S Jarkem Špeciánem o životě, tetování a jeho prvním a posledním partu
Vydáno: 08.06.2021Sever Čech… ostrej vítr, kterej štípe do tváře a s sebou nese uhelnej prach a smog, který spolu ruku v ruce utvářej genius loci místa, kam se vydáváme, do Duchcova. Žije tady totiž jedna z předních osob severočeskýho skateboardingu, Jarek Špecián. Ten nejen, že má solidně zmáklou techniku, ale hrotí i mladý týpky a vychovává další generaci skejtrů. Jarek má ještě jednu speciální vlastnost a tou je jeho živobytí, kterým je tetování. Berme tedy tenhle rozhovor něco na pomezí skryťáka a pohledem do zákulisí života tatéra, který natočil svůj první a poslední street part.
Jarku ahoj, pověz na lehkej úvod něco o sobě, jak se máš a jak vlastně se životem nakládáš?
Čuz, ahoj, je hezký a zároveň vtipný, jak si nazval tu naší severní prdel hned na začátku :D. Každopádně, na úvod bych řekl, že jsem jen takovej klasickej, ničim nijak extra zajímavej občan, kterej dělá pár věcí, který se mužou nazývat koníčky a kterýma zabíjim čas života... Když už sem se tu teda nějak ocitnul, tak ať se nějak zabavím, než příjde zubatá :D
Pamatuju tě už dlouho zpátky v čase, kdy jsem tě občas potkal na závodech. Byl jsi výraznou postavou s emo vizáží a pěkným skateboardingem . Už tenkrát jsi to měl v nohách a dneska to jenom potvrzuješ. Jak dlouho skejtuješ a jak to v průběhu času šlo, a jak to jde teď?
Emo :D Je škoda, že když se tohle dneska řekne, je to spíš vtipny. Dřív se to chápalo hlavně jako muzika, spíš takovej novej hudební žánr, určitě to nemělo nic společnýho se sebepoškozováním, pláčem a tyhle blbosti. Měl jsem svý hudební vzory, který se ve finále strojily „emo“ vizáží. Jak dlouho skejtuju se prakticky ani nedá zachytit v určitých letech. Ve čtrnácti jsem poprvé hodně začal skejtovat, počítám do těch osmnácti, pak jsem se klasicky zamiloval, začal hrát v kapele a na prkno sem nevlezl asi osm let. Všechno se vlastně změnilo v době, co v Teplicích postavili novej park a to jsou asi čtyři roky? Když to shrnu, tak aktivního skateboardingu jsem odjezdil tak deset let.
Jak to jde ted? Vlastně tak prostě plyne čas.. Od doby, co mám sedavou práci, mi skate hodně pomáha v pohybu a relaxaci, kondici mám výbornou, ale nepouštím se zbytečně do nějakého adrenalinu typu zábradlí, dlouhý schody a podobný věci na kterých se mužu odrovnat. Fakt je to jen taková sranda do volnýho času na protažení a vypnutí od stresu.
Relativně před nedávnem jsi rozjel svůj Youtube kanál a pravidelně vydáváš videa. Nutno říct, že nejde o žádný vlogy, ale o sestřihy víkendovejch tripů s bandou s dobrým skateboardingem a spoustou srandy kolem, takže jde vlastně o takový bsides videa z natáčení. Všechny tyhle věci jde sledovat i na tvým Instagramu. Máš kolem sebe i solidní partičku a krom Tomáše Moravce a Šlachy máš pod křídlama i mlaďase, který celkem sázej.
Už nějakou dobu pravidělně trávíme víkendy vejletama po skejtovejch spotech a skateparcích po celý Český republice. Občas u toho je fakt super sranda, na kterou by z osobního hlediska byla škoda zapomenout. Řekl jsem si, že koupím kamerku, sestříháme nějaký ty srandy dohromady a mohlo by vzniknout něco, na co bysme se moc rádi s úsměvem podívali třeba i za desítky let a mohli si říct “ty vole, to byly krásný časy". Nějakej fame nebo dosah od toho nepotřebuju a neočekávám.
Co ten váš indoor spot? To jsou nějaký pronajatý prostory, kde máte miniparčík? Líbí se mi, že na relativně malým prostoru se vymyslela solidní a použitelná záležitost.
Hele, je to starej barák, kterej koupil můj brácha, postupně se v něm dělají nový byty a jedna takováhle část půjde do bytový výstavby vesměs za rok, za dva, tak jsem se s bráchou dohodnul, že bych tam vystavěl za pár kaček něco provizorního abysme přes tu zimu uplně nezakrněli. Člověk si tam sice duši nevyjezdí, ale rozhodně to funguje líp , než celou zimu nedělat nic.
Tvoje živobytí je vlastně malování, jsi tatér a už nějakej ten pátek tetuješ. Jak sám sebe člověk přesvědčí, že je tohle ta správná cesta, která tě uživí?
Když si to tak vezmeš, v dnešní době má devět z deseti lidí kérku a ten desátej, co jí nemá, ten už jí plánuje :D Před šesti lety jsem si přesně tuhle větu řekl a pak, vždycky jsem věděl, že úplný poleno na kresbu jsem taky nikdy nebyl, na základce jsem kreslil karikatury učitelek a žáků do školního časáku. Od mala jsem byl tak nějak furt kreativní, hodně jsem modeloval příšery z pohádek a filmů, kreslil jsem vlastní příběhový knížky. Nikdy jsem se kresbám nějak extra nevěnoval, ale když přišla doba, kdy ty kérky jedou fakt všude, řekl jsem si, že to musím zkusit, protože tetovali a tetujou i lidi, který s kresbou v životě neměli zkušenost. Momentálně mi to frčí víc než dobře a doufám že „americký vědci“ nezjistěj nějakou hovadinu ve stylu “tetování vás za devadesát let zabije“ a podobně.
Lidi jsou různý a nápady taky. Jsou nějaký věcí, který bys nevykéroval nebo naopak jsou kraviny, který se tetujou samy? Jen tak mimochodem, jaká je nejbizarnější věc, kterou chtěl zákazník udělat? A udělal jsi ji?
U mě je to spíš i o vztahu se zákazníkem. Když to tak vezmu, tak nový lidi už vlastně vůbec neberu a točím skoro stejnou klientelu, se kterou si sednu a je pohoda. Takže když by týpek, co ke mě chodí už dlouho, chtěl sebevětší hovadinu, udělám mu jí :D. Občas reaguju i na nový lidi, ale to mě ten motiv musí taky trochu zajímat. Jinak nejbizardnější věc, co jsem asi fakt vykloval, tak to byla lžička s pervitinem nahřívající se nad zapalovačem... další podobná věc, byla vykérovat hodinky Apple i s náramkem ... Největší sranda na tom je, že to oboje bylo jednomu člověku :D
Je tetování celoživotní láska a věříš, že tě bude živit pořád nebo máš nějaký zadní vrátka?
Po pár letech je to samozřejmě taky občas rutina, je to potom práce jako každá jiná. Občas se mi dělat chce, občas ne, ale když je termín dohodnutej, dělám i kdybych krvácel. Chci říct, že člověk je věčně nespokojená bytost, ať už děláš cokoli. Vždycky chceš po čase nějakej upgrade, změnu a něco víc... to je ta posraná lidská povaha. Já mam práci snů, ale už jsou to taky nějaký roky. Rozhodně kérovat chci, dokud mi hlava a ruce slouží, ale taky bych chtěl hodně cestovat, hodně fotit a hodně skejtovat. Všechno najednou ale prostě úplně nejde, bohužel je lidskej život hrozně krátkej na to, aby člověk dokonale uspěl v každý věci, kterou chce. Každej úspěch totiž obnáší roky dřiny a pokud se nevěnuješ na plno jen jedný věci, nikdy v ní nebudeš úplně excelovat. To je třeba můj problém :D Nikdy nebudu uznávanej celosvětovej mist tatér, protože netrávím hodiny a hodiny na kresbách na papíru a studováním techniky kreslení. Nikdy nebudu uznávanej fotograf cestovatel, a nikdy ani nebudu skejtová legenda s vlastní značkou bot, protože všechny tyhle věci dělám dohromady v rozumným množství tak , abych je stíhal všechny aspon nějak.
Co to tvoje fáro? Jsi velkej fanoušek aut?
Moje starý fárko byla jedna taková nečekaná koupě. Jako asi každej máme slabost pro starý káry viď. Řekl jsem si, že když to někdy půjde, udělám si radost nějakou starou pořádnou károu. Naskytla se mi možnost dostat za slušnou cenu napůl mrtvej FIAT Coupe Sport 124 z roku 1971. Za slušnou cenu jsem ho dal i do kupy a teď, když je venku hezký počásko, vytáhnu to a přesunu se do století hippies.
Zmínil jsi zálibu v cestování. Máš vybraný místa, kam se chceš mrknout a jaký nejzajímavější destinace jsi navštívil? Pojí se tahle vášeň i s tvojí další zálibou, kterou je focení?
Cestování je asi sen každýho člověka na planetě. Já bych tomu u mě ani neříkal nějaký cestování, spíš si fakt tak nějak řeknu, kam bych se chtěl tenhle rok mrknout a ono to třeba 3x i 4x vyjde. Konkrétní vysněný země snad ani nemám a to proto, že bych vlastně strašně rád viděl úplně celej svět. Takže to snad stihnu, než si dám rande se zubatou.
Skejtový videa se dneska objevujou jako na běžícím pásu a člověk ani nestíhá všechno pochytit. Jak to máš s točením ty? Vzniklo už nějaký tvoje video?
Videa dneska frčej každej den a je super, mít furt na co koukat, ale taky to trochu pak postrádá to pozastavení se nad tím. Dneska někdo prdne backflip darkslide z třiceti schodů, párkrát se to objeví na storýčkách nebo na pár skate stránkách a za tejden nikdo neví, že se to stalo, Dneska to prostě frčí tak rychle, že se pak vlastně nestíhá nic pořádne docenit. Já jsem v životě za ty roky nic "oficiálního" nenatočil, až na pár starejch kazet a pár klasickech insta videíček, A tak jsem si řekl, že zkusím zplácat to nejlepší co jsem kdy zvládl na jedno vidko a budu tomu řikat part.
Jak dlouho probíhalo točení? Přeci jen, když to bereš vážně a víš, že je to poprvý a naposledy, tak se chceš automaticky snažit. Padalo všechno podle představ, bylo nějaký trápení a byl i nějakej trik, kterej nevyšel?
Řekl sem si že si dám rok na to, abych na streetku natočil to nejlepší co sem kdy odjel a jelikož už jsem sportovně fakt děda za horizontem, věděl jsem, že to bude to první a poslední, co udělám a že to bude boj! Samotný natáčení má klasicky miliardu problémů a nervů. Když to budu rozebírat obecně, tak každej, kdo se kdy snažil na streetu něco natáčet, tak ví, jak extrémně hard je to věc. Neustálý vyhazování ze spotů, neustále špatný počasí, otravování kámošů, aby mi podržel kameru dvě hodiny na jednom spotu i když je venku mínus 5 °C, výron, kterej mě zas zdržel tak dva měsíce a největší bomba byla, když jsem si v březnu řekl, hele natočím part a tejden nato začla CORONA. Takže celej můj part vznikl v průběhu veškerejch zákazů, výronu a nervů. Ale musím říct, že padlo asi ve většině všechno, co jsem tam chtěl. Je asi pět věcí, který jsem měl v hlavě a který bych tam chtěl, ale nepadlo to. Řekl jsem si, že to chci dát fakt za jeden rok a nemůžu bejt taková sračka a točit pár hovínek pět let! :D
Jaký místa jsi navštívil? Měl jsi vybraný spoty jen u nás nebo jsi se vydal pro nějaký záběry i do zahraničí?
Chtěl jsem, aby to obsahovalo většinu našeho kraje. Mám tam nějaký šoty z Barcelony nebo Berlína. Jinak kamerku jsem tahal všude a kde to šlo, tam jsem to zkusil.
Nějaká funny storka z natáčení?
Nejvíc funny je možná to, že pár záběrů se bralo na telefon, protože jsem třeba nedobil kameru, ale už sem to konečně začal odjíždět, tak se to vzalo na telefon, na kterej to padlo třeba hned.
Zavěrečný slovo je tvoje
Vzkaz je asi jasnej, furt dělej co tě baví. Smysl života je prostě v tom, že ve svým volným čase děláš něco, co tě baví. Je úplně jedno, co to je, pokud ti to dává ten dopamin. Člověk třičtvrtě svýho krátkýho života prosere jen věcma, který ho vůbec nebaví, práce apod. Jasně, musíme makat a to většinu svejch hodin, ale když už teda máš to volno, dělej přesně to, co cejtíš, že chceš dělat.
