale taky jsem si skate scénu v Miami užíval mnohem víc než v LA. Bylo to o hodně klidnější a mírumilovnější. Děcka často sní o přestěhování se do LA za svou skate kariérou, ale neuvědomují si, jak dobře se mají, když můžou skejtovat se svými pravými kámoši ve svém městě.

 

 

Když se tak podíváš zpátky, myslíš, že jsi byl jen ve špatnou dobu na špatném místě? Špatné načasování se Zero a se Stereo? Možná, že kdyby ses na chvilku zastavil a počkal, tak jsi mohl mít skutečnou kariéru.

Když jsem začal jezdit za Stereo, tak věřím, že jsem byl ve správnou dobu na správném místě. Vypadalo to, že vše funguje, ale později se bohužel stalo pár nečekaných problémů.

Většinou jsem si ale vždycky zvolil cestu, jakou jsem chtěl. Když jsem se přestěhoval z LA do Miami, tak jsem se kompletně odstřihl od celého odvětví. Zhruba dva roky jsem točil v Miami, ale nezískal žádné nové styky ve skate odvětví, takže většinu času jsem jezdil sám za sebe, ale to jsem přesně v té době chtěl.

Věřím ale, že se všechno stalo z nějakého důvodu,  a to, co se stalo mně, dává smysl. Netuším, jak by teď můj život vypadal, kdybych si neprošel všema těma sračkama.

Nejspíš bych pořád točil a snažil se získat nové sponzory, ale dostal jsem se do fáze, kdy jsem spokojený s myšlenkou, že skate kariéra už je má minulost, než aby to byl celý můj život.

Když se na to všechno dívám zpětně, tak jsem všechno udělal přesně tak, jak jsem chtěl. Jsem rád, že moje kariéra skončila tak, jak skončila, než aby tomu bylo nějak jinak. Máme pouze jeden život a já z něho chci dostat maximum.

 

 Rozhovor: Ian Michna