Mystic Sk8 Cup v dobách svého počátku aneb návrat do minulosti

Psal se rok 1994. Tehdy začala v Čechách vysílat Nova, v Praze vystoupili Pink Floyd s albem Division Bell, Nelson Mandela se stal prezidentem v JAR, Jeff Bezos založil Amazon, začal fungovat Eurotunel pod Lamanšem, narodil se Justin Bieber, umřel Andrej Čikatilo a konal se vůbec první Mystic Sk8 Cup ever.

Jeho umístění se nezměnilo, jen tu bylo asfaltové hřiště na házenou a někdy v roce 1993 přišel Petr Löwy s informací, že by tam mohli skejťáky pustit. A proč Petr? Neb byl v té době předním skejtrem v nově vzniklém Mystic Sk8 týmu. A tak se v roce 1993 začaly psát první stránky kroniky o skejtové Štvanici pod taktovkou Tomáše Rejmana, který stojí za vším, co má v názvu Mystic Skate.


Následný text jsem poskládal z těžko dostupných materiálů, z vlastních vzpomínek a jestli jsem se někde seknul o rok, omlouvám se předem, přeci jen je to 27 let zpátky.


Samotná Štvanice byla vždy mystická a každý si zde zažil to nejlepší, ať už je to v podobě vráceného triku, nebo to nejhorší, což mohl být i legendární útok náglů, tuším někdy v roce 1995. Naběhli a místní parta běžela na konec ostrova, jelikož to bylo ještě před povodní, za skateparkem byla tehdy spousta zahrádek a plotů. Přes ty jsme přelejzali, házeli si přes ně lidi, skejty, bágly, až jsme doběhli na konec ostrova. Byl to podzim a Vltava nic moc na plavání. Zbyla jediná možnost. „JDEME NA NĚ!“. Sjednocený skejtrs vzali věci do vlastních rukou a role se obrátily, hnali jsme nácky až na most a v těch pár desítkách lidí co jsme tam tenkrát byli, se tyhle momenty zapsali nadosmrti v paměti. Vlastně to nejhorší se nakonec v dobré obrátilo.

První Mystic byl na hony vzdálený letošnímu ročníku. Pár překážek rozesetých po asfaltovém hřišti, diváci za zábranama, před zábranama, ale co bylo stejné tak to byla přítomnost zahraničních jezdců. Mystic doplnil prachatický summer camp, který se odehrával v týdnu před Mysticem a ti co přijeli na camp, se pak plynule přesunuli do Prahy. Omar Hasan, vítěz minirampy na MSC 94, byl k vidění i na summer campu, z dalších účastníků prvního MSC pak věčně vysmátý Gershon Mosley, nebo mistr Ed Templeton, vítěz streetu a další. Při dalším ročníku se dali zahraniční riders už počítat na desítky a pamatuju, jak bylo vždy překvápko spojit si jméno z videa s obličejem na vlastní oči. A za ty roky tu byla opravdu dlouhá řada jmen.


Kromě výše psaných třeba Christian Hosoi, legenda legend. V roce 1996 vyhrál vertku Tony Hawk a pro mě asi největší událost v podobě osobního setkání s Jamie Thomasem v 96. Donny Barley a jeho smith grind v místech kde by tě nenapadlo ani sedět. Fabio Sleiman a jeho vstupenka do pekla v roce 2005, v podobě toho nejhoršího dropu vůbec. Wade Speyer, strašnej zabiják, kterýmu jsem stál v jízdě tak blbě, že se seknul o mojí nohu po odjezdu z radiusu. Celkem ve mně hrklo, ale vzal to statečně. Inu rok 1996, tribuny nikde, jen zábrany a s tím spojená rizika prolnutí se závodem. Jon Comer, týpek co měl od kolene pravé nohy dolu protézu a street i vertka zcela bez problémů. Nesmí chybět Dave Duncan, další legenda, který nakonec speakuje každý ročník, nebo Brewce Martin, zakladatel Skatopie, nahý ve vertce ukazoval lidem co punk ve skutečnosti je. A spousty dalších a dalších. Myslím, že tady by mohl každý jmenovat desítky jmen a pořád by bylo na co vzpomínat.

Pojďme ještě zpět k vývoji samotného závodu. Jak jsem psal výše, v roce 1995 už se dali zahraniční jezdci počítat na desítky, v roce 99 Tony Hawk a Eric Koston, street vyhrává v patnácti Rodrigo TX, ale pozornost na sebe strhává Og de Souza. Má sice nohy, ale jediný co s nimi zvládá je sezení, takže se odráží rukama a dává všechno možný i nemožný. A taky legendární Tom Penny, který učaroval všem jak na campu, tak i na Mysticu. Zůstali po něm riders jezdící v kulichu i v parném létě, nebo po jeho vzoru skákající po nocích do ohně.

A nechybí rok 1997. První tribuny a také koncert NOFX, který znalci označují jako nejlepší koncert ze všech Mysticů vůbec. Co ale ovlivnilo další konání Mysticů byl déšť a oba dva dny nepřetržitě pršelo, takže se tehdy akce přejmenovala na Mystic Sk8 Káp. Vše se přesunulo do minirampy v klubu, kde ovšem vznikly super polety Briana Patche, z jednoho konce rampy na druhou. Vše zlé k něčemu dobré. Tomáš Rejman sice prodělal na tomto ročníku kalhoty a dokonce k němu riders přicházeli s tím že mu peníze z price money vrátí. Inu, těžká doba.


Další infarktový ročník byl s poznávacím znamením děr v překážkách. Desky na překážkách bez podložení od firmy nedělajíc skateboarding, stačilo dopadnout a bum, díra. Všcihni na infarkt, ale závody se odjely a riders to brali statečně. Nicméně někdy v tomto roce vzniká poprvé i Relax zone, kam se přesunuje zábava a Mystic se stává opravdu velkým festivalem.


Objevil se nový sponzor, Eurotel a v roce 1998 byl poprvé skatepark zastřešen a tu střechu tam vidíte doposud. Eurotel tehdy vydržel tuším dva roky a pak šmytec, ukončena spolupráce díky článku v Reflexu o jointech na skejtu. Co jde nahoru, může jít i dolů, ale jak vidno i s tímhle se Tomáš popral a díky za to.

Po roce 2000 se v kvalifikaci objevovalo pravidelně více jak stovka jmen, Petr Horvát postupuje z kvaldy přímo do finále a závody na nějaký čas opanují jezdci z Brazílie, pro které jsou Čechy země zaslíbená. Tuším v roce 2000 poprvé vyhrává street Evropan, Tobias Albert z Německa.

Abych si přihřál polívku, tak rok 2001 a tehdejší ročník byl první ze kterého vzniknul online report. Chápejte, v dřevních dobách vytáčeného připojení žádná sranda, ale dal jsem to nějak dohromady a i díky tomu nakonec vzniknul ve spolupráci s Jardou Kučerou Skaterock v roce 2005. 

Rok 2002 byl v celých Čechách nechvalně proslulý zatopenou Prahou a povodeň přišla po konání Mysticu. Fotka zatopené Štvanice obletěla celý skejtový svět a po povodních se na místo scházeli dobrovolníci na odklízení bahna. Nutno dodat že skatepark to přežil statečně, vlastně se překážky jen nadzvedly a to bylo vše. Ale toho bordelu všude. Z přiložené fotografie jistě najdete kde skatepark stojí, respektive plave a střecha stojí.





V těchto letech se také díky krizi jeden ročník nekonal, aby v roce 2004 přijel tehdejší all star tým v podobě Flip týmu ve složení Appleyard, Boulala, Penny, Rowley, Saari, Cross a Bastien Salabanzi. Konec konců Bastienovi Praha učarovala a s kytarou byl vidět na Štvanici opravdu dlouho. Mě uvízl v paměti kickflip backside lipslide v perfektu na třetí pokus na railu z deseti. Kdo viděl, ten ví. A od roku 2005 se začaly pravidelně jezdit i závody pro holky. Rok 2010 je spojený s českou stopou, kdy street vyhrál Maxim Habanec a Martin Jurášek byl druhý v bowlu. Mimo jiné bowl byl přistavěn v roce 2006 a na svém místě je dodnes.

A tím jsme se postupně dostali do časů relativně známých, nových, celkem jednoduše dohledatelných a další ročník Mysticu klepe na dveře. Ty se otevřou 3. září 2021, uvidíme s jakými covid podmínkami, ale Mystic se bude konat, opět. Staré vzpomínky se rozjedou a nové příběhy se začnou psát, ať je na co vzpomínat. A až tam budete sedět na tribuně a koukat se pod střechou na závody, zkuste si představit stejné místo v roce 1993, kdy tady byly jen dvě branky na házenou a kolem šel Petr Löwy. Pak jedna překážka, druhá překážka a první závody. Časosběr rok po roce už nikdo nedá dohromady ale v hlavě si to celý projet můžeme. Byly to dobrý roky a krásný vzpomínky, díky za ně Tome!