Honza Malý a deset let života - DECADE

Vydáno: 13.01.2020
Skejtových partů, který mají hlavu a patu, je poslední dobou jako šafránu. Proto pokaždý, když se objeví něco novýho a smysluplnýho, je důležitý tomu dát prostor a nechat to proniknout mezi lidi, sdílet to, co nám skateboarding dává a třeba někoho i inspirovat. Honza Malý má schopnost nabídnout oboje, jak kvalitní skateboarding tak i inspiraci. Začtěte se do řádků o tom, co dává Honzovi motivaci, jak probíhalo natáčení partu, jak se mu jezdí a co do budoucna chystá.

 

 

Jaký okolnosti tě přivedly k nápadu točit svůj skateboarding a pouštět to následně ven mezi lidi?

 

Hele, těch důvodů je víc, ale ten hlavní nejhlavnější je, že rád zachycuji skateboarding na kameru. Ať jsem odmalička dělal cokoliv, vždycky jsem se snažil za sebou zanechat nějakou stopu, aby bylo vidět, co dělám. Odmalička jsem rád kreslil a to hlavně auta, který jsem pak sdílel na internetových fórech se stejnými nadšenci. S objevením youtube jsem pak natáčel všechno možný, co jsem zrovna dělal, ať to byl fotbal, snowboard nebo skákaní ze schodů na bruslích. Prostě mě bavilo si hrát se záběry, naučil jsem se v primitivních programech nějaké základy a blbnul, bavil se. Neznal jsem nikoho z mých vrstevníků, kdo by dělal něco podobnýho a tak jsem chtěl vynikat tímhle. Samozřejmě vše bylo odjakživa děsně amatérský, protože jsem nad sebou neměl nikoho, kdo by mi říkal, jak to mám správně dělat. A to bylo na tom to krásný. Hrozně jsem si to užíval a čas od času nostalgicky sjíždím svoje první počiny. Je to prdel, jak jsem se neřídil spousty pravidly, které jsem neznal. Pro představu, tak šlo asi o rok 2010 a skate jsem znal jen a jenom z THPS.

Pak jsem konečně zkusil skateboarding a zamiloval se na první push. A následné propojení skateboadingu a natáčení se pro mě stalo tím nejlepším hobby, zkrátka nejlepší způsob seberealizace. Časem jsem se začal zlepšovat, jak před kamerou, tak za kamerou a ve střihu, začal jsem rozumět spoustě novým věcem, poznávat lidi, kteří mě mnoho naučili a díky kterým jsem taky tam, kde jsem teď.

Wow. Trochu jsem se nad tím pozastavil...

No a abych dokončil myšlenku, za ta léta jsem se naučil soběstačnosti v tvorbě skate videí a rád si svoje projekty dělám/řídím/kontroluji sám. Ta nezávislost je super. Nemusíš se s nikým dohadovat a handrkovat. Prostě si to udělám víceméně sám, tak jak chci a klidně hned. A k tomu mě vloni nejvíc nakopl jeden nedodělaný projekt z Ameriky, který právě nezávisí jenom na mě a nevyšlo to podle očekávání. Tak jsem se vrátil domů a pak to začalo. Chodil jsem sbírat záběry jakýmkoliv způsobem na street s tím, že natočím co nejlepší triky a svůj projekt tady, i kdybych si to celé musel točit sám ze stativu.

 

 

Ve videu jsou vidět prostřihy z tvýho mládí/dětství. Má to nějakou skrytou spojitost s partem nebo si měl v plánu, aby se lidi pobavili nad malým Honzou?

 

Hehe, to jsi napsal hezky! Rozhodně to má vše nějakej význam. Mám rád celkově různý odkazy, symboliku, skryté vtipy nebo zajímavosti, které nejsou prvoplán. Ale do poslední chvíle jsem nevěděl, jak to uchopit, než to začnu stříhat. Nevěděl jsem název ani ve chvíli, kdy jsem už založil událost na premiéru. Jedno ale bylo jisté a chtěl jsem si part dát k narozeninám. Ty mám den před Ježíškem. Pak mi to začalo šrotovat, že to vlastně na Vánoce bude deset let co skejtuji. Deset let co jsem pod stromečkem našel svého prvního skejta. Jedna moje dekáda. Decade.

 

 

Vždycky jsem snil o tom, že dropnu nějakou klouzačku, třeba na hřišti do písku. Pokud by se vyskytla nějaká na koupálku, která by se dala, bylo by jědině líp. Pak jsem viděl Štěpána Bareše, jak dropuje nesmyslnou klouzačku na zapomenutým koupališti, ale tvůj tobogán, to mě posadilo. Kde jsi ho prosím te vyhrabal, na kolikátej pokus jsi to sjel a jak hodně si těma orlíma rukama pribržďoval?

 

Kdybych měl vybrat jeden z top momentů z celého Decade, tak tozhodně je mezi nimi tobogán. To ti byl tak neskutečný pocit mixnutej adrenalinem, strachem a vzrušením. Kdo mě sleduje na sockách tak ví, že občas prolezu nějaký urbex (zapomenuté místo) a podobné průzkumy mě přitahují. Obzvlášť, když se tam dá i nějak skejtovat.

Takže jakmile jsem se díky internetu dozvěděl o tomhle tobogánu v našich končinách, hned jak to šlo, naplánoval jsem si výlet, sbalil baťůžek a sednul na vlak. Ten den se povedl. Babí léto na plný obrátky a vše vyšlo podle plánu. Spojil jsem se s pár klukama z okolí, kteří mi pomohli se tam dostat a připravit vše na sjezd a natočit.

A samotný sjezd? Brutal. Ze záběru to tolik nepocítíš, ale měl jsem rychlost. A nebýt mých orlích křídel, tak by to v poslední zákrutě rozhodně nedopadlo dobře. Bez přibržďování by to teoreticky šlo, ale člověk by riskoval život a byl by to totální hardcore. Zkusil jsem to jednou od začátku pustit, ale hned v druhé zatáčce jsem málem vylítnul přes okraj. A to byla teprve druhá! Nebyla to sranda udržet ani poté, co jsem zvolil použít křídla jako částečnou brzdu a kormidlo. Od té doby mám na ruce památeční jizvičku. Poté co jsem si našel správnou taktiku, tak jsem to sjel asi šestkrát a pokaždé zrychloval. Každý sjezd byl jak orgasmus.

 

 

 

Na kolika místech jsi pořídil všechny ty záběry? Jde čistě o český spoty nebo jsi pořídil něco i v zahraničí?

 

Natáčel jsem jen v Čechách. Přemýšlel jsem, že bych to proložil pár triky z Ameriky, ale to byl jinej projekt, kterýho se taky brzy dočkáte, doufám. Technický triky jsou hlavně z Prahy, protože mi většinou dost trvají a tak jsem si je natáčel sám před prací, po práci nebo mezi prací, prostě jak to šlo. S příchodem podzimu a zimy, ubývajícího světla, deště, inverze a absence lidí se vše komplikovalo, ale naštěstí jsem často přechcal podmínky a odnesl si triky z každého ročního období. Na náročnější a vzdálenější spoty, které bych nehecoval jen tak sám, jsem si bral víkendy nebo volno. Super byl den ve Varech, na ten moc rád vzpomínám. Odtamtud jsem chtěl mít záběr z proslulého bazénu od hotelu Thermal. Skvělý to bylo dále v Brdech, Plzni, Nechranicích či Zlíně. Záběr jsem si odnesl i z Pardubic nebo Kadaně.

A u tebe v Mělníku mám ještě nevyřízené účty. Musím se tam letos vrátit.

 

 

Prvních pár lidi, který měli to štěstí vidět tenhle novej part, se sešlo na oslavě tvých narozenin v LaFabrice, kde probíhala předJežíškovská skejtovačka. Líbila se mi ta pohodová atmosféra a klídek, ve kterým to všechno probíhalo. Chodíš do LaFabriky jezdit často? Přece jen Praha moc prostorama nedisponuje a tohle místo se pro podobny účely hodí dokonale.

 

S Matesem se už známe nějaký ten pátek a vždycky mi povídal o tom, jak si udělá doma skatepark. V minulosti se u něj už skejtovalo, ale v jiné místnosti, kde nebyl tak vymazlený povrch, ale stále to bylo lepší než nic. Vynahrazoval to skvělými překážkami, protože je moc šikovný se dřevem. Delší dobu jsem tam nebyl a najednou volal, že pozval lidi na kolaudační Game of Skate a čuměl jsem, co tam vybudoval. Super povrch z překližek, rampička, bedýnky, bar, komorní atmosféra, příjemný prostředí, vše spolu souznělo a byla pohoda. Hned jsem mu navrhnul, jestli u něj o čtrnáct dní později nemohu udělat premiéru, oslavu a předvánoční skejtovou sešlost. A jak říkáš, i když jsem organizaci závodu moc nestíhal, všichni si to užili, protože u Matese je prostě dobře!

 

 

Jaký byly ohlasy lidi po promítnutí?

 

Byl jsem rád, že vůbec promítnutí proběhlo. Kdo byl na „Now or Never“ premiéře pod vysočanskou estakádou, tak ví, že mám s projekcí vždycky nějaký problém. Ne že bych to podcenil, ale pokaždý se něco podělá, shit happens. Co mě ale hřeje u srdce, vždycky to mělo šťastný konec a promítalo se. Baví mě ta kooperace lidí, kteří v té situaci pomáhájí, jak jen se dá. Sám jsi to viděl, kolik lidí mi helplo s přípravou promítačky. Velký dík patří klukům! Kromě toho jsem nechal promítnout nedoladěnou, ale téměř finální verzi. Part jsem měl ve střižně už od září, ale do poslední chvíle jsem dotáčel triky a vylepšoval, abych byl maximálně spokojený. Ani ne dvacetčtyři hodin před premiérou mi přítelkyně dotáčela poslední triky ze schodů, vyhrocenost. Pak celou noc jsem to ladil do stavu, který víceméně půjde i teď do sítě internetu. Schválně jsem s tím nespěchal na online, abych to dopimpil podle názorů z premiéry. Nejvíc mě bavily reakce v průběhu videa, kvůli trikům, které ode mě třeba nidko nečekal. Plno flip out triků jsem dal poprvé v životě rovnou na záběr. Úvodní tobogán byl čarovný a i přesto, že stopáž byla dvanáct minut, lidi mi ten spokojený vibe vraceli, že jsem z toho byl naměkko. I @kvapimir řekl, že ho to nesralo, což beru velmi pozitivně.

 

 

Líbilo se mi, že na mejdan i premiéru dorazili i tvoji rodiče. Podporovali tě doma ve skateboardingu od malička? Nebo byl předtím nějakej jinej sport, ve kterým měla být tvoje budoucnost a ke kterýmu tě rodiče vedli?

 

Taťka občas pronese, že ve fotbale, jsem měl potenciál. Ale začal jsem s ním hrozně pozdě. Stejně tak se skejtem. Fotbal hraju rád dodnes, ale jen pro zábavu. No a podporovali mě tím, že mi do toho nekecali, a když jsem něco potřeboval, vždycky se dalo domluvit. Né že by se nějak přetrhli, ale respektovali to často i v dobách, kdy jsme jako rodina různě stavěli nebo rekonstruovali a já chtěl jít jezdit. Taťka byl trochu skeptický a byl by radši, kdybych mu pomáhal doma v kutilství a budování, ale mamka mi pak říkala, jak se rád chlubí mými výhrami a videi. Takže ostudu mu nedělám a za to jsem rád. Když se pak konalo něco pro mě důležitýho, byli oba dva na místě a moc jim za vše děkuji. S mým prvním skejtem jsem dostal k vánocům i digitální kamerku a stativ, který používám dodnes. Pro tenhle part mi ten stativ od taťky podržel kameru asi tak při třetině triků. Kruh se tím tedy perfektně uzavírá.

 

 

Když se chceš naučit novej trik, jak postupuješ? Přece jenom s tvým repertoárem triků musí bejt i příslušnej board control a tím pádem se nový věci musej učit snáz. Nebo existuje nějaká věc, která ti dělá problémy a progres v učení je bídnej?

 

Miluji zkoušet nový triky a hlavně ty, které jsem ještě nedal. Děsně mě to baví. Často jdu jezdit s něčím v hlavě, co bych chtěl zkusit. Jsem v tomhle dost plánovač. Vím, že půjdu jezdit do určitýho parku nebo na spot a podle toho volím skate, trucky, boty nebo i oblečení či triky. Mám dva komplety, jeden užší techničtější a druhý univerzálnější na schody a drcení. Mám v hlavě neustále pohyblivý seznam, který nemá konce, protože když se mi nějaký trik podaří, hned vyzývám další podle chuti a nálady. Jsou triky, který dám jednou v životě a už je nechci nikdy dělat. Ale ten pocit, že jsem ho dal, stojí za to, hehe. Odškrnuto, ale často se k nějakým vracím. Teprve nedávno po devíti letech ježdění jsem přišel na pressure flipy. Pro mě to bylo nereálný udělat a pak jsem na to přišel zčistajasna. Eufórie, jak když dáte poprvé v životě kickflip. Dodnes si to pamatuji. Chtěl bych do budoucna přijít na impossible a 360 hardflip. Každopádně podobný motanice pod nohama mě baví zkoušet v poletu, kde mám větší air time. Nejlépe na Štvanici, kde se člověk může pořádně rozjet.

Asi nejvíce mě brzdí v progresu malej pop a momentálně bolavé koleno. Nikdy jsem neuměl vyskočit vysoko a tak mě čtyrka na stalinu moc nebaví. Teď mě navíc celý rok zlobí meniskus na pravé noze, ze které se hlavně odrážím, takže asi víte jak mi je, omezuje a omezovalo mě to dost. Ale nezastavilo!

 

 

Když už se nakousnul tvůj repertoár triků, je jasný, že musíš mít v oblibě i Game of Skate. Jak se ti v tomhle daří? Máš nějakýho odvěkýho rivala, se kterým se často potkáváš?

 

Je mi jasný kam tím míříš hehe nebo na koho míříš. S Blešákem jsem se potkal letos, ale i dříve asi nejvíckrát v Game of Skate battlech. Odvěký rival. Jo to je přesný. Jeho pressure flipy, neboli "blešákoviny" jsem bojkotoval, dokud jsem se je nenaučil. Ale on je to potvora vynalézavá a umí toho mnohem více a snadno přidává x-footy nebo různý late flipošouvity. Věřím, že má na flatu největší zásobu triků v ČR! Pár velkých GoS se mi podařilo vyhrát a asi nejvíc si cením prvenství z Jihlavy, Plechárny a otvíračky u Matese, kde jsem v semifinále potkal právě Blešáka a bylo to napínavý jako kšandy. Poprvé jsem mu vrátil pressure flip v battlu! Parádní hry jsou vždycky s Michalem Jirákem, Šindym, bratry Tomany nebo Matesem Tomašíkem, ale i se spoustu dalšíma, to bych tu vypisoval do večera.

 

 

Jak to máš se sponzoringem a zviditelňováním sám sebe? Přijde mi, že u nás bohužel není moc skejtrů, který by do toho šli stylem jako ty. Vyplácí se ti ta snaha?

 

Vždycky jsem si šel svojí cestou a to mi celkem zůstalo. Nepotřeboval jsem nutně jezdit s těmi nejlepšími a cpát se někam, kde bych ani nezapadal. Nevím, vždycky jsem jezdil s tím, s kým jsem se měl dobře. Beztak furt někde lítám povětšinou sám a potkávám spoustu super lidí ze všech koutů republiky. A jestli se mi vyplácí to, jak funguji? Samozřejmě bych se jako skater chtěl stát součástí nějaké velké zajeté evropské nebo americké značky, třeba Vans. Ale to je těžký sen a v tomhle to chce mít i hodně štěstí. Jsem vděčný za to, co mám! A za to, že stále mohu jezdit a užívat si to, i když se samotným ježděním neuživím.

Svých sponzorů jsem si vždycky moc vážil. Přes šest let spolupracuji s BigShock! energií, která mě podporuje nejen drinkama, je to skvělá rodina. Dále taky nějakou chvíli nosím hadry od Garandbrand, což je merch a značka Paulie Garanda, který kdysi taky skejtoval a teď se věnuje hudbě. Skateboardingu to stále vrací a je to znát v jeho tvorbě a podporou, co od něj dostávám. Mezi další chlebodárce patří Socket Hardware, díky čemuž dalo vzniknout i BigBang Skateboards! A abych odpověděl na původní otázku, jestli se mi to vyplácí? Ano. Přeci jen jsem prožil díky skateboardingu ty nejlepší momenty mého života a podíval se až za velkou louži. A to ještě nekončím a na rok 2020 mám slíbenou Čínu. Skateboarding mě baví a můj skateboarding spoustu lidí taky baví a dokonce motivuje. A když mi taková slova lidi řeknou nebo mi zanechají zprávu, cítím, že to má doopravdy smysl. A za to Díky!

 

 

V roce 2017 jsi vyhrál slušnej obnos v soutěži Coolhunters. Jak jsi s výhrou naložil?

 

Ve skutečnosti to bylo lepší, než to zní a díky skateboardingu jsem se dostal až na pódium, kde jsem přesvědčil celé ROXY, abych dostal víc hlasu než protivník. To se mi povedlo nejen díky ollíčku přes hlavu Honzy Bašného, ale i dropem z pódia přes lidi nebo hardflipem do davu. Tehdy byl na místě fandit i Rišo Tury nebo Mára Knytl a byl to mocný večer. S výhrou jsem naložil tak, že jsem si rozložil budget na víc věcí, které se mi hodily. Dvanáct párů bot, PC na střih videí, kvalitnější kameru, iPhone 8 a cestu do Barcelony, abych to rovnou zužitkoval. Ten den, úplně mimo soutěž, jsem si i plácnul s Layback distribution a vydání partu z Barcelony jsem využil k ofiko představení BigBang. Premiéra a release značky proběhl v Easyrider shopu na I. P. Pavlova. Na to, že jsem poslal přihlašovací video do soutěže doslova za 5 "vteřin" 12... docela slušný.

 

 

Co na závěr?

 

Snad se vám video bude líbit, protože je krapet delší a dost jiný i způsobem natáčení a editace. Stopáž a výběr triků jsem do poslední chvíle řešil a nakonec jsem zvolil variantu, u které chci, aby video mě samotného dělalo šťastným, až si k němu jednou sednu a pustím. Nerad vyškrtávám triky, které pro mě mají hodnotu, i když můžou být průměrnější. Tohle je prostě můj skateboarding a takhle mě to baví.

 

 

- DECADE -